Pozorování proměnných hvězd – říjen 2013

Z hlediska pozorovatelského to nebyl tak špatný měsíc, za osm nocí jsem pořídil 11 787 měření zákrytových dvojhvězd. Část pozorovacího času jsem věnoval poli s proměnnou EM Lac se dvěmi novými proměnnými CzeV 475 a 480 pro zpřesnění periody. Dále jsem se věnoval zanedbaným zákrytovým dvojhvězdám se zajímavým průběhem O-C diagramu.

Při pročítání literatury jsem narazil na citaci našich pozorování dvojhvězdy EP And v práci Jae Woo Lee z letošního roku. Podrobnější informace následují v dalším odstavci. Protože je nyní ideální období pro pozorování souhvězdí Andromedy, pokusím se získat co nejvíce minim pro tuto hvězdu pro potvrzení krátkodobé variace s periodou 1.834 roku, což má být způsobeno jedním ze dvou dalších těles u EP And. 

Zákrytová dvojhvězda EP And a její průvodci

Jae Woo Lee, Thobias Cornelius Hinse, Jang-Ho Park
The Astronomical Journal 145/2013

V práci jsou analyzovaná data dlouhodobé CCD fotometrie zákrytové dvojhvězdy EP And pořízená v letech 2007 – 2012. Světelné křivky během zákrytů vykazovaly určitou variabilitu. Z analýzy všech dostupných dat vychází, že se jedná o systém typu W se společnou obálkou (overcontact) s parametry Q = 2,578, i = 83,3^o ,  dT = 27 K, f = 28% a l₃ = 2-3 %. Asymetrické světelné křivky byly modelovány pomocí chladných skvrn na jedné složce jako důsledek magnetické aktivity. Analýza 82-leté datové řady odhalila dlouhodobou parabolickou změnu a dvě periodické změny s periodami P₃ = 44,6 let a P₄ = 1,834 rok. Ve sledovaném období se pozoroval nárůst periody rychlostí 1,39 x 10^-10 , což je ve výborné shodě s výpočetním modelem WD a je vysvětlitelné kombinací přenosu hmoty z primární na sekundární složku a ztrátou rotačního momentu hybnosti v důsledku magnetického brždění. Pro vysvětlení kratších změn je možné z LITE efektu odvodit hmotnosti dvou průvodcovských těles M₃ = 0,25 Msl a M₄ = 0,9 Msl. Hmotnější průvodce by mohl být odhalen pomocí spektroskopie s vysokým rozlišením.

 
EP And byla objevena jako proměnná Strohmeierem v roce 1955 (V = +11,90, B-V = +0,57). Ve srovnání s ostatními krátkoperiodickými dvojhvězdami nebyly známy základní parametry systému. Teprve nedávno v roce 2012 Manzoori prozkoumal historická pozorování a představil kompletní fotometrickou studii z dat AAVSO, International database 1 a WASP.

Mnoho binárních systémů se společnou obálkou se pravděpodobně vyvinulo z původně oddělených systémů, kdy díky ztrátě momentu hybnosti (AML) způsobené interakcí magnetického pole s hvězdným větrem může skončit i sloučením do jednoho objektu (Bradstreet, Guinan 1994, Pribula, Rucinski 2006). Aby tento scénář fungoval, je orbitální moment hybnosti slapově propojen s rotační hybností hvězd a počáteční oběžná doba by měla být kratší než 5 dní. Binární systémy ve vícenásobných systémech mohou efektivně ztratit moment hybnosti pomocí Kozaiových cyklů (Kozai 1962, Pribulla 2006) nebo kombinací Kozaiových cyklů se slapovým působením (Fabrycky a Tremaine 2007), kdy z původního odděleného vzdáleného systému vznikne dvojhvězda s krátkou oběžnou dobou.

Obrázek 1
O-C diagram pro EP And pro lineární podmínky rovnice C1 = To + PE + t3 + t4.
V horní části jsou znázorněny dvě křivky – přerušovaná čára pro periodu P₃ = 44,6 let a plná P₄ = 1.834 let. Prostřední část obrázku představuje rezidua z fotoelektrických a CCD měření. Na dolní části obrázku je zobrazena samostatná část O-C diagramu pro periodu P₄. CC, PE, VI a P je označení pro CCD, fotoelektrické, vizuální a fotografická minima.




Obrázek 2
O-C diagram pro hvězdu EP And z O-C brány sekce proměnných hvězd. Velké množství minim v levé části obrázku pochází z práce Lee a kol. (2013), data jsou převzata z přehlídky WASP.