Poslední roky jsou na Hvězdárně Valašské Meziříčí ve znamení velkých změn v základní infrastruktuře celého areálu. Zatím většina změn probíhala tak trochu skrytě, ať už proto, že se jednalo o opravy či úpravy interiérů nebo proto, že byla skryta za hradbou stromů. První velkou změnou bylo vybudování nového objektu Kulturního a kreativního centra na ulici J. K. Tyla a nyní se dostáváme do další etapy, která je svou povahou velmi zřetelná. Jedná se o komplexní revitalizaci oplocení a areálu hvězdárny.
Po měsících plánování a testování kamerové sítě přišla chvíle, kdy se teorie proměnila v realitu. V květnu 2025 dorazilo vybavení dvou observačních stanic na chilské observatoře La Silla a El Sauce a český tým čekala instalace. Jak probíhalo samotné sestavování přístrojů v náročných podmínkách pouště Atacama, s jakými výzvami se naši pracovníci setkali, co všechno bylo potřeba udělat, aby se kamery i spektrografy rozběhly naplno, ale také jak na La Silla vaří? Nahlédněte s námi do zákulisí vědecké mise, která míří ke hvězdám – doslova.
V rámci semináře Kosmonautika, raketová technika a kosmické technologie na naší hvězdárně přednášela mladá a nadějná studentka VUT a jedna z 26 vybraných účastníků mise Zero-G. Právě na této misi měla Tereza možnost zažít stav beztíže. Jaké to bylo, kolikrát ho vlastně zažila, ale taky čemu se ve volném čase věnuje člověk snící o vývoji satelitů, se dočtete zde.
Observatoř v Ondřejově u Prahy si členové astronomického kroužku při naší hvězdárně vybrali za cíl exkurze, kterou podnikli druhou říjnovou sobotu.
„Chceme, aby děti viděly, kde se dělá skutečná věda, jak vypadají profesionální přístroje a aby si nabyté vědomosti porovnaly se skutečnými zážitky,“ připomíná smysl návštěvy vedoucí kroužku a odborný pracovník valašskomeziříčské hvězdárny Radek Kraus.
V nejstarší, největší a rozsahem činnosti také nejvýznamnější české hvězdárně, patřící Astronomickému ústavu Akademie věd ČR, si členové kroužku prohlédli přes sto let stará pracoviště vybavená původní technikou i muzeum, prošli se „radarovou loukou“ s velkými slunečními radioteleskopy a spatřili největší dalekohled v naší zemi.
„Nese jméno předního českého astronoma Luboše Pereka, jenž se v 60. letech minulého století zasloužil o jeho vybudování a nedávno zemřel ve 101 letech,“ vypráví pracovník hvězdárny Pavel Suchan a přidává úctyhodné parametry přístroje: Hlavní zrcadlo má průměr 2 metry, tubus s objektivem, protizávažím a dalšími částmi váží 83 tun, dalekohled je umístěn v otočné kopuli o průměru 21 metrů a hmotnosti 195 tun.
Jedinečných zážitků si však mladí astronomové odnesli mnohem více. Vždyť vzít do dlaně opravdový meteorit nebo si sáhnout na drobný úlomek Měsíce se člověku nepoštěstí každý den. A co teprve možnost pohladit si plyšového „astronauta“ Krtečka, kterého vzal do vesmíru americký kosmonaut Andrew Feustel, nebo se podepsat vesmírným perem, jehož vývoj přišel na 1 milion dolarů...
„Bylo to naprosto super,“ hodnotí návštěvu Adam Pěnička, jehož překvapilo průvodcovo sdělení, že už není třeba stavět větší dalekohled. „To je možná pravda, protože je obrovský,“ souhlasí jedenáctiletý astronom. O čtyři roky staršího Vojtěcha Kočára nejvíce zaujala trojice slunečních radioteleskopů. „Dalekohled je sice fajn, ale tohle mi přišlo zajímavější. Vůbec jsem nevěděl, že takové radioteleskopy u nás máme,“ přiznává. Libuši Krausovou nadchly nejen obří rozměry dalekohledu. „Super bylo i to, že jsem si mohla sáhnout na meteorit a na Krtka, který byl ve vesmíru,“ říká jedenáctiletá školačka.
Exkurzi finančně podpořilo Ministerstvo kultury ČR.
autor: Josef Beneš
![]() |
| Spatřili superdalekohled, pohladili si astronauta Krtečka 8 |
| «« Předchozí | 678910 | Následující »» |
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí