Také valašskomeziříčská hvězdárna se v pátek 15. 3. 2024 zapojila do celorepublikového Dne hvězdáren a planetárií, aby veřejnosti představila práci těchto pracovišť, jejich význam a přínosy. Připravili jsme bohatý program od odpoledních až do večerních hodin, kdy si mohli trpěliví návštěvníci prohlédnout nejen našeho nejbližšího nebeského souputníka, ale také největší planetu Sluneční soustavy Jupiter. Odpolední programy byl určený zejména dětem a v podvečer jsme veřejnosti slavnostně představili dva nové nafukovací modely těles nebeských, Slunce a naší planety Země.
Klub nadaných dětí funguje na hvězdárně od roku 2019. Klub se každý nový školní rok otevírá pro nové zájemce, výjimkou byl hned první ročník, který se kvůli covidovým omezením protáhl na roky dva.
Ve školním roce 2023/2024 klub navštěvuje 8 chlapců ve věku 8-10 let se svým jedním rodičem.
V letošním roce uplynulo 100 let od narození Ing. Bohumila Malečka CSc., který působil na hvězdárně ve Valašském Meziříčí v letech 1961-1989 nejen jako ředitel, ale i jako odborný pracovník a organizátor sítě pozorovatelů zákrytů hvězd tělesy sluneční soustavy. Vystudovaný geoget se specializací na astronomickou geodézii.
Televizní diváci budou moci blíže poznat Mekku valašské astronomie.
Štáb olomouckého studia TV Morava věnoval dnešní dopoledne naší hvězdárně. Natáčel tady reportáž pro oblíbený cestovatelský magazín České televize s názvem Toulavá kamera.
„Ukázali jsme všechno, co jsme mohli. Tedy dřevěnou Ballnerovu hvězdárnu, hlavní a jižní budovu s kopulemi vybavenými dalekohledy a také modely a expozice,“ prozrazuje ředitel hvězdárny Libor Lenža, jenž ve svém výkladu připomněl i nevšední momenty z její historie. Filmové natáčení vnímá jako ocenění práce zdejšího kolektivu a zároveň jako pozvánku pro další návštěvníky. „Celý areál má zvláštní kouzlo. Určitě stojí za to přijít, nasát jeho atmosféru, poznat historii i současnost astronomie a podívat se na oblohu našimi dalekohledy,“ dodává ředitel.
Další průvodkyní byla Hana Strnadelová, jež před kamerou stála poprvé. „Bylo to příjemné. I když jsem předem nevěděla, o čem budu vyprávět, dalo se improvizovat,“ líčí svou zkušenost odborná pracovnice hvězdárny, která za nejzajímavější z pohledu návštěvníků pokládá dalekohledy. „Kdokoliv sem přijde, chce ho vidět a také se jím podívat na oblohu. Přitom ne všichni vědí, že kromě dalekohledů pevně instalovaných v kopulích máme i ty přenosné. A když jsou všechny rozmístěné venku, bývá z nich krásný pohled na různé objekty noční oblohy,“ popisuje Strnadelová.
Natáčení bylo objevné také pro redaktora Josefa Čermáka. „Pocházím z nedalekého Rožnova pod Radhoštěm, a zdejší hvězdárnu jsem jedinkrát navštívil ještě v mateřské škole,“ přiznává. „Byl to příjemný návrat do dětských let, který mě přesvědčil, že je tady stále co objevovat. Zaujala mě například zvedací podlaha v kopuli jižní budovy,“ říká Čermák, jehož jméno lze v případě Toulavé kamery číst například v titulcích k reportážím o výrobě dřevěných šindelových střech v Hutisku-Solanci nebo o Michaele Bařinové z Vidče, jež proslula šitím lidových krojů.
Datum premiéry této reportáže není zatím známé, zájemcům doporučujeme sledovat facebookový profil Toulavé kamery.
autor: Josef Beneš
U dalekohledu v hlavní kopuli. |
12345 | Následující »» |