Z české hvězdárny až pod hvězdnaté nebe chilských And. Cesta, která propojuje dvě polokoule jediným cílem: zachytit stopu minulosti Sluneční soustavy – a právě jejich zachycení a analýza spojují evropské nebe s chilskými výšinami. Nová síť kamer a spektrografů sleduje meteory, které nám odhalují chemické složení dávných těles a možná i samotný původ planet. Za technickým pokrokem se skrývají měsíce příprav, testování a náročná instalace v nesnadných podmínkách Jižní Ameriky. Jak se český tým vydal naproti vesmíru a proč je jižní obloha pro výzkum taktéž důležitá?
V prvním prázdninovém týdnu si vám dovoluji nabídnout malé ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu, které již řadu let působí na naší hvězdárně.
Stát se vystudovaným astronomem nebo astrofyzikem bylo na počátku vzniku hvězdáren v 50. letech spíše snem než realitou. Veřejný vzdělávací systém tehdy nabízel pouze dvě cesty, jak se k astronomii či astrofyzice přiblížit – ani jedna z nich však nebyla příliš vhodná pro praktickou práci na hvězdárně."
Na první pohled nepříliš zajímavá zásilka obsahovala jedinečný doklad neutuchajícího astronomického nadšení v pohnutých časech.
Zásilku s dokumenty, jež poukazovaly na činnost astronomického kroužku působícího při Kulturním domě v Kopřivnici, obdrželi před časem pracovníci naší hvězdárny. Kroužek ve „městě automobilů“ působil od roku 1957 patrně do první dekády tohoto století.
„Většina písemností se vztahovala k 70. a 80. létům, kdy kroužek patrně zažíval největší rozmach. Nás ale zaujal dokument mnohem starší, pocházející z let 1941 a 1942. Obsahuje záznamy o pozorování Slunce. Jejich autorem byl Ing. František Svěrák, v té době člen pobočky České astronomické společnosti v Moravské Ostravě,“ vypráví odborný pracovník hvězdárny Radek Kraus.
Zanícený astronom do svého deníku zaznamenal celkem 131 pozorování slunečních skvrn a pořídil 5 zápisů pro členskou schůzi astronomické společnosti, která jako jediný spolek v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava směla pokračovat v činnosti. Nejvýznamnější výsledky pozorování autor rovněž zakreslil. „Psal tuší a jeho písmo bylo velmi úhledné. Musel s tím mít hodně práce, je znát, že do ní vložil i duši,“ poznamenává odborný pracovník hvězdárny.
Kupříkladu 24. ledna 1941 ve 14 hodin 30 minut středoevropského času František Svěrák na Nádražní ulici 148 v Moravské Ostravě navzdory mlžnému oparu spatřil na slunečním kotouči 10 skvrn ve 3 skupinách. „Pro pozorování zvolil metodu projekce, kterou mu umožňoval jeho teleskop o průměru čočky 50 milimetrů a ohnisku 720 milimetrů. Jak sám v deníku uvedl, jednalo se o přístroj amatérský,“ nahlíží Kraus do dobových zápisků.
Se Svěrákovými pozorovacími záznamy se mohli seznámit také čtenáři odborného časopisu Říše Hvězd. Od září do prosince 1942 podle periodika učinil 23 pozitivních pozorování. „Z pohledu astronomie jeho deník přináší informace o praktickém zvládnutí tehdy běžně užívané metodiky pozorování Slunce. Zároveň představuje zajímavé svědectví o činnosti odbočky astronomické společnosti v Moravské Ostravě v protektorátní době, která rozhodně nepřála múzám,“ hodnotí význam nálezu odborný pracovník hvězdárny.
autor: Josef Beneš