Touha prozkoumat stratosféru a její vliv nejen na živé organismy stojí za projektem s názvem Společně na hranici vesmíru. Jeho cílem je vytvořit, podpořit a udržet malé vývojové a výzkumné týmy složené z techniků a výzkumníků z obou stran česko-slovenské hranice. Projekt jsme začali realizovat v listopadu 2020 a i přes nepřízeň okolních podmínek, úspěšně pokračuje.
Stačí být ve správný čas na správném místě, a i pozorný amatér se může stát svědkem fascinující podívané. A když sledovaný úkaz navíc doloží kamerovým záznamem, může svým dílem přispět k bližšímu poznání nebeských objektů. Pozorování zákrytů hvězd je zkrátka vzrušující astronomická disciplína, a proto není divu, že Petr Zelený se jí věnuje bezmála třicet let.
Astronomický kroužek probíhá od října prostřednictvím online konferencí. V uvedeném formátu jeho činnost probíhala i v jarních měsících. Tato komunikace není pro vzdělávací činnost zcela ideálním prostředkem, ale snažíme se jednak systematicky pokračoval v již započaté činnosti a zároveň chceme zachovat vazby a kontakty, které v kroužku máme.
Návštěvníci naší hvězdárny světlo poznávali a zároveň si s ním hráli.
Slunce zrovna zářilo na modré obloze, a proto hurá do hlavní kopule, než ho zakryjí mraky! Dnešní pořad s názvem Poznávejme svět světlem začal neplánovaně u dalekohledu. Rodiče s dětmi v něm kromě oranžového kotouče spatřili také sluneční skvrny.
Potom už se v přednáškovém sále všechno točilo okolo světla. Šestadvacet dětí a dospělých se z poutavého vyprávění dovědělo – a na zajímavých pokusech také přesvědčilo – že světlo má svou rychlost i barvu, šíří se, láme a odráží, že vytváří stíny i optické klamy.
„Chceme, aby si lidé všímali obyčejných věcí kolem sebe, v tomto případě světla. Denně se s ním setkávají, ale nenapadne je si s ním pohrát,“ poukazuje odborná pracovnice hvězdárny Naďa Lenžová, jejíž program nabídl návod, jak si hrátky se světlem užít v domácím prostředí.
Při osvětlování hranolu různobarevnými světly lidé hádali, kolik stínů uvidí, na promítacím plátně vytvářeli prstovou stínohru a na filtračním papíře pomalovaném fixou a zdola vlhčeném vodou sledovali rozkládání barev.
„Zaujal mě pohled speciálními brýlemi na lom světla, viděl jsem ho v duhových barvách. Celé to byl výborný zážitek,“ pochvaloval si jedenáctiletý František Dostál z Valašské Bystřice, zatímco jeho o dva roky mladšího bratra Jakuba uchvátily prováděné experimenty a pozorování Slunce přes skleněný filtr.
František Hlaváč vystudoval optiku. Byl to on, kdo svým vnučkám Renátě a Oldřišce návštěvu hvězdárny navrhl a s radostí potom sledoval, jak je program upoutal. „Více takových pořadů a praktických ukázek, protože děti to zajímá a rády se podívají,“ přimlouvá se muž z Bystřice pod Hostýnem.
Zvuková reportáž z akce zde.
autor: Josef Beneš