Aktuality AK

Protoplanetární disky kolem hvězd nemusí být jediným místem pro vznik planet. Vyplývá to z práce týmu teoretických astronomů z Japonska. Výzkumníci navrhli novou oblast pro vznik těles planetárních rozměrů: prachový torus v okolí supermasivních černých děr v jádrech aktivních galaxií.

Astronomové z Yale University Pieter van Dokkum, Cheng-Han Hsieh, Shany Danieli, a Gregory Laughlin pořídili 24. 11. 2019 nádherný nový snímek tělesa 2I/Borisov, což je první známá mezihvězdná kometa, která na své cestě zavítala do Sluneční soustavy. Fotografie byla pořízena pomocí přístroje Low Resolution Imaging Spectrometer (LRIS), což je zobrazovací spektroskop pro oblast viditelného světla umístěný na dalekohledu Keck o průměru 10 metrů na W. M. Keck Observatory, Mauna Kea, Havaj.

NGC 6240 je velmi dobře prostudovaná blízká nepravidelná galaxie, která je ve stadiu postupného slévání tří samostatných galaxií. Uskupení obsahuje tři supermasivní černé díry ve svém jádru. Dvě z nich jsou aktivní a každá z nich má hmotnost zhruba 90 miliónů hmotností Slunce. Vyplývá to ze studie publikované v časopise Astronomy & Astrophysics.

Astronomům se vůbec poprvé podařilo detekovat vodní páru nad povrchem Jupiterova ledového měsíce Europa. Voda je tou nejdůležitější ingrediencí na seznamu látek, které umožňují přítomnost života. Umožňuje rozpouštění živin pro „stravování“ organismů, transport důležitých chemických látek uvnitř živých buněk a dovoluje těmto buňkám zbavovat se odpadu.

Před více než 3,5 miliardou roků žijící organismy prosperovaly, množily se a různorodým způsobem obsazovaly každý ekosystém na tehdejší Zemi. Pravým opakem takové exploze nových druhů jsou případy, kdy jednotlivé druhy vymírají. A tyto události rovněž byly součástí evolučního cyklu života na naší planetě. Avšak tyto dva procesy nenastávají vždycky současně. Když úbytek druhů rychle předstihne vznik druhů nových, tato nevyváženost může být dostatečná k vyvolání událostí, které jsou známy jako případy hromadného vymírání druhů.

Mezinárodní tým astronomů zaznamenal hyperrychlou hvězdu hlavní posloupnosti pohybující se obrovskou rychlostí v důsledku vymrštění zdrojem Sagittarius A*, což je supermasivní černá díra v centru naší Galaxie – Mléčné dráhy, jejíž hmotnost dosahuje zhruba čtyř miliónů hmotností Slunce. Na připojeném uměleckém vyobrazení je znázorněna hyperrychlá hvězda s označením S5-HVS1, která původně byla součástí dvojhvězdy. Sagittarius A* je v levém dolním rohu obrázku, zatímco hvězda S5-HVS1 je v popředí a vzdaluje se z centra Galaxie. Druhou složku binárního systému zachytila svojí gravitací supermasivní černá díra.

Vůbec poprvé v historii kosmického výzkumu vědci měřili sezónní změny obsahu plynů, které se nacházejí v ovzduší Marsu, přímo nad povrchem kráteru Gale, kde přistála pojízdná vědecká laboratoř Curiosity. Výsledkem toho je záznam něčeho poněkud nepochopitelného: kyslík sloužící na Zemi k dýchání se zde chová takovým způsobem, že to doposud vědci nemohou vysvětlit pomocí známých chemických procesů.

Dva milióny roků starý led z Antarktidy nedávno odvrtaný týmem výzkumníků poskytuje jasnější pohled na spojení mezi skleníkovými plyny a klimatem v dávných dobách a snad pomůže vědcům porozumět rovněž budoucím klimatickým změnám. V článku publikovaném 30. října 2019 v časopise Nature skupina vědců zkoumala vzduch polapený v podobě bublin v ledu starém 2 milióny roků ke změření obsahu skleníkových plynů – oxidu uhličitého a metanu.

V 70. letech minulého století chtěly Spojené státy využít silného, atomovou bombou iniciovaného rentgenového laseru na obranu proti balistickým střelám. Projekt Excalibur nebyl nikdy dokončen a ještě dnes nám připadají úvahy o velkých výkonných laserových zařízeních jako z vědecko-fantastického románu. Právem? Nedávno špičkové laserové centrum HiLASE stalo místem setkání vědců z celého světa, aby diskutovali technologické možnosti využití silných laserových zdrojů pro aplikace budoucnosti.