Aktuality AK

Infračervený snímek středu mlhoviny Orion byl pořízen přístrojem NIRCam na vesmírném dalekohledu James Webb Space Telescope (JWST). Vložené obrázky ukazují snímky dvou slabých tzv. proplydů z Hubbleova vesmírného dalekohledu v optickém oboru a z Webbova dalekohledu na infračervených vlnových délkách. U každého proplydu je na optickém snímku v siluetě detekován malý protoplanetární disk, který je obklopen jasnou ionizační frontou, jež vzniká v důsledku intenzivního UV záření nejhmotnějších hvězd. Hnědý trpaslík v centru každého disku je detekován na infračerveném snímku z Webbova teleskopu. Spektroskopie z přístroje NIRSpec na Webbu potvrdila, že tyto objekty jsou hnědí trpaslíci na základě jejich nízké teploty.

Astronomové odhalili periodické světelné emise ze dvou obíhajících černých děr, které narušují mračno plynu v galaxii vzdálené miliardu světelných let. Tento jev, pojmenovaný AT 2021hdr, poukazuje na dynamiku černých děr, které při svém obíhání spotřebovávají a vyvrhují plyn, a nabízí tak pohled na vesmírné interakce. Astronomové na základě dat z observatoře Swift identifikovali mimořádný opakující se signál ze dvou masivních černých děr.

Umělecká ilustrace ukazuje rychle se krmící černou díru, která vyzařuje silné výtrysky plynu. Na základě dat z JWST a rentgenové observatoře Chandra objevil tým astronomů americké Národní vědecké nadace NOIRLab tuto černou díru o malé hmotnosti asi 7,2 milionu ekvivalentu Slunce v centru galaxie pouhých 1,5 miliardy let po Velkém třesku. Ta pohlcuje hmotu fenomenální rychlostí – více než 40násobkem teoretického limitu. Tato černá díra sice žije krátce, ale její „hostina“ by mohla astronomům pomoci vysvětlit, jak supermasivní černé díry v raném vesmíru tak rychle rostly.

Nová data z vesmírného dalekohledu Jamese Webba (JWST) prohloubila záhadu, jak rychle se vesmír rozpíná. Objev naznačuje, že k vysvětlení této vesmírné záhady může být zapotřebí neznámá fyzika. Od chvíle, kdy se vesmír zhruba před 13,8 miliardami let zrodil, se neustále rozpíná všemi směry. Analýzou současné rychlosti rozpínání vesmíru, známé jako Hubbleova konstanta, mohou vědci odhadnout stáří vesmíru a možné podrobnosti o jeho osudu, například zda se bude rozpínat navždy, zhroutí se sám do sebe, nebo se dokonce „roztrhne“.

Před 11 miliony let narazil do Marsu asteroid a poslal kusy rudé planety do vesmíru. Jeden z těchto kusů nakonec dopadl na Zemi někde poblíž Purdueovy univerzity a je jedním z mála meteoritů, jejichž původ lze vystopovat přímo na Mars. Tento meteorit byl v roce 1931 znovuobjeven v zásuvce na Purdueově univerzitě a pojmenován Lafayettský meteorit.

Astronomové využívající vesmírný teleskop Jamese Webba (JWST) objevili tři ultrahmotné galaxie – téměř stejně hmotné jako naše Galaxie – již během první miliardy let po Velkém třesku. Tento objev, který je součástí průzkumu JWST/FRESCO (First Reionization Epoch Spectroscopically Complete Observations), naznačuje, že hvězdy v raném vesmíru rostly mnohem rychleji, než se dosud předpokládalo, což zpochybňuje dosavadní modely vzniku galaxií.

Město v rakouských Alpách se nemusí zdát jako nejpříhodnější místo pro vymýšlení odvážných vesmírných misí. Ale v Alpbachu, severně od lichtenštejnsko-rakouských hranic, se už 40 let scházejí studenti a profesoři, aby se o to pokusili. Jedním z výsledků letošní letní školy v Alpbachu byl nápad na kombinovanou misi Neptun/Triton, která by využila stávající technologie vyvinuté pro evropskou sondu JUICE. Než se však dostaneme k technickým detailům mise, pojďme se ponořit do toho, proč by se vědci měli o Neptunův systém vůbec zajímat.

Hmotné hvězdy, které jsou asi osmkrát hmotnější než Slunce, vybuchují na konci svého života jako supernovy. Tyto exploze, které za sebou zanechávají černou díru nebo neutronovou hvězdu, jsou tak energetické, že mohou na několik měsíců zastínit své hostitelské galaxie. Zdá se však, že astronomové spatřili masivní hvězdu, která explozi přeskočila a změnila se přímo v černou díru.

Nedávný kosmický objev odhaluje supermasivní černou díru, která trhá jednu hvězdu a její zbytky vrhá na druhou stálici. Tato událost spojuje slapový rozvrat a kvaziperiodické erupce a pomáhá astronomům pochopit prostředí černých děr a formovat budoucí výzkum.

Astrofyzikům se poprvé podařilo změřit teplotu elementárních částic v radioaktivním záření po srážce neutronových hvězd, která vedla ke vzniku černé díry. Tento průlom umožňuje vědcům zkoumat mikroskopické fyzikální vlastnosti v rámci těchto kosmických událostí. Zjištění také odhalují, jak jednotlivá pozorování zachycují přítomnost objektu v čase jako snímek, který pokrývá kosmický okamžik. Tento objev, nedávno publikovaný v časopise Astronomy & Astrophysics, učinili vědci z Niels Bohr Institute na Kodaňské univerzitě