Pozorování meteorů

Systematická pozorování meteorů

Na přelomu 19. a 20. století se začínají objevovat pozorovatelé, kteří se věnují rozlišování rojových a sporadických meteorů. Po zapojení zakreslování a statistických metod do zpracování získaných výsledků vzniká základ nového pozorovatelského odvětví. V ČSR se ve 20. letech minulého století formují především díky ČAS skupiny pozorovatelů, které postupně od statistickcých pozorování přecházejí k zákresům do gnómonických map (1940) a v 50. a 60. let 20. století propracovávají a rozvíjí teleskopická pozorování meteorů. Metodika pozorování a zpracování dat představuje ve své době světovou špičku.

V západní Evropě dochází k aktivizaci naopak na sklonku 80. let, v roce 1988 je založena International Meteor Organization – IMO, (Mezinárodní meteorické organizace), díky výborné organizaci a koordinaci se rychle stává koordinátorem celosvětových pozorovatelských aktivit a hlavně nabízí možnost databázového uložení pozorování a dále programového vybavení pro analýzu napozorovaných dat.

Kromě soustavně a systematicky pozorujících jednotlivců nás může nás těšit, že z české tradice je dodnes aktuální používání Gnómonického atlasu Brno 2000.0.

• • vizuální pozorování
    • bez dalekohledu
    • s dalekohledem = teleskopická

• • fotografické pozorování (klasický záznam na film nebo pevnou fotografickou desku)
    • snímky drah (obvykle vícestaniční)
    • snímky spekter
    • bolidové sítě

• • televizní a CCD pozorování (elektronický způsob pořízení obrazu)
    • dráhy, polohy radiantů, frekvence ,...
    • pády na povrch Měsíce

• • pozorování v rádiovém oboru
    • pasivní (odraz signálu vzdáleného vysílače)
    • aktivní (odraz signálu z vlastního vysílače)