„Publikum jsem viděl, i když tady nebylo...“

 Byl to gejzír vědomostí přetavených do poutavého výkladu, který musel zaujmout i naprostého laika. V souhrnu bezmála tři hodiny strhujícího vyprávění o neuskutečněných kosmických vizích a projektech a o lunárním programu raketového konstruktéra Volodymyra Čelomeje. Publicista a přední český popularizátor kosmonautiky Tomáš Přibyl je v pětačtyřiceti letech nestorem semináře, který o tomto víkendu uspořádala naše hvězdárna.

Kvůli epidemiologickým opatřením jste dvakrát přednášel v prázdném sále do webové kamery. Jaký to byl pocit?

Hodně smutný. Člověk se pokaždé těší, že se setká s kamarády a naváže nová přátelství, a najednou všichni zůstali doma za anonymním kukátkem. Někteří posluchači chodí na seminář desítky let, svá místa už mají „vysezená“.  Co chvíli jsem proto i v prázdném sále ty tváře viděl a říkal si „A tady není, B tady není...“ Nebylo to ono, ale viděl jsem je.

Vzpomenete si, na kolika ročnících jste už přednášel?

(chvíli pátrá v záznamech) Poprvé jsem tady vystoupil 26. října 1997. Od té doby se každý rok vracím, ani jednou jsem nevynechal. Pokud ministr zdravotnictví a PES dovolí, příští rok bych rád završil čtvrtstoletí svého přednášení na semináři.

O vás je známo, že přednášky dopisujete na poslední chvíli. Bylo tomu tak i letos?

Mám to už v povaze. I kdybych měl přednášku nachystanou půl roku předem a každý den si ji opakoval, do poslední chvíle ji budu vylepšovat. Někteří autoři si řeknou, že dílo je hotové, a spokojeně ho odloží, zatímco někdo na něm bude pracovat donekonečna. Přesněji do chvíle, než zazní gong nebo zavolá redakce a upozorní vás na blížící se uzávěrku. Jsem prostě srdcař a pořád přemýšlím, jaké zajímavosti ještě doplnit a jakým příběhem zaujmout. Takže ano, dopisuji přednášky na poslední chvíli, ale jen proto, že tu pomyslnou sochu „hladím“ a chci z ní vytvořit – snad to nebude znít namyšleně – umělecké dílo.   

Celosvětovou událostí roku 2020 bude bezesporu pandemie koronaviru. Co je pro vás letošní „jedničkou“ v oblasti kosmonautiky?

Hodně cestuji a poznávám kosmická místa po celém světě. Osobně jsem se setkal s více než 260 kosmonauty z těch 565, kteří po Gagarinovi vzlétli do vesmíru. Mnozí už nejsou mezi námi, o to více si těchto setkání považuji. Letos jsem kvůli koronaviru žádnou cestu nepodnikl. Hlavní událostí, kterou jsem sledoval zpovzdálí a s úctou, byly pilotované lety kosmické lodi Crew Dragon. Projekt amerického vizionáře Elona Muska přináší zásadní změnu, neboť vesmír se do budoucna otevírá úplně jiné kategorii lidí. Dosud to byla výsada především profesionálních astronautů, napříště za poměrně rozumných finančních a dalších podmínek bude moci do kosmu létat mnohem více lidí. Kosmonautika byla vyrvána ze spárů státních agentur. Stala se tím, čím kdysi civilní letectví, které už také není exkluzivním klubem pro pár vyvolených.

Chystáte se nějakou kosmickou událost zpracovat literárně?

Moje předposlední kniha vyšla v roce 2009, poslední o deset let později. Z toho je patrná frekvence, s jakou píši. Ne že bych nechtěl – nápadů je hodně, stačí je zvednout – ale mám spoustu jiné práce. Mám sice něco rozpracované, žádný termín si však raději nedávám.

Na jaká témata se chcete zaměřit?

Zajímavá může být třeba historie Muskovy společnosti Space X. Lidská paměť je velmi krátká, na informace staré jen pár let s oblibou zapomíná. Když je nezaznamenáte teď, nikdo další už to později neudělá. Anebo první pětiletka amerických pilotovaných letů Mercury–Gemini, kterou u nás zatím nikdo kloudně nezpracoval. Náměty by byly, ale čas chybí.