Z české hvězdárny až pod hvězdnaté nebe chilských And. Cesta, která propojuje dvě polokoule jediným cílem: zachytit stopu minulosti Sluneční soustavy – a právě jejich zachycení a analýza spojují evropské nebe s chilskými výšinami. Nová síť kamer a spektrografů sleduje meteory, které nám odhalují chemické složení dávných těles a možná i samotný původ planet. Za technickým pokrokem se skrývají měsíce příprav, testování a náročná instalace v nesnadných podmínkách Jižní Ameriky. Jak se český tým vydal naproti vesmíru a proč je jižní obloha pro výzkum taktéž důležitá?
V prvním prázdninovém týdnu si vám dovoluji nabídnout malé ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu, které již řadu let působí na naší hvězdárně.
Stát se vystudovaným astronomem nebo astrofyzikem bylo na počátku vzniku hvězdáren v 50. letech spíše snem než realitou. Veřejný vzdělávací systém tehdy nabízel pouze dvě cesty, jak se k astronomii či astrofyzice přiblížit – ani jedna z nich však nebyla příliš vhodná pro praktickou práci na hvězdárně."
Na obloze se schyluje k nevšednímu úkazu.
Trojice planet – Saturn, Jupiter a Merkur – se ve středu 10. března po 5. hodině ráno seskupí nízko nad jihovýchodním obzorem. Čtvrtým účastníkem vesmírného dostaveníčka bude Měsíc ve tvaru úzkého srpku. „Saturn s Jupiterem jsou vcelku jasné planety, jejichž blízké setkání s Měsícem nebývá běžné. Celý úkaz navíc ozvláštní přítomnost Merkuru,“ popisuje odborný pracovník valašskomeziříčské hvězdárny Jiří Srba.
Pravděpodobnost, že nevšední podívanou i za jasného počasí bude moci sledovat běžný pozorovatel, je však velmi malá. „Úkaz nastane za svítání, kdy měsíční srpek ani planety nebudou okem příliš viditelné. Ideálním místem pro sledování bude kopec s dobrým výhledem, ale to se ve všední den každému nepoštěstí,“ přemítá odborný pracovník hvězdárny.
Další obdobné seskupení nastane nad jihovýchodním obzorem 7. dubna, ovšem s tím rozdílem, že u toho bude chybět Merkur.
autor: Josef Beneš