Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
České hvězdárny zná jako málokdo. Léta za nimi šlape na kole.
Jsou jich čtyři plné šanony. Jeho místopis českých observatoří čítá přes 300 položek. Dvě třetiny z nich už osobně navštívil, pokaždé na kole. „Na ten nápad mě přivedl Jan Mánek z Astronomického ústavu v Ondřejově, který na svém webu uveřejnil seznam našich hvězdáren,“ vypráví odborný pracovník naší hvězdárny Ladislav Šmelcer, jenž obě své záliby takto spojuje přes dvacet let.
Na přelomu tisíciletí naskočil do spanilých cyklistických jízd astronomů, známých jako Ebicykl. „Stal jsem se trasovačem, vybírám místa, kam o letních prázdninách pojedeme. Začal jsem hvězdárny důsledně dohledávat na internetu a původní seznam doplňovat,“ popisuje Šmelcer, jenž po zbytek sezony jezdí sám.
Některé dříve navštívené historické hvězdárny mezitím zanikly nebo nejsou schopné provozu. Naproti tomu přibývá nových pozorovatelen, jež si u svých domů postavili amatérští nadšenci. Domácím hvězdárnám patří také převážná část záznamů. „Zajímám se o jejich architektonické řešení a technické vybavení, mnohé mají i odsuvnou střechu. Všechno si zapisuji, fotím a zaznamenávám do map,“ líčí astronom.
Obvykle cestuje na náhodu, aniž tuší, zda v cíli někoho zastihne. „Pokud byli majitelé doma, až na pár výjimek mě svou hvězdárnou ochotně provedli. Stačilo zmínit Ebicykl a jejího pravidelného účastníka Jiřího Grygara, a měl jsem dveře otevřené,“ usmívá se Šmelcer. Většího přesvědčování bylo někdy zapotřebí k tomu, aby domácí observatoř mohl přidat do svého seznamu. „Mnozí se obávali zlodějů. Ale po ujištění, že vše zůstane ukryto v šanonech a nedostane se na web, souhlasili,“ dodává.
Jeho rekord představuje 16 hvězdáren, navštívených během jediného dne na Hané. „Zvláště zajímavá je Olomouc, kde historie astronomických pozorování sahá do 17. století. Na bývalých hradbách v Klášterním Hradisku měli své pozorovatelny jezuité,“ připomíná astronom.
Velmi rád vzpomíná na návštěvu tamního arcibiskupského kněžského semináře, k níž musel nejprve získat speciální povolení. „Na půdě jsem objevil škvíru ve stropě. Usoudil jsem, že je to pozůstatek takzvaného pasážníku, dalekohledu orientovaného severojižním směrem. Pohyboval se jen nahoru a dolů a sloužil k měření časů průchodů sledované hvězdy,“ vysvětluje Šmelcer.
Po letech objevných výprav teď už stěží plánuje trasy, na nichž by si mohl prohlédnout více než jednu observatoř. „Letos chci prozkoumat okolí Opavy, Ostravy a Jablunkova. Je tam několik hvězdáren, které jsem zatím nenavštívil,“ prozrazuje nejbližší plány valašský astronom-cyklista.
Foto: archiv Hvězdárny Valašské Meziříčí a Miroslav Janata
autor: Josef Beneš
Každá hvězdárna je něčím zajímavá. |
12345 | Následující »» |