Aktuality AK

Astronomové používající k pozorování dalekohled Gran Telescopio Canarias (GTC) objevili objekt o velikosti málo hmotné planetky v prachoplynném disku kolem hvězdy s označením SDSS J122859.93+104032.9, což je bílý trpaslík nacházející se ve vzdálenosti přibližně 410 světelných roků od Země, v souhvězdí Panny. Astronomové zvažují, že se může jednat o zbytek jádra kamenné planety velikosti Země či Marsu, jejíž vnější vrstvy již byly odtrženy.

Magnetické pole Slunce v oblasti slunečních erupcí je 10× silnější, než astronomové doposud předpokládali. Vyplývá to z nových výzkumů uskutečněných na Queen's University Belfast a Aberystwyth University. Nový objev učinil David Kuridze, odborný pracovník na Aberystwyth University. Kuridze zahájil výzkum na Queen's University Belfast a dokončil jej, když v roce 2017 přešel na Aberystwyth University. Je předním odborníkem na využití pozemních dalekohledů ke studiu sluneční koróny – jasné světelné záře kolem Slunce během úplného zatmění.

Astronomové objevili binární systém, který tvoří dvě blízké velmi hmotné mladé hvězdy a poskytují tak vzácnou „laboratoř“ k testování teorií vzniku dvojhvězdných soustav o vysokých hmotnostech. Mezinárodní tým výzkumníků pod vedením University of Leeds určil vzdálenost mezi hmotnou mladou hvězdou PDS 27 a kolem ní obíhajícím hvězdným průvodcem na pouhých 30 AU (astronomických jednotek), což je zhruba 4,5 miliardy kilometrů. To zhruba odpovídá vzdálenosti planety Neptun od Slunce.

Obří plynná planeta Jupiter se zformovala čtyřikrát dále od Slunce, než leží její současná oběžná dráha a migrovala do vnitřních oblastí Sluneční soustavy v rozmezí 700 000 roků. Astronomové objevili důkaz této neuvěřitelné cesty díky skupině asteroidů v blízkosti planety Jupiter. Je známo, že plynní obři obíhající kolem jiných hvězd se velmi často nacházejí velmi blízko svých mateřských sluncí. V souladu s přijímanými teoriemi se tyto plynné planety vytvořily ve větších vzdálenostech a následně migrovaly na dráhy v blízkosti hvězd.

Hyperrychlé hvězdy jsou osamělé stálice pohybující se rychlostí dostatečnou k úniku z dosahu gravitačního působení naší Galaxie – Mléčné dráhy. V roce 2014 byla objevena velmi hmotná hyperrychlá hvězda označená LAMOST-HVS1 nacházející se mnohem blíže Slunci než předcházející objekty stejného druhu. Hvězda je 8,3× hmotnější než Slunce, 4× teplejší a 3 400× jasnější (pokud by obě hvězdy byly stejně daleko). Při pozorování dalekohledem Magellan Telescope v Chile jakož i použitím dat z evropské družice Gaia astronomové určili trajektorii hvězdy LAMOST-HVS1 v naší Galaxii. Z výzkumu vyplývá, že hvězda byla vyvržena z vnitřní oblasti disku Mléčné dráhy zhruba před 33 milióny roků – nikoliv z centra naší Galaxie, jak se donedávna soudilo.

Astronomové z Yale University a California Institute of Technology (Caltech) prohlašují, že ´Oumuamua – nedávno objevený a velmi diskutovaný kus kosmického kamene – se dá nejlépe vysvětlit jako kometa neobvyklých vlastností. Těleso je rovněž označováno jako 1I/2017 U1. Přestože se objevilo mnoho různých vysvětlení jeho původu, v žádném případě není cizí kosmickou sondou, jak navrhovali někteří odborníci.

Astronomové využívající létající observatoř NASA s názvem SOFIA (Stratospheric Observatory for Infrared Astronomy) zjistili, že galaktický vítr vanoucí z centra galaxie Messier 82 (zkráceně M82) je uspořádán v souladu s magnetickým polem a transportuje velké množství hmoty v podobě plynu a prachu – přibližně 50 až 60 miliónů hmotností Slunce.