Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Protoplanetární disky kolem hvězd nemusí být jediným místem pro vznik planet. Vyplývá to z práce týmu teoretických astronomů z Japonska. Výzkumníci navrhli novou oblast pro vznik těles planetárních rozměrů: prachový torus v okolí supermasivních černých děr v jádrech aktivních galaxií.
Supermasivní černé díry, které jsou miliónkrát až miliardkrát hmotnější než naše Slunce, byly objeveny prakticky v centrech všech velkých galaxií. Mnoho z těchto obrovských objektů je ukryto uvnitř útvarů ve tvaru toroidu tvořeného prachem a plynem známým jako torus.
„Tento torus může obsahovat více než sto tisíckrát více hmoty, než obsahuje Slunce, a to především v podobě prachu. To je miliardkrát více prachu než v protoplanetárním disku,“ tvrdí profesor Eiichiro Kokubo z National Astronomical Observatory of Japan se svými spolupracovníky.
„V oblasti nízkých teplot protoplanetárního disku se prachová zrníčka obalená ledovou slupkou slepují dohromady a vyvíjejí se do větších načechraných útvarů. Prachový disk v okolí černé díry je tak hustý, že intenzivní záření z centrální oblasti je zablokováno a dochází zde k vytváření oblastí s nízkou teplotou,“ doplňuje Eiichiro Kokubo.
Astrofyzikové zkoumali růstovou křivku malých prachových částic pokrytých ledovou slupkou do těles planetárních rozměrů velikosti Země v takovýchto regionech s nízkou teplotou, které se nacházejí několik světelných roků od supermasivních černých děr ukrytých v jádrech aktivních galaxií s nízkou zářivostí.
„Naše výpočty ukazují, že se desítky tisíc planet s hmotnostmi 10× převyšujícími hmotnost Země mohou zformovat ve vzdálenosti přibližně 10 světelných roků od černé díry,“ říká profesor Eiichiro Kokubo. „V okolí černých děr mohou existovat planetární soustavy v úžasném množství.“
„Při správných podmínkách mohou planety vznikat dokonce i v drsných podmínkách, jaké se nacházejí v okolí černých děr,“ dodává Keiichi Wada z Kagoshima, Ehime a Hokkaido Universities.
Článek byl publikován v časopise Astrophysical Journal.
Zdroj: http://www.sci-news.com/astronomy/planets-supermassive-black-holes-07838.html
autor: František Martinek