Fotometrie komet v květnu a červnu 2026

Květen a červen 2026 sice nepřinesly žádnou novou jasnou kometu viditelnou pouhým okem anebo dramatické události v podobě rozpadu jasných komet, přesto tyto měsíce nabídly řadu zajímavých jevů. Pozornost se soustředila na systematické sledování vývoje aktivity periodických i dlouhoperiodických komet. Zatímco kometa 10P/Tempel se postupně zjasňovala v rámci přibližování k periheliu, 24P/Schaumasse již vstoupila do fáze pozvolného slábnutí. Mimořádně zajímavý vývoj pokračoval také u komety 29P/Schwassmann-Wachmann 1, která během června prodělala další výraznou erupci. Součástí pozorovacího programu byly rovněž slabší komety C/2023 R1 (PanSTARRS), C/2024 R4 (PanSTARRS), C/2024 J3 (ATLAS), 235P/LINEAR a další objekty, jejichž dlouhodobé sledování přispívá k lepšímu poznání fyzikálních procesů probíhajících v kometárních jádrech. Celkově lze květen a červen 2026 charakterizovat jako období systematického sledování vývoje kometární aktivity spíše než mimořádných jednorázových událostí. Dominovalo pozvolné zjasňování komet před průchodem přísluním, postupné slábnutí objektů po průchodu periheliem i nepravidelné erupce vzdálených komet. Právě taková dlouhodobá pozorování poskytují cenné informace o fyzikálních procesech probíhajících v kometárních jádrech a představují jeden z nejdůležitějších přínosů současných pozorovacích programů.

Fotometrické pozorování bylo v květnu a červnu zaměřeno především na dlouhodobě sledované komety, jejichž aktivita se v průběhu návratu ke Slunci významně měnila. Největší pozornost byla věnována periodickým kometám 10P/Tempel, 24P/Schaumasse, 29P/Schwassmann-Wachmann 1, 63P/Wild, 235P/LINEAR a dále kometám C/2024 J3 (ATLAS), C/2026 C1 (Tsuchinshan) a C/2025 Y1 (ATLAS), které patřily mezi nejčastěji pozorované objekty tohoto období. U jasnějších komet, zejména 24P, 29P a 10P, bylo kromě standardní fotometrie pokračováno také v měřeních s využitím fotometrických filtrů systému Sloan. Pozorování v modré oblasti spektra (filtr g) a v blízké infračervené oblasti (filtr i) umožňují sledovat změny zastoupení prachové a plynné složky kometární komy a poskytují cenné informace o vývoji aktivity jednotlivých jader během jejich průletu vnitřní částí Sluneční soustavy.

Ani v tomto období nechybělo sledování velmi slabých komet, jejichž jasnost se pohybovala na hranici možností robotického půlmetrového dalekohledu umístěného v západní kopuli hlavní budovy Hvězdárny Valašské Meziříčí. Mezi tyto objekty patřily například C/2023 X2 (LEMMON), C/2023 H5 (LEMMON) nebo C/2024 A1 (ATLAS) a další slabé objekty, jejichž pravidelné sledování přispívá k dlouhodobému monitoringu vývoje kometární aktivity. Zvláštní pozornost byla věnována také kometě 29P/Schwassmann-Wachmann 1, u níž bylo během června zaznamenáno výrazné zvýšení aktivity po další erupční události.

V měsících květnu a červnu bylo provedeno celkem 337 fotometrických měření jasnosti komet. V květnu 2026 bylo pořízeno 164 měření, v červnu pak dalších 173 měření (Tab. 1). Nejvíce měření bylo věnováno kometě 24P/Schaumasse (42 měření), následované kometami 29P/Schwassmann-Wachmann 1 (36 měření), 63P/Wild (30 měření), C/2023 R1 (PANSTARRS), C/2025 Y1 (ATLAS) a 235P/LINEAR (všechny 24 měření). Nejjasnější zaznamenanou kometou byla C/2025 R3 (PANSTARRS) s jasností +5,4m (bez fotometrického filtru, clear), zatímco nejslabším pozorovaným objektem byla kometa C/2026 B3 (PANSTARRS) s jasností +19,5m (bez fotometrického filtru, clear).

