Hned v prvních dnech roku 2025 jsme dosáhli v rámci projektu velké modernizace Hvězdárny Valašské Meziříčí dalšího významného cíle. Po více než deseti letech můžeme změnit první příčku ve velikosti primárního zrcadla našeho největšího dalekohledu - od počátku roku 2025 patří půlmetrovému zrcadlovému dalekohledu typu Newton.
Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Mezinárodní tým astronomů využil radioteleskop ALMA k detekci záření kyslíku ve vzdálené galaxii, kterou pozorujeme tak, jak vypadala 700 milionů let po velkém třesku. Jedná se o dosud nejvzdálenější galaxii, ve které se kyslík podařilo jednoznačně pozorovat. Kyslík je zde pravděpodobně ionizován intenzivním vyzařováním mladých obřích hvězd. Tato galaxie by mohla být příkladem jednoho typu zdrojů zodpovědných za reionizaci vesmíru v raných fázích jeho vývoje.
V protoplanetárním disku u hvězdy TW Hydrae se vědcům podařilo pomocí radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/Submillimeter Array) detekovat metanol (metyl alkohol). Jedná se o první pozorování této molekuly v mladém disku, ve kterém probíhá proces formování planet. Metanol je zároveň zatím jedinou složitější molekulou nalezenou v těchto discích v plynném stavu, o které však vědci vědí, že se uvolňuje jedině z pevné fáze (metanolového ledu). Objev astronomům pomůže pochopit chemické procesy probíhající během formování planetárních systémů, které následně vedou až ke vzniku základních stavebních kamenů života.
Zatímco sonda putuje prostorem, rozbíhají se přípravy k možnému prodloužení mise. Právě k tomuto účelu sonda vesmírné agentury NASA, s názvem New Horizons, již dvakrát zaměřila objekt s označením 1994 JR1. Víme o něm, že je zhruba 145 kilometrů široký a obíhá Slunce ve vzdálenosti přes 3 miliardy kilometrů. Členové vědeckého týmu pak použili tato pozorování k odhalení nových údajů o onom pozůstatku z počátků formování Sluneční soustavy.
Mezinárodnímu týmu astronomů pracujícímu s radioteleskopem ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) se podařilo zaznamenat dosud nepozorovaný kosmický jev. V mohutné galaxii vzdálené miliardu světelných let pozorovali rozsáhlé oblaky mezigalaktického plynu padající k superhmotné černé díře v jejím středu. Výsledky byly zveřejněny 9. června 2016 ve vědeckém časopise Nature.
Jednou ze záhad v naší Sluneční soustavě je tzv. super-rotační proudění. Fenomén, který je znám od konce šedesátých let dvacátého století, při němž rychlost větru na Venuši přesahuje rychlost rotace planety.
Důležitá aminokyselina nazvaná glycin byla vůbec poprvé detekována u komety. Tento objev tak podporuje teorii, že tato kosmická tělesa mohla dopravit na Zemi nezbytné ingredience pro vznik života. Informovali o tom astronomové koncem května tohoto roku.
Na ceremoniálu v Garchingu u Mnichova (Německo), který se uskutečnil 25. května 2016, podepsali zástupci ESO a ACe Consorcium (tvořeného firmami Astaldi, Cimolai a subdodavatelskou skupinou EIE) kontrakt na dodávku kopule a nosné konstrukce dalekohledu E-ELT (European Extremely Large Telescope). Jedná se o největší kontrakt, jaký kdy ESO uzavřela, a zároveň největší kontrakt v dějinách pozemní astronomie. Při této příležitosti byl zveřejněn návrh konstrukce dalekohledu E-ELT. Stavba kopule i dalekohledu tak může skutečně začít.
Transneptunické těleso 2007 OR10 v Kuiperově pásu může být podstatně větší, než se doposud myslelo. Jedná se o těleso objevené v roce 2007 týmem astronomů z Kalifornského technologického institutu (známý také jako Caltech) v Pasadeně. Tento objekt je kandidátem na trpasličí planetu a také největší nepojmenovaný objekt našeho planetárního systému.
Snímek pořízený pomocí dalekohledu ESO/VLT zachycuje oblast, kde záření jasných modrých hvězd nutí svítit plyn zbylý z posledního období formování nových stálic. Hvězdokupa mladých modrobílých hvězd je zde zkrášlena závojem svítícího plynu – působivě barevnou emisní mlhovinou nesoucí označení LHA 120-N55. Astronomové tyto oblasti zkoumají, aby se dozvěděli více o podmínkách, jaké panují v místech, kde se rodí nové hvězdy.
Zprávy o tom, že ve vzdálených končinách Sluneční soustavy existuje pravděpodobně další planeta, plnily titulky především na počátku roku 2016. Otázkou však zůstává, jak a kde by mohla devátá planeta vzniknout. Astronomové mají různé scénáře získané díky počítačovým simulacím. Výsledek zní: planeta Devět by ve skutečnosti neměla vzniknout.