Také valašskomeziříčská hvězdárna se v pátek 15. 3. 2024 zapojila do celorepublikového Dne hvězdáren a planetárií, aby veřejnosti představila práci těchto pracovišť, jejich význam a přínosy. Připravili jsme bohatý program od odpoledních až do večerních hodin, kdy si mohli trpěliví návštěvníci prohlédnout nejen našeho nejbližšího nebeského souputníka, ale také největší planetu Sluneční soustavy Jupiter. Odpolední programy byl určený zejména dětem a v podvečer jsme veřejnosti slavnostně představili dva nové nafukovací modely těles nebeských, Slunce a naší planety Země.
Klub nadaných dětí funguje na hvězdárně od roku 2019. Klub se každý nový školní rok otevírá pro nové zájemce, výjimkou byl hned první ročník, který se kvůli covidovým omezením protáhl na roky dva.
Ve školním roce 2023/2024 klub navštěvuje 8 chlapců ve věku 8-10 let se svým jedním rodičem.
V letošním roce uplynulo 100 let od narození Ing. Bohumila Malečka CSc., který působil na hvězdárně ve Valašském Meziříčí v letech 1961-1989 nejen jako ředitel, ale i jako odborný pracovník a organizátor sítě pozorovatelů zákrytů hvězd tělesy sluneční soustavy. Vystudovaný geoget se specializací na astronomickou geodézii.
Při pozorování Slunce se zaměřujeme především na sledování slunečních protuberancí v koróně, erupčně aktivních oblastí v chromosféře (pouze CCD), a detailů aktivních oblastí, tj. slunečních skvrn ve fotosféře. Navíc pořizujeme denní přehledové snímky celého slunečního disku. K pozorování slunečních protuberancí používáme protuberanční koronograf. V případě oblastí se zvýšenou erupční aktivitou pak dalekohled vybavený chromosférickým filtrem. Pořizujeme jednak přehledové snímky výskytu slunečních protuberancí kolem slunečního limbu, ale také detailní záběry především aktivních protuberancí, kterými se zabýváme podrobněji. Zajímají nás především eruptivní a smyčkové protuberance.
Snímkování slunečních skvrn slouží především pro studium chování jednotlivých aktivních oblastí s ohledem na jednotlivé projevy aktivity a jejich intenzitu. Pozorovací podmínky nám dovolí bohužel pouze v několika dnech roku dostat se na teoretickou hranici rozlišení objektivu a pořizovat snímky, na kterých bez problémů rozlišíme sluneční granulaci. Všechny negativy jsou uschovávány v archivu na naší hvězdárně.
CCD systém je tvořen dvojicí televizních kamer značky OSCAR [1], obvykle umístěných za chromosférickým dalekohledem a protuberančním koronografem. Odtud signál putuje do videokorektoru [2], což je zařízení, umožňující regulaci jasu a kontrastu. Z vkladače DCF [3] je zde k obrazu přidán řádek s informací o datu a přesném času. Odtud signál putuje do přepínače [4], kde bývá přesměrován buď do počítače [5] nebo do videa [6] a na monitor [7].