Tab. 1: Přehled počtu fotometrických měření jasnosti komet v roce 2026. Autor: Jakub Koukal

24P/Schaumasse

Periodická kometa 24P/Schaumasse patří mezi klasické zástupce Jupiterovy rodiny komet. Objevil ji v roce 1911 francouzský astronom Alexandre Schaumasse na observatoři v Nice a kolem Slunce oběhne přibližně jednou za osm let. Přestože nikdy nepatří mezi nápadné objekty viditelné pouhým okem, při příznivých návratech se stává zajímavým cílem pro majitele středně velkých amatérských dalekohledů. Během letošního návratu prošla kometa periheliem začátkem ledna 2026. V té době dosahovala jasnosti okolo 11. magnitudy a byla pozorovatelná především na ranní obloze. Následující měsíce se postupně vzdalovala jak od Slunce, tak od Země, a její aktivita začala přirozeně slábnout. Právě květen a červen představovaly období pozvolného doznívání její aktivity. Produkce plynů i prachu se s rostoucí vzdáleností od Slunce snižovala, koma byla stále kompaktnější a iontový ohon se postupně zkracoval. Na fotografiích pořízených většími přístroji bylo možné ještě zachytit jemnou difúzní komu, avšak objekt již nepatřil mezi snadné cíle. Vizuálně se jednalo o slabou mlhavou skvrnku bez výraznější kondenzace. Přesto byla kometa v tomto období cenným objektem zejména pro dlouhodobé fotometrické sledování. Takové série pozorování umožňují sledovat, jak rychle po průchodu periheliem klesá aktivita kometárního jádra, jak se mění velikost komy nebo jak rychle ubývá produkce prachu. Tyto údaje jsou důležité pro porovnávání jednotlivých návratů stejné komety a mohou odhalit i dlouhodobé změny fyzikálních vlastností jejího jádra.

Obr. 1: Snímek komety 24P/Schaumasse pořízený 25. 2. 2026 s celkovou expoziční dobou 300 s (10×30 s), bez použití fotometrického filtru. Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí, p.o.	Obr. 2: Snímek komety 24P/Schaumasse pořízený 18. 5. 2026 s celkovou expoziční dobou 300 s (10×30 s), bez použití fotometrického filtru. Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí, p.o.

Na prvním snímku, pořízeném 25. února 2026, je kometa ve fázi výrazně vyšší aktivity. Dominuje jí jasná centrální kondenzace obklopená rozlehlou, téměř symetrickou prachovou komou o poměrně vysoké plošné jasnosti. Difúzní obálka sahá daleko od jádra a naznačuje intenzivní uvolňování prachu a plynů, které bylo typické pro období krátce po průchodu přísluním. Kometa působí kompaktním, ale velmi aktivním dojmem a patří mezi objekty, které jsou na fotografiích snadno rozpoznatelné i bez přesného označení. Na druhém snímku z 18. května 2026 je již patrné, že se kometa nachází delší dobu po průchodu periheliem. Celková jasnost znatelně poklesla, koma je podstatně menší a výrazně difuznější. Jasná centrální kondenzace sice zůstává patrná, avšak okolní prachová obálka se zmenšila a její plošná jasnost výrazně klesla. Kometa tak působí mnohem nenápadnějším dojmem a její aktivita je již zřetelně na ústupu, což odpovídá postupnému vzdalování od Slunce i Země. Tato dvojice snímků velmi dobře dokumentuje typický vývoj periodické komety po průchodu periheliem. Zatímco na konci února bylo jádro stále schopno intenzivně produkovat prach a plyn a vytvářet rozsáhlou komu, o necelé tři měsíce později byla aktivita již výrazně nižší.

