Hned v prvních dnech roku 2025 jsme dosáhli v rámci projektu velké modernizace Hvězdárny Valašské Meziříčí dalšího významného cíle. Po více než deseti letech můžeme změnit první příčku ve velikosti primárního zrcadla našeho největšího dalekohledu - od počátku roku 2025 patří půlmetrovému zrcadlovému dalekohledu typu Newton.
Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Uspořádání naší sluneční soustavy zná každý, učí se ho už děti ve škole. Jak vypadá okolí naší planety zná díky obrázkům z Hublleova vesmírného dalekohledu a internetu také téměř každý. Jsou však i další planetární systémy kolem vzdálených hvězd stejné či podobné té naší? Nebo jsme ve vesmíru spíše výjimka?
Na tomto působivém snímku, který byl pořízen na observatoři ESO/La Silla v Chile, se na pozadí oblaků zářícího plynu a temných prachových pásů choulí mladé hvězdy jedna ke druhé. Hvězdokupa známá pod označením NGC 3293 mohla ještě před nějakými deseti miliony lety být pouhým oblakem plynu a prachu. Jakmile se však začaly vytvářet první hvězdy, stalo se oblaku seskupení jasných stálic, jaké pozorujeme dnes. Hvězdokupy, jako je tato, jsou pro astronomy kosmickými laboratořemi, které umožňují dozvědět se více o vývoji hvězd.
Jednou z velkých, nezodpovězených otázek pro vědce stále zůstává, co vytváří dva gigantické koláče radiace obklopující Zemi, které nazýváme Van Allenovy radiační pásy. Tyto pásy jsou oblastí v okolí planety, ve které se shromažďují energeticky nabité částice pocházející ze slunečního větru, které zachycuje magnetické pole Země. Nazývají se podle objevitele vnitřního pásu, profesora Van Allena - později byl také objeven i vnější pás.
V průběhu téměř 25 let, které uplynuly od startu Hubblova kosmického dalekohledu HST, se astronomové a široká veřejnost společně radovali z průkopnických snímků vesmíru a z řady vědeckých objevů, které z nich vyplynuly. Následovník HST, kterým se stane James Webb Space Telescope (JWST), bude vypuštěn v roce 2018 a bude mít poměrně kratší životnost.
Vědci analyzovali data získaná sondou NASA s názvem Cassini a získali pevné důkazy o tom, že kapalný oceán pod zmrzlým povrchem největšího Saturnova měsíce Titan může být slaný jako voda v Mrtvém moři na Zemi.
Málo známý oblak plynu a prachu nazývaný Gum 15 je místem zrození a zároveň domovem horkých mladých hvězd. Je krásné a hrozivé zároveň, jak tyto hvězdy formují vzhled mateřské mlhoviny a také, jak postupně dospívají, způsobí i její zánik.
Evropská kosmická agentura ESA upřednostnila astrofyziku vysokých energií pro příští výzkum prostřednictvím nové kosmické observatoře, která se stane vlajkovou lodí ESA. Oficiálně byl oznámen výběr vědecké observatoře s názvem ATHENA (Advanced Telescope for High ENergy Astrophysics) pro rentgenovou oblast, jejíž start se předpokládá v roce 2028.
V minulém článku jsem vás informovala o databázi drah meteoroidů EDMOND, o jejím počátku, použité technice a cíli této databáze. Zmínila jsem také první spolupráci mezi jednotlivými národními sítěmi v červenci 2009 (výsledkem byla první dráha meteoroidu výměnou dat mezi stanicí Bratislava-Cukrová a AGO v Modre), a první seminář zaměřený na videopozorování meteorických rojů, který se konal v září 2009 na AGO FMFI UK Modre na Slovensku.