Již tradičně se minimálně jednou za rok na naší hvězdárně objeví studenti předmětu SLO/PA Univerzity Palackého v Olomouci, Společné laboratoře optiky UP a FZÚ AV ČR. Stejně tomu bylo i letos, ale přece jen ta letošní stáž byla něčím výjimečná… světe div se, vyšlo nám počasí! A čím vším se studenti u nás zabývali? Hlavními tématy byly astronomické přístroje, astronomická pozorování a jejich zpracování.
Také valašskomeziříčská hvězdárna se v pátek 15. 3. 2024 zapojila do celorepublikového Dne hvězdáren a planetárií, aby veřejnosti představila práci těchto pracovišť, jejich význam a přínosy. Připravili jsme bohatý program od odpoledních až do večerních hodin, kdy si mohli trpěliví návštěvníci prohlédnout nejen našeho nejbližšího nebeského souputníka, ale také největší planetu Sluneční soustavy Jupiter. Odpolední programy byl určený zejména dětem a v podvečer jsme veřejnosti slavnostně představili dva nové nafukovací modely těles nebeských, Slunce a naší planety Země.
Klub nadaných dětí funguje na hvězdárně od roku 2019. Klub se každý nový školní rok otevírá pro nové zájemce, výjimkou byl hned první ročník, který se kvůli covidovým omezením protáhl na roky dva.
Ve školním roce 2023/2024 klub navštěvuje 8 chlapců ve věku 8-10 let se svým jedním rodičem.
Byl hlavním námětem páteční republikové Noci vědců. Návštěvníci naší hvězdárny poznali čas z různých úhlů.
„Podívali jsme se na něj z pozice geologa, historie naší hvězdárny i z hlediska práce s touto veličinou při odborných astronomických pozorováních. Některé sledované změny trvají sekundy i méně, jiné zase roky,“ upřesnil programovou skladbu ředitel hvězdárny Libor Lenža.
Přes dvacet návštěvníků vyslechlo jeho krátkou přednášku o stratigrafii neboli určování stáří geologických těles a jiných dávných událostí. Na ni navázala prohlídka zdejšího geoparku se západokarpatskými horninami různého stáří. Nejstaršímu exponátu – metabazitu z Dřínové u Tišnova – je zhruba 725 milionů let...
Dřevěná Ballnerova hvězdárna s expozicí starých přístrojů byla ideálním místem pro výklad o způsobech měření času. „V šedesátých a sedmdesátých letech minulého století v našem areálu fungovala časová stanice. Byl to přijímač časových signálů vysílaných z pracoviště, jež bylo propojeno s Akademií věd,“ připomíná málo známou skutečnost odborný pracovník hvězdárny Radek Kraus. „Pro astronomy to tehdy byla jediná možnost, jak získat čas s přesností na jednu milisekundu,“ dodává Kraus s tím, že v současnosti přesný čas určuje vysílač ve Frankfurtu nad Mohanem, případně ho lze zjistit na internetu.
Lidé se také dověděli, jak se čas promítá do astronomických pozorování. Do dalekohledu v hlavní kopuli se kvůli zatažené obloze nepodívali, zato se zájmem sledovali jeho přípravu a zaměření na vybraný objekt pomocí speciálního počítačového programu.
„Bylo to úžasné a nádherné. Dověděla jsem se spoustu věcí, které jsem neznala. Je vidět, že jsou tady odborníci,“ neskrývá své nadšení Šárka Carbolová z Frýdku-Místku, kterou zklamala jen nepřízeň počasí. „Na pozorování večerní oblohy jsme se těšili. Pamatujeme si ta dřívější, když astronomové s technikou přijeli k nám,“ dodává návštěvnice, zatímco její jedenáctiletou dceru Alenu upoutaly horniny v geoparku. „Zaujalo mě, jak se něco tak starého mohlo dochovat do dnešní doby,“ vysvětluje dívka.
Zvukovou reportáž z akce najdete zde.
autor: Josef Beneš
U dalekohledu v hlavní kopuli. |
12345 | Následující »» |