Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Observatoř v Ondřejově u Prahy si členové astronomického kroužku při naší hvězdárně vybrali za cíl exkurze, kterou podnikli druhou říjnovou sobotu.
„Chceme, aby děti viděly, kde se dělá skutečná věda, jak vypadají profesionální přístroje a aby si nabyté vědomosti porovnaly se skutečnými zážitky,“ připomíná smysl návštěvy vedoucí kroužku a odborný pracovník valašskomeziříčské hvězdárny Radek Kraus.
V nejstarší, největší a rozsahem činnosti také nejvýznamnější české hvězdárně, patřící Astronomickému ústavu Akademie věd ČR, si členové kroužku prohlédli přes sto let stará pracoviště vybavená původní technikou i muzeum, prošli se „radarovou loukou“ s velkými slunečními radioteleskopy a spatřili největší dalekohled v naší zemi.
„Nese jméno předního českého astronoma Luboše Pereka, jenž se v 60. letech minulého století zasloužil o jeho vybudování a nedávno zemřel ve 101 letech,“ vypráví pracovník hvězdárny Pavel Suchan a přidává úctyhodné parametry přístroje: Hlavní zrcadlo má průměr 2 metry, tubus s objektivem, protizávažím a dalšími částmi váží 83 tun, dalekohled je umístěn v otočné kopuli o průměru 21 metrů a hmotnosti 195 tun.
Jedinečných zážitků si však mladí astronomové odnesli mnohem více. Vždyť vzít do dlaně opravdový meteorit nebo si sáhnout na drobný úlomek Měsíce se člověku nepoštěstí každý den. A co teprve možnost pohladit si plyšového „astronauta“ Krtečka, kterého vzal do vesmíru americký kosmonaut Andrew Feustel, nebo se podepsat vesmírným perem, jehož vývoj přišel na 1 milion dolarů...
„Bylo to naprosto super,“ hodnotí návštěvu Adam Pěnička, jehož překvapilo průvodcovo sdělení, že už není třeba stavět větší dalekohled. „To je možná pravda, protože je obrovský,“ souhlasí jedenáctiletý astronom. O čtyři roky staršího Vojtěcha Kočára nejvíce zaujala trojice slunečních radioteleskopů. „Dalekohled je sice fajn, ale tohle mi přišlo zajímavější. Vůbec jsem nevěděl, že takové radioteleskopy u nás máme,“ přiznává. Libuši Krausovou nadchly nejen obří rozměry dalekohledu. „Super bylo i to, že jsem si mohla sáhnout na meteorit a na Krtka, který byl ve vesmíru,“ říká jedenáctiletá školačka.
Exkurzi finančně podpořilo Ministerstvo kultury ČR.
autor: Josef Beneš
Spatřili superdalekohled, pohladili si astronauta Krtečka 2 |
12345 | Následující »» |