Z české hvězdárny až pod hvězdnaté nebe chilských And. Cesta, která propojuje dvě polokoule jediným cílem: zachytit stopu minulosti Sluneční soustavy – a právě jejich zachycení a analýza spojují evropské nebe s chilskými výšinami. Nová síť kamer a spektrografů sleduje meteory, které nám odhalují chemické složení dávných těles a možná i samotný původ planet. Za technickým pokrokem se skrývají měsíce příprav, testování a náročná instalace v nesnadných podmínkách Jižní Ameriky. Jak se český tým vydal naproti vesmíru a proč je jižní obloha pro výzkum taktéž důležitá?
V prvním prázdninovém týdnu si vám dovoluji nabídnout malé ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu, které již řadu let působí na naší hvězdárně.
Stát se vystudovaným astronomem nebo astrofyzikem bylo na počátku vzniku hvězdáren v 50. letech spíše snem než realitou. Veřejný vzdělávací systém tehdy nabízel pouze dvě cesty, jak se k astronomii či astrofyzice přiblížit – ani jedna z nich však nebyla příliš vhodná pro praktickou práci na hvězdárně."
Jihozápadní proudění vzduchu k nám zaválo písek až ze Sahary.
Denní obloha, která by měla být modrá, se zbarví do žluta a jindy ostře ohraničené Slunce je pískovou clonou silně rozostřené. Průvodní jevy přenosu saharského písku jsou v těchto dnech znát i ve Valašském Meziříčí. „A kdyby zapršelo a prach se z atmosféry vymyl, bylo by to patrné také na povrchu věcí včetně kapot automobilů,“ dodává odborný pracovník naší hvězdárny Jiří Srba.
Africký prach žlutooranžové barvy dorazil nad Valašsko v úterý odpoledne a podle meteorologických předpovědí by jeho intenzivní přenos měl trvat do soboty. „Velmi nápadný byl tento jev při úterním západu Slunce. Málokdy se stane, že pět stupňů nad obzorem je Slunce pískovým filtrem natolik zeslabené, že bylo možné podívat se do něj bez výrazného oslnění,“ líčí astronom.
Obdobné situace nejsou ničím neobvyklým. „Prachové epizody se odehrávají poměrně často, zejména v jarních měsících, kdy dochází ke změně proudění vzduchu. Někdy ale bývají tak slabé, že je člověk ani nepostřehne. Silnější přenosy nastávají jednou nebo dvakrát ročně,“ vysvětluje odborný pracovník hvězdárny.
Saharský písek není to jediné, co k nám vítr může zavát. „Při východním proudění se sem rovněž na jaře občas dostanou drobné částice zemědělské půdy, které vítr sebral z úrodných, avšak vegetací ještě nezarostlých polí Ukrajiny,“ doplňuje Srba.
autor: Josef Beneš