Rozhovor s Pavlem Gabzdylem

19.05.2025

    Naši hvězdárnu navštívil dne 15. 5. 2025 Pavel Gabzdyl, přední popularizátor astronomie a největší fanoušek Měsíce a přednesl svou přednášku Kosmická střelnice. My jsme ho při té příležitosti vyzpovídali.

Ve svém příspěvku na Facebooku ses zmínil, že se k nám moc těšíš. Čímpak to a jaký je tvůj vztah k naší hvězdárně?

 Je to asi hlavně proto, že je to první hvězdárna, na které jsem pracoval. Vlastně vůbec první hvězdárna, na kterou jsem se kdy dostal. Dokonce ještě dřív, než do ostravského planetária. Jeli jsme tady se základní školou a byla to má úplně první návštěva hvězdárny v životě. Mám na ni hezké vzpomínky a mám ji rád i proto, že je v nádherném prostředí.

Kdy tě chytnul Měsíc?

 Nejprve jsem se začal zajímat o astronomii, když mi bylo tak 8 nebo 9 let. To mě zajímal spíše vzdálený vesmír. Potom jsem se začal zabývat kometami, pozorováním zákrytů a proměnných hvězd a potom i deepsky objektů. Po celou dobu pro mě byl Měsíc spíš nepřítel, jako pro každého normálního astronoma. Později, konkrétně v roce 1991, vyšel Atlas Měsíce od Antonína Rükla, který je dodnes považován za nejlepší dílo svého druhu na světě. Ten mi pohled na Měsíc změnil. V té době už jsem byl součástí tzv. Amatérské prohlídky oblohy, což bylo sdružení pozorovatelů při brněnské hvězdárně. Jejich úkolem bylo sledovat deepsky objekty – mlhoviny, galaxie atd., ale opravdu velmi podrobně, umět je popsat a porozumět jim. Na jednom semináři jsme se bavili nejen o deepsky, ale i o dalších zajímavých objektech. Tenkrát myslím Jeník Holan říkal, že je vlastně škoda, že se nikdo nezabývá Měsícem. A já jsem si řekl: „Aha! Tak tady je příležitost!“. Nikdo Měsíc neměl rád, tak jsem se toho sirotka ujmul. A od té doby, také díky Atlasu, jsem Měsíc začal pozorovat a už mě to nepustilo. Považuji Měsíc za nejlepší objekt na pozorování dalekohledem ze Země.

Takže Atlas sis někde sehnal a začal jsi do toho postupně pronikat?

 Ano. Tenkrát, uvědomme si, byly začátky devadesátek. Knížek, které byly dostupné, a informací vůbec, bylo strašně málo. Tehdy jsme si tajně, nelegálně kopírovali některé atlasy, abychom mohli pozorovat, protože se nedaly koupit, nebo stály strašné peníze. Tento Atlas Měsíce tehdy nestál tolik a dal se docel dobře sehnat. Tenkrát jsem zjistil, že na tom Měsíci nejsou jenom krátery, ale i spousta jiných zajímavých útvarů a je skvělé, že je člověk může vidět na vlastní oči. Takže ke kráterům, tématu dnešní přednášky, jsem se dostal jak jinak než přes Měsíc.

 Kolik minut denně průměrně myslíš na Měsíc?

 Myslím, že tak jako hodina denně to určitě je. Mnohdy je to víc. Je to i tím, že práce na hvězdárně bohužel neobnáší jen Měsíc, ale i spoustu jiných záležitostí. Měsíc je pro mě vlastně nejpříjemněji strávený čas svým způsobem. Snad to nebude číst moje manželka (smích). Mám na mysli samozřejmě pouze pracovní čas.

Kdyby se naskytla možnost letět na Měsíc i s výcvikem a vším, co by to obnášelo, chtěl bys letět?

 Já jsem asi strašpytel v tomhle ohledu, protože si myslím, že tuším, co všechno to obnáší a spoustu dalších věcí si ani nedokážu představit. Není to žádná sranda letět na oběžnou dráhu, natož na Měsíc. Proto bych byl opravdu hodně vyklepaný. Na druhou stranu, dnes je strašná spousta možností, jak může člověk Měsíc pozorovat opravdu zblízka a já se snažím jich všech využívat. Tím, že má člověk málo času, je ho ale málo i na toto. Přál bych si tedy spíše mít více času na sledování Měsíce hezky ze Země. Takže na Měsíc bych asi neletěl. I když samozřejmě, kdyby mě tam někdo zaparkoval nebo otočením nějakého kouzelného prstenu dostal, určitě bych se chtěl podívat, jak to vypadá z blízka.

Jaký nejzajímavější kámen z vesmíru jsi kdy držel v ruce?

Tyjo, to je těžké. No, nejzajímavější a nejvzácnější, který jsem osobně držel v ruce, je lunární meteorit, který jsme mohli studovat v Praze. V té době to byl nejmladší kus měsíční lávy, který byl vůbec znám a na Zemi k dispozici a měli jsme ho zrovna my. Co přivezlo Apollo, to všechno bylo starší. Za pár let nás někdo předběhl, když se našel meteorit, který byl ještě o pár stovek milionů let mladší. Ale tehdy byl ten náš skutečně nejmladší. Navíc nás spojuje takový osobní vztah, protože díky němu jsem mohl dokončit studium geologie - psal jsem na něj diplomku. Prostě ho musím milovat, to jinak nejde.

Máš doma nějaké fotky, obrazy Měsíce?

 Mám. Je to možná divné, ale mám. Mám tam dvě kreslené mapy Měsíce od Josefa Klepešty, velmi staré, ale velmi pěkné a kdo ke mně přijde, chce je hned taky. Takže když na ně narazím v antikvariátu, hned je kupuju. Pak jsem dostal od své manželky velkou fotografii, na které Měsíc je, ale není tam vidět –  úplné zatmění Slunce. Tuto fotografii pro mě osobně vytvořil profesor Miloslav Druckmüller, z druhé strany mám i věnování. Ten mi visí nad pracovním stolem.

Nyní nejhorší otázka. Jsi plešatý, aby ses víc podobal Měsíci?

 No samozřejmě! (smích). Já si ještě pamatuji dobu, kdy jsme měli na astronomické expedici v Úpici takové bláznivé období, kdy jsme si různě barvili vlasy. Tenkrát se Jirka Dušek, nynější ředitel hvězdárny v Brně, nechal dohola ostříhat a chtěl po mně, abych mu fixou nakreslil mapu Měsíce, tak ji tam skutečně potom měl.

Dobrý nápad! Nechceš si nechat vytetovat na hlavu krátery?

 Tyjo, to by bylo hodně cool, ale asi by to bolelo. Byla by otázka, jestli přivrácenou nebo odvrácenou stranu Měsíce. To bych byl hodně rozpoznatelný. A navíc bych tatéra pořád opravoval, jako „tady ten kráter je trošku šejdrem“. Kdybych to někdy zkusil, určitě o tom uslyšíte. Návštěvnost hvězdárny v Brně by určitě stoupla, lidi by se přišli podívat jen na hlavu. Mohl bych to i používat jako učební pomůcku.

Mnohokrát děkujeme panu Gabzdylovi za rozhovor a i za krásnou a poutavou přednášku a těšíme se na jeho další návštěvu.

autor: Klára Lenžová

Zvětšit