29P/Schwassmann-Wachmann

Zcela jinou kategorii komet představuje 29P/Schwassmann-Wachmann 1, jedna z nejzáhadnějších komet. Na rozdíl od většiny periodických komet se totiž nikdy nepřibližuje ke Slunci natolik, aby její aktivita byla řízena klasickou sublimací vodního ledu. Obíhá mezi drahami Jupitera a Saturnu ve vzdálenosti přibližně šesti astronomických jednotek, kde panují teploty hluboko pod bodem mrazu. Přesto je tato kometa téměř neustále aktivní. Důvodem jsou především těkavější látky, zejména oxid uhelnatý a oxid uhličitý, které mohou sublimovat i v tak velké vzdálenosti od Slunce. Přibližně dvacetkrát až třicetkrát za rok dochází k prudkým výtryskům prachu a plynů, během nichž může kometa během několika hodin zjasnit o dvě až čtyři magnitudy. Tyto události jsou natolik časté, že vznikly specializované mezinárodní projekty zaměřené výhradně na jejich sledování. Rok 2026 je v tomto směru mimořádně zajímavý. V únoru prodělala kometa jednu z nejsilnějších erupcí posledních let. Do okolního prostoru bylo vyvrženo obrovské množství materiálu a výsledná koma získala charakteristický spirálovitý tvar připomínající ulitu. Tento neobvyklý vzhled vznikl kombinací rotace jádra a směrově omezených výtrysků unikajícího materiálu. Ani v květnu a červnu aktivita komety zcela neutichla. Přestože hlavní únorová exploze již odezněla, pokračovala řada menších explozí, které udržovaly komu neobvykle jasnou a strukturálně bohatou. Bylo zaznamenáno asymetrické halo, obloukovité útvary i jemné paprskovité struktury v prachové obálce. Jasnost se během jednotlivých týdnů měnila v závislosti na aktuální aktivitě jádra a pozorování z databází COBS (Comet OBServation database) potvrzovala pokračující nepravidelné změny vzhledu komety. Právě nepředvídatelnost činí z komety 29P mimořádně atraktivní objekt. Zatímco u většiny komet lze jejich vývoj v okolí perihelia poměrně dobře předvídat, u 29P může kdykoliv dojít k nové explozi, která během jediné noci zcela změní její vzhled. Příčina těchto erupcí stále není jednoznačně vysvětlena. Nejpravděpodobnější hypotéza předpokládá, že pod povrchem komety dochází k postupnému hromadění plynů pod nepropustnou vrstvou prachu. Jakmile tlak překročí pevnost této vrstvy, následuje prudká kryovulkanická erupce, při níž jsou do prostoru vyvrženy miliony tun prachu a ledu. Právě díky těmto vlastnostem bývá 29P často označována za nejaktivnější známou kometu ve vnější části Sluneční soustavy. Současně představuje jedinečnou laboratoř pro studium těkavých látek, které hrály významnou roli při vzniku planetární soustavy.

Obr. 3: Inverzní snímek komety 29P/Schwassmann-Wachmann pořízený 9. 5. 2026 s celkovou expoziční dobou 300 s (10×30 s), bez použití fotometrického filtru. Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí, p.o.	Obr. 4: Inverzní snímek komety 29P/Schwassmann-Wachmann pořízený 5. 6. 2026 s celkovou expoziční dobou 300 s (10×30 s), bez použití fotometrického filtru. Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí, p.o.

