Aktuality AK

Vytvořilo se zmrzlé „srdce“ Pluta v oblasti pánve vzniklé při dávném impaktu a nacházelo se kdysi mnohem blíže severnímu pólu? A ukrývá se pod ledovým srdcem podpovrchový oceán? Vědci navrhli několik nových možností k vysvětlení vzniku tohoto zajímavého útvaru v podobě zmrzlého srdce, které jako první vyfotografovala v roce 2015 sonda NASA s názvem New Horizons.

Tým vědeckých pracovníků z Purdue University nalezl při kosmickém mapování lunárního povrchu důkazy, že se na Měsíci mohou nacházet docela velké lávové tunely. Ty by v budoucnu mohly být využity pro stavbu obydlí pro kosmonauty a skladování zásob. Ve své studii publikované v časopisu Icarus, kde astronomové popisují studium dat pořízených dvojicí kosmických sond NASA s názvem GRAIL (Gravity Recovery and Interior Laboratory), nastínili důkazy pro existenci velkých lávových tunelů.

Na první letmý pohled trpasličí planeta Ceres, největší těleso v hlavním pásu planetek, nevypadá jako ledové těleso. Fotografie pořízené kosmickou sondou NASA s názvem Dawn odhalily tmavý, velmi kráterovaný svět, jehož nejjasnější oblasti jsou tvořeny solemi s vysokou odrazivostí – nikoliv vodním ledem. Avšak v nově publikované studii vědci zveřejnili důkazy pro přítomnost ledu na povrchu nebo blízko pod povrchem trpasličí planety Ceres. Objev astronomové publikovali na setkání Americké geofyzikální společnosti v San Franciscu v roce 2016.

Mapa Marsu na obrázku v úvodu článku byla zhotovena ve falešných barvách. Byla vytvořena na základě dat z laserového výškoměru MOLA (Mars Orbiter Laser Altimeter) na sondě Mars Global Surveyor a znázorňuje topografii povrchu Marsu. Hellas Basin, velká tmavě modrá oblast pod středem obrázku, má průměr 2 300 kilometrů a je jedním z největších identifikovaných impaktních kráterů na Marsu, ale i v celé Sluneční soustavě. Podle astronomů je jeho stáří přibližně 4 miliardy roků.

Astronomové využili pozorování z dalekohledu Gemini a objevili přesvědčivé důkazy, že vznik velmi hmotných hvězd se odehrává způsobem podobným jejich méně hmotným sourozencům – avšak probíhající ve větších měřítkách. Nová zjištění, která zahrnují data získaná na observatoři Gemini, létající observatoři SOFIA, dále na Calar Alto a na Evropské jižní observatoři ESO ukazují, že občasné prudké výtrysky uvnitř tzv. akrečních disků známé ze vzniku průměrně hmotných hvězd jako naše Slunce, se rovněž vyskytují při zrodu velmi hmotných hvězd.

Příští týden, v noci z 13. na 14. prosince 2016, nastane maximum aktivity meteorického roje Geminidy. Pozorování sice bude rušit Měsíc v úplňku, ale očekávaný čas maxima činnosti roje je téměř ideální pro sledování úkazu právě ze střední Evropy.