Pozorování proměnných hvězd – listopad 2014

Letošní inverzní počasí mnoho pozorovací radosti nepřineslo, bídné tři noci a 4990 měření zákrytových dvojhvězd.
Soustavně sledovaná eruptivní zákrytová dvojhvězda GJ 3236 Cas 23. listopadu předvedla druhou nejvýraznější erupci trvající 13 minut se zjasněním o 0,5 magnitudy ve filtru R. Během letošní kampaně bylo od 20. března zaznamenáno celkem 14 erupcí v délce trvání od 4 do 90 minut s amplitudou od 0,05 do 0,8 magnitudy.

Podle předběžných výpočtů vychází uvolněná energie při nejintenzivnější erupci z 22. července 2014 na 2x10³⁴ erg v oblasti filtru R (v rozsahu 550 – 750 nm), což představuje oblast pokrývající 9% z celkové svítivosti trpasličí hvězdy.

Uvolněná energie odpovídá hodnotám uvedených v práci Simona Candelaresiho o pozorování supervzplanutí trpasličích hvězd spektrálních tříd G, K a M z dat družice Kepler. Z celkového počtu 117 661 zkoumaných hvězd družicí Kepler bylo nalezeno 795 hvězd, kdy bylo pozorováno celkem 6 830 supervzplanutí o energiích kolem 10³⁴ erg. Z výsledků také vyplývají další závěry – např. četnost supervzplanutí klesá s efektivní teplotou a zvyšuje se s rychlostí rotace. Se zvyšující se rychlostí rotace také stoupá pokrytí povrchu hvězd skvrnami. Klíčovou podmínkou ke generování vzplanutí je aktivita magnetického pole.

Obrázek 1: Simulace zákrytové dvojhvězdy GJ 3236 Cas během primárního minima. Parametry obou hvězd, vzájemné vzdálenost a sklon dráhy vůči pozorovateli na Zemi jsou převzaty z práce J. Irwina a kol. The Astrophysical Journal, 701: 1436 – 1449, 2009, srpen 2009. Jak je patrné z obrázku, i během této fáze je pozorovatelná velká část primární hvězdy. Je tedy problematické určit, na které hvězdě erupce vznikají. Není vyloučena i možnost, že při vzdálenosti přes 3 poloměry Slunce erupce vznikají mezi hvězdami.