O víkendu 10. – 12. 7 2026 se úspěšně uskutečnila Víkendová škola návrhu a stavby nanosatelitů v rámci projektu přeshraniční spolupráce s názvem Rozvoj vzdělávání v oblasti vývoje nanosatelitů a kosmických technologií. Akci pořádali oba partneři projektu, Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. a Slovenská organizácia pre vesmírné aktivity a zúčastnilo se ji 15 účastníků z obou stran hranice. Součástí opravdu bohatého a zajímavého programu byly nejen teoretické přednášky, semináře, praktické činnosti se složením Schoolsatů – výukového modelu cubesatu, ale také jsme si vyzkoušeli virtuální technologie i praktická pozorování kosmických objektů pozemními dalekohledy, včetně Mezinárodní kosmické stanice. Po úspěšném absolvování víkendové školy a nedělní samostatné práce obdrželi všichni účastníci certifikát o absolvování této školy.
Po dvouleté přestávce organizuje hvězdárna pro děti a mládež astronomické tábory. Podobně jako v předchozích letech nabízíme pobytový tábor pro starší a odvážnější děti, které se nebojí vícedenního pobytu mimo domov, i tzv. příměstský tábor, kdy děti docházejí každý den na hvězdárnu. Obě akce jsou koncipovány jako vzdělávací, naším cílem však není děti zahlcovat informacemi, ale nabídnout jim smysluplnou rekreaci plnou her, zábavných úkolů, dobrovolných sportovních aktivit a především odpočinku pod hvězdnou oblohou při nočních pozorováních.
Poslední roky jsou na Hvězdárně Valašské Meziříčí ve znamení velkých změn v základní infrastruktuře celého areálu. Zatím většina změn probíhala tak trochu skrytě, ať už proto, že se jednalo o opravy či úpravy interiérů nebo proto, že byla skryta za hradbou stromů. První velkou změnou bylo vybudování nového objektu Kulturního a kreativního centra na ulici J. K. Tyla a nyní se dostáváme do další etapy, která je svou povahou velmi zřetelná. Jedná se o komplexní revitalizaci oplocení a areálu hvězdárny.
Je stále zavřená. O to zajímavější je nahlédnout do návštěvních knih z dob, kdy se lidé do naší hvězdárny mohli běžně podívat.
„Kdykoli vidím hvězdnou oblohu – žasnu. Vždy pak, když – jednou za čas – zaslechnu mravní zákon ve mně,“ vyznal se herec a spisovatel Miroslav Horníček, když 3. října 1971 navštívil hvězdárnu s manželkou Bělou. O čtyři dny později se tady zastavil znovu, tentokrát s přáteli, a jeho sdělení bylo o poznání rozvernější: „Dnes jsme pod vlivem alkoholu spatřili Saturn... Včetně prstence. Podepsáni tito notorici...“
Návštěvní knihy ve hvězdárně zavedli v roce 1956, rok po jejím otevření. Úvodní zápis ze 24. října se týká schůze astronomického kroