Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Byla zahájena stavba nové budovy Kulturně-kreativního centra (KKC), která vyroste na místě někdejších garáží u ulice J. K. Tyla. Ty už byly srovnány se zemí a nyní se pokračuje v budování hlubokých základů. KKC nabídne především mládeži prostor pro tradiční i netradiční vzdělávací akce. Nejen mládež bude mít zde, v KKC vybaveném adekvátně zařízenými prostory nejen učeben a pracoven, ale také laboratoří možnost se experimentálně i prakticky na vědě a výzkumu podílet. Objekt by měl začít sloužit veřejnosti od konce roku 2025.
Hvězdárnu zde můžete sledovat pod jménem astro_hvm a mít tak sice méně odbornou, ale zato přístupnější formu informování nejširší veřejnosti o naší činnosti jako na dlani.
Byl hlavním námětem páteční republikové Noci vědců. Návštěvníci naší hvězdárny poznali čas z různých úhlů.
„Podívali jsme se na něj z pozice geologa, historie naší hvězdárny i z hlediska práce s touto veličinou při odborných astronomických pozorováních. Některé sledované změny trvají sekundy i méně, jiné zase roky,“ upřesnil programovou skladbu ředitel hvězdárny Libor Lenža.
Přes dvacet návštěvníků vyslechlo jeho krátkou přednášku o stratigrafii neboli určování stáří geologických těles a jiných dávných událostí. Na ni navázala prohlídka zdejšího geoparku se západokarpatskými horninami různého stáří. Nejstaršímu exponátu – metabazitu z Dřínové u Tišnova – je zhruba 725 milionů let...
Dřevěná Ballnerova hvězdárna s expozicí starých přístrojů byla ideálním místem pro výklad o způsobech měření času. „V šedesátých a sedmdesátých letech minulého století v našem areálu fungovala časová stanice. Byl to přijímač časových signálů vysílaných z pracoviště, jež bylo propojeno s Akademií věd,“ připomíná málo známou skutečnost odborný pracovník hvězdárny Radek Kraus. „Pro astronomy to tehdy byla jediná možnost, jak získat čas s přesností na jednu milisekundu,“ dodává Kraus s tím, že v současnosti přesný čas určuje vysílač ve Frankfurtu nad Mohanem, případně ho lze zjistit na internetu.
Lidé se také dověděli, jak se čas promítá do astronomických pozorování. Do dalekohledu v hlavní kopuli se kvůli zatažené obloze nepodívali, zato se zájmem sledovali jeho přípravu a zaměření na vybraný objekt pomocí speciálního počítačového programu.
„Bylo to úžasné a nádherné. Dověděla jsem se spoustu věcí, které jsem neznala. Je vidět, že jsou tady odborníci,“ neskrývá své nadšení Šárka Carbolová z Frýdku-Místku, kterou zklamala jen nepřízeň počasí. „Na pozorování večerní oblohy jsme se těšili. Pamatujeme si ta dřívější, když astronomové s technikou přijeli k nám,“ dodává návštěvnice, zatímco její jedenáctiletou dceru Alenu upoutaly horniny v geoparku. „Zaujalo mě, jak se něco tak starého mohlo dochovat do dnešní doby,“ vysvětluje dívka.
Zvukovou reportáž z akce najdete zde.
autor: Josef Beneš
U dalekohledu v hlavní kopuli. |
12345 | Následující »» |