Již tradičně se minimálně jednou za rok na naší hvězdárně objeví studenti předmětu SLO/PA Univerzity Palackého v Olomouci, Společné laboratoře optiky UP a FZÚ AV ČR. Stejně tomu bylo i letos, ale přece jen ta letošní stáž byla něčím výjimečná… světe div se, vyšlo nám počasí! A čím vším se studenti u nás zabývali? Hlavními tématy byly astronomické přístroje, astronomická pozorování a jejich zpracování.
Také valašskomeziříčská hvězdárna se v pátek 15. 3. 2024 zapojila do celorepublikového Dne hvězdáren a planetárií, aby veřejnosti představila práci těchto pracovišť, jejich význam a přínosy. Připravili jsme bohatý program od odpoledních až do večerních hodin, kdy si mohli trpěliví návštěvníci prohlédnout nejen našeho nejbližšího nebeského souputníka, ale také největší planetu Sluneční soustavy Jupiter. Odpolední programy byl určený zejména dětem a v podvečer jsme veřejnosti slavnostně představili dva nové nafukovací modely těles nebeských, Slunce a naší planety Země.
Klub nadaných dětí funguje na hvězdárně od roku 2019. Klub se každý nový školní rok otevírá pro nové zájemce, výjimkou byl hned první ročník, který se kvůli covidovým omezením protáhl na roky dva.
Ve školním roce 2023/2024 klub navštěvuje 8 chlapců ve věku 8-10 let se svým jedním rodičem.
Jezera kapalného metanu na Saturnově měsíci Titan
(radarový snímek pořídila sonda Cassini)
Obsah programového letáčku:
Středa 18. února v 18:00 hodin
Stále dokonalejší kosmické sondy studují tělesa Sluneční soustavy. Pořizují mj. detailní fotografie s nevídaným rozlišením. Pomocí speciálních 3D brýlí budete doslova vtaženi do fantastického trojrozměrného světa planet, měsíců, komet a dalších objektů. Otevřou se před vámi obří kaňony a krátery, vysoká pohoří a sopky, ale také detailní svět téměř mikroskopických rozměrů.
Doplněno počítačovou prezentací s bohatým obrazovým materiálem.
Přednáší František Martinek, odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí.
Astronomická pozorování pro veřejnost: PONDĚLÍ - ÚTERÝ - STŘEDA - ČTVRTEK - PÁTEK v 19:00 hodin.
Program pozorování:
Hvězdárna Valašské Meziříčí připravila pro všechny typy škol programy doplňující učební osnovy. Termín návštěvy hvězdárny a požadovaný program je nutno dohodnout předem.
Máte-li zájem, můžete se podrobně seznámit s nabídkou doplňkové výuky.
Členové astronomických kroužků se budou scházet v dohodnutých termínech jednou týdně na Hvězdárně Valašské Meziříčí.
3. února 2009 v 17:00 hodin
Městská knihovna Valašské Meziříčí v těsné spolupráci s Hvězdárnou Valašské Meziříčí a její partnerskou organizací Kysuckou hvězdárnou v Kysuckom Novom Meste připravila pro návštěvníky knihovny nevšední podívanou. Právě probíhající Mezinárodní rok astronomie 2009 připomíná velmi pěkná komorní výstava s názvem „Čaro vesmíru“ z dílny slovenských autorů.
Vystavené fotografie jsou převážně dílem astronomů amatérů ze sousedního Žilinského kraje a zprostředkovávají krásu zdánlivě černého, nekonečně velkého a neměnného vesmíru.
Vernisáž výstavy se uskuteční v úterý 3. února 2009 v 17:00 hodin ve vestibulu Městské knihovny Valašské Meziříčí, kde bude instalována do 3. března 2009.
Trojice vysokoškolských studentů Leidenské University v Nizozemí objevila během školního výzkumného projektu neobvyklou planetu. Objekt je asi pětkrát hmotnější než náš Jupiter a stal se první planetou objevenou na oběžné dráze kolem rychle rotující žhavé hvězdy.
Studenti testovali metody automatického vyhledávání změn jasnosti v poli tisíců hvězd z databáze projektu OGLE. Ukázalo se, že jasnost jedné ze stálic klesá periodicky o 1 %, vždy na dvě hodiny jednou za 2,5 dne. Následná pozorování provedená pomocí ESO/VLT v Chile potvrdila, že tento jev je způsoben tranzitující exoplanetou, která přechází před hvězdou a v pravidelných intervalech zastiňuje část světla z jejího povrchu. Planeta dostala prozaické označení OGLE2-TR-L9b.
Planeta byla objevena při sledování změn jasností 15 700 hvězd. Pozorování byla v rámci přehlídky OGLE prováděna v průběhu 4 roků (1997 až 2000). Jelikož data byla zpřístupněna veřejnosti, bylo možné na nich otestovat algoritmus, který ukázal, že změny jasnosti jedné z hvězd – OGLE-TR-L9 – mohou být způsobeny tranzitem – tj. přechodem planety před hvězdou.
Planeta, která je asi 5krát hmotnější než Jupiter, obíhá kolem své hvězdy jednou za 2,5 dne a je od ní pouhá 3 % vzdálenosti Země-Slunce daleko. To z ní činí velmi horkou planetu.Spektroskopický výzkum také ukázal, že i samotná hvězda je pěkně horká – její teplota je téměř 7000 K, tedy o 1 200 K více než u Slunce. Je to dosud nejžhavější známá hvězda s planetou. Hvězda navíc velmi rychle rotuje.
(Podle zdroje upravil T. Mohler)
Tým astrofyziků, vedený odborníky z Durham University (Skotsko), tvrdí, že pokud na Měsíci existuje zmrzlá voda, pak bude nejspíše objevena v kráterech v blízkosti měsíčních pólů, které jsou nepřetržitě ponořeny do stínu – tzn. že do nich nikdy nesvítí Slunce.
Závěry astronomů byly vysloveny na základě nových počítačových analýz údajů z americké kosmické sondy Lunar Prospector, která byla k Měsíci vyslána v roce 1998. Vědci zjistili, že vodík je na Měsíci koncentrován právě v polárních kráterech, ve kterých je teplota nižší než -170 °C.
Jestliže je vodní led v kráterech přítomen, pak by podle vědců mohl potenciálně poskytovat zásoby vody pro případné vybudování stálé vědecké základny na povrchu Měsíce. Jestliže je vodík přítomen jako součást vodního ledu, pak jeho průměrná koncentrace v některých kráterech odpovídá množství 10 gramů ledu v každém kilogramu měsíční horniny.
Avšak astrofyzikové říkají, že nelze vyloučit ani možnost, že místo vodního ledu zde může být vodík přítomen v podobě protonů vyvržených ze Slunce, které se zachytily v měsíčním prachu. Tuto představu potvrzují i některá pozemní pozorování pomocí radaru, která přítomnost vody v polárních oblastech Měsíce nepotvrdila.
„Jestliže je zde vodík přítomen v podobě vodního ledu, potom naše výzkumy naznačují, že nejsvrchnější vrstva měsíční horniny o tloušťce jednoho metru obsahuje dostatečné množství vody k naplnění vodní nádrže Kielder Water.“ Nádrž Kielder Water (Northumberland, Velká Británie) obsahuje 200 biliónů litrů vody, což z ní dělá největší umělou vodní nádrž v severní Evropě.
(Podle zdroje upravil F. Martinek)
Připoutejte se – letíme rychleji, máme vyšší hmotnost a s větší pravděpodobností nás může potkat srážka s jinou galaxií. Tak by se s trochou nadsázky dalo popsat nové zjištění astronomů, kteří provedli velmi přesná měření rychlosti rotace naší Galaxie a zjistili, že rotuje rychlostí o 168 000 km/h vyšší, než se doposud předpokládalo.
„Když je vyšší rychlost rotace, musí být vyšší i celková hmotnost naší Galaxie, a to o plných 50 %, čímž se dokonce přiblížila hmotnosti známé galaxie v souhvězdí Andromedy,“ říká Mark Reid, Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics.
Naše Sluneční soustava se nachází ve vzdálenosti 28 000 světelných let od centra Galaxie. V této oblasti, jak napovídají nová pozorování, obíhá kolem středu rychlostí přibližně 268 km/s, což je podstatně vyšší rychlost než doposud uváděná hodnota 225 km/s.
K novým měřením použili astronomové radioteleskopy systému VLBA (Very Long Baseline Array), které jsou schopny pořizovat mimořádně detailní obrázky. Na základě přesnějších měření byla vypracována nová mapa naší Galaxie.
Astronomové pozorovali oblasti bohaté na hvězdy napříč celou Galaxií. V takovýchto oblastech je radiové záření molekul řídkého plynu zesilováno stejným způsobem, jakým je v laseru zesilováno světlo. Tyto oblasti, označované jako kosmické masery (Microwave Amplification by Stimulated Emission of Radiation), slouží jako jasné orientační body pro přesná pozorování rádiového záření pomocí VLBA.
„Tato měření využívají obvyklé výzkumné triangulační metody a nejsou závislá na žádných předpokladech, založených na dalších vlastnostech, jako je například jasnost, což bylo používáno při dřívějších výzkumech,“ říká Karl Menten (Max Planck Institute for Radio Astronomy, Německo).
Astronomové zjistili, že jimi přímo určené vzdálenosti jsou odlišné od dřívějších hodnot, získaných nepřímými metodami; někdy se liší více než o dva řády. Oblasti se vznikajícími hvězdami, ukrývající kosmické masery, „vymezují spirální ramena naší Galaxie,“ vysvětluje Mark Reid. Měření vzdáleností těchto oblastí tak rovněž umožňuje mapování spirální struktury Galaxie.
Soustava radioteleskopů VLBA je schopna určit polohu na obloze s takovou přesností, že může být i po krátkém časovém období zaregistrována aktuální změna polohy objektů při oběhu kolem středu Galaxie. Určením rychlosti ve směru našeho pohledu, detekované z rychlosti posunu frekvence rádiového záření maseru, jsou schopni astronomové určit pohyb oblastí se vznikajícími hvězdami.
Mark Reid se svými spolupracovníky také objevil další překvapující jev. „Tato měření naznačují, že naše Galaxie má s největší pravděpodobností ne dvě, ale čtyři spirální ramena, obsahující prach a plyn, umožňující tvorbu nových hvězd,“ říká Mark Reid.
Soustava VLBA obsahuje 10 radioteleskopů o průměru 25 m s délkou základny 8 611 km, rozmístěných na území severní a střední Ameriky, které v současné době umožňují spatřit podstatně menší detaily, než jiná podobná zařízení na celém světě. VLBA může pravidelně pořizovat obrázky několiksetkrát podrobnější než je schopen získat Hubblův kosmický dalekohled HST.
(Podle zdroje upravil F. Martinek)
Programový zpravodaj Hvězdárny Valašské Meziříčí, příspěvkové organizace Zlínského kraje a Valašské astronomické společnosti
Vydává Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí, tel./fax: 571 611 928
E-mail: info@astrovm.cz URL: www.astrovm.cz
K tisku připravuje František Martinek, e-mail: fmartinek@astrovm.cz
Sazba: Jakub Mráček, e-mail: jmracek@astrovm.cz. Tisk: NWT Computer, s. r. o