Snímek pořízený 9. května 2026 zachycuje kometu 29P/Schwassmann-Wachmann 1 ve stavu relativně nízké aktivity. Patrná je pouze malá, slabá a málo kontrastní koma s nevýraznou centrální kondenzací, která jen nepatrně vystupuje nad pozadí. Přestože byla kometa v té době stále aktivní, produkce prachu byla poměrně nízká a objekt působil fotograficky velmi nenápadně. Takový vzhled je pro 29P typický v obdobích mezi jednotlivými erupcemi, kdy dochází pouze k pozvolnému uvolňování těkavých látek z povrchu jádra. Zcela odlišný obraz nabízí snímek z 5. června 2026, pořízený necelý měsíc později. Kometa během této doby prodělala výraznou erupci, která vedla k prudkému zvýšení její aktivity. Koma se několikanásobně zvětšila, výrazně vzrostla její plošná jasnost a kolem jasné centrální kondenzace vznikla rozsáhlá prachová obálka s plynulým poklesem intenzity. Ve srovnání s květnovým snímkem je zřejmé, že do meziplanetárního prostoru bylo uvolněno velké množství prachu a plynů během velmi krátké doby. Právě tato schopnost náhlých a obtížně předvídatelných erupcí činí z komety 29P jeden z nejzajímavějších objektů současné kometární astronomie. Zatímco většina periodických komet mění svou aktivitu pozvolna v závislosti na vzdálenosti od Slunce, u 29P mohou během několika dnů nebo dokonce hodin nastat dramatické změny vzhledu. Dvojice těchto snímků pořízených na Hvězdárně Valašské Meziříčí názorně dokumentuje, jak výrazně se může vzhled jediné komety změnit během pouhých čtyř týdnů v důsledku jediné erupční události.

235P/LINEAR

Periodická kometa 235P/LINEAR patří do početné Jupiterovy rodiny komet. Objevena byla v roce 2002 v rámci automatické přehlídky LINEAR (Lincoln Near-Earth Asteroid Research), jejímž hlavním cílem bylo vyhledávání blízkozemních planetek, ale která přispěla i k objevům stovek nových komet. Kometa oběhne kolem Slunce přibližně jednou za 7,5 roku a při jednotlivých návratech dosahuje nižší jasnosti. Přesto představuje zajímavý objekt pro dlouhodobé sledování aktivity malých jader komet Jupiterovy rodiny. Během návratu v roce 2025 prošla periheliem začátkem prosince a v květnu 2026 se již pomalu vzdalovala od Slunce, přičemž její aktivita postupně slábla.

C/2024 R4 (PANSTARRS)

Kometa C/2024 R4 (PANSTARRS) byla objevena v roce 2024 havajským přehlídkovým systémem Pan-STARRS (Panoramic Survey Telescope and Rapid Response System), jedná se o kometu přilétající z Oortova oblaku. Přestože během svého průletu periheliem v roce 2026 nedosáhla mimořádné jasnosti, stala se zajímavým cílem fotografických pozorování. Její aktivita byla poměrně stabilní a po průchodu periheliem se jen pozvolna snižovala.

Obr. 5: Snímek komety 235P/LINEAR pořízený 19. 5. 2026 s celkovou expoziční dobou 300 s (10×30 s), bez použití fotometrického filtru. Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí, p.o.	Obr. 6: Snímek komety C/2024 R4 (PANSTARRS) pořízený 17. 6. 2026 s celkovou expoziční dobou 300 s (10×30 s), bez použití fotometrického filtru. Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí, p.o.

C/2024 J3 (ATLAS)

Kometu C/2024 J3 (ATLAS) objevila v roce 2024 automatická přehlídka ATLAS (Asteroid Terrestrial-impact Last Alert System), která kromě vyhledávání potenciálně nebezpečných planetek pravidelně objevuje také nové komety. Jedná se o kometu pocházející z oblasti Oortova oblaku. Před průchodem periheliem (listopad 2026) zůstává objektem vykazujícím stabilní aktivitu.

C/2023 R1 (PANSTARRS)

Kometa C/2023 R1 (PANSTARRS) byla objevena v září roku 2023 v rámci havajské přehlídky Pan-STARRS. Patří mezi komety přilétající z Oortova oblaku a po průchodu periheliem v dubnu 2026 došlo k jejímu zjasnění, před průchodem periheliem rovněž vykazovala dobře vyvinutou komu.

Obr. 7: Snímek komety C/2024 J3 (ATLAS) pořízený 17. 6. 2026 s celkovou expoziční dobou 300 s (10×30 s), bez použití fotometrického filtru. Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí, p.o.	Obr. 8: Snímek komety C/2023 R1 (PANSTARRS) pořízený 17. 6. 2026 s celkovou expoziční dobou 300 s (10×30 s), bez použití fotometrického filtru. Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí, p.o.