Aktuality AK

Jedna z nejmladších exoplanet doposud objevená u vzdálené „mladistvé“ hvězdy byla pozorována mezinárodním týmem astronomů pod vedením University of Hawaiʻi at Mānoa, jejími pracovníky, studenty a absolventy. Planeta obíhá kolem trpasličí hvězdy spektrální třídy M, jejíž označení je 2MASS J04372171+2651014 (zkráceně 2M0437). Její stáří se odhaduje na 2 až 5 miliónů roků a od Země ji dělí vzdálenost 421 světelných roků. Její poloha se promítá do souhvězdí Býka.

Umělecké vyobrazení znázorněné na příčném řezu oblastí v podobě dvou obřích „koblih“ záření, nazývané Van Allenovy pásy (Van Allen Belts), zobrazuje útvary, které obklopují Zemi. Připomeňme si nejdůležitější fakta o tomto zajímavém prostředí v okolí naší planety.

Na připojeném obrázku je momentka z počítačové simulace ROMULUS ukazující středně hmotnou galaxii, její jasný centrální region se supermasivní černou dírou a polohy (a rychlosti) „toulajících se“ supermasivních černých děr (ty nepřipoutané k jádru; úsečka 10 kpc odpovídá vzdálenosti přibližně 31 000 světelných roků). Simulace studovala vývoj a četnost toulavých supermasivních černých děr; v raném vesmíru obsahovaly většinu hmoty soustředěné v černých dírách.

Černá díra střední hmotnosti, o níž tu mluvíme, byla přistižena při činu, když polykala hvězdu, což je úkaz nazývaný jako slapové roztrhání. Událost přezdívaná 3XMM J215022.4-055108 se přihodila ve hvězdokupě přidružené k čočkovité galaxii ve vzdálenosti téměř 800 miliónů světelných roků.

Toto jiskrné hvězdné pole zachycené pomocí kamer Wide Field Camera 3 (WFC-3) a Advanced Camera for Surveys (ACS) na palubě Hubbleova vesmírného teleskopu HST obsahuje kulovou hvězdokupu ESO 520-21 (rovněž známou jako Palomar 6). Hustě zaplněné zhruba kulové uskupení hvězd, nacházející se blízko centra Mléčné dráhy, kde mezihvězdný plyn a prach absorbují světlo hvězd, dělají pozorování mnohem náročnější.

Astronomové analyzovali 3D mapy tvarů a rozměrů blízkých molekulárních oblaků a objevili přitom mimořádně obrovskou dutinu v prostoru. Dutina tvaru koule popsaná v časopise Astrophysical Journal Letters má průměr zhruba 150 parseků – což se rovná téměř 500 světelných roků – a na obloze se nachází mezi souhvězdími Perseus a Taurus (Býk). Vědecký tým na základě dat z Center for Astrophysics, Harvard & Smithsonian věří, že se dutina zformovala v důsledku exploze pradávné supernovy zhruba před 10 milióny roků. Teď už se nerozpíná a na jejím „obalu“ bouřlivě vznikají stovky nových hvězd.

Na základě dat z radioteleskopů Atacama Large Millimeter Array (ALMA) a Combined Array for Research in Millimeter-Wave Astronomy (CARMA), a také Hubbleova vesmírného teleskopu HST astronomové pozorovali efekt kosmického bumerangu – proudu molekulárního plynu, který byl stržený pryč z galaxie, aby se později vrátil zpět – v severozápadním kvadrantu spirální galaxie NGC 4921 v kupě galaxií Coma. Pozorování nabízí nové pohledy do životního cyklu galaxií a stavebních útvarů uvnitř galaxií, jak byly vystopovány prostřednictvím molekulárního plynu.

Nově objevený asteroid 2021 PH27 má průměr zhruba 1 kilometr a oběhne kolem Slunce za pouhých 113 dnů – za nejkratší známou oběžnou periodu pro asteroid a druhou nejkratší pro jakýkoliv objekt ve Sluneční soustavě kromě Merkuru. 2021 PH27 má hlavní poloosu dráhy rovnou 70 miliónům kilometrů (0,46 AU), což jí dodává 113denní oběžnou periodu kolem Slunce po nestabilní eliptické dráze, která křižuje jak dráhu Venuše, tak i planety Merkur.

Kometa C/2019 Y4 (ATLAS) prolétající v blízkosti Slunce je prvním členem skupiny dlouhoperiodických komet pozorovaných při rozpadu již dříve během jejich nejmenšího přiblížení ke Slunci. Na základě použití snímků získaných pomocí Hubbleova vesmírného teleskopu HST během pozorovací kampaně astronomové identifikovali dvě skupiny fragmentů vzniklých v důsledku kometární dezintegrace v roce 2020. C/2019 Y4 (ATLAS) byla kometou s téměř parabolickou dráhou a s oběžnou periodou zhruba 6 000 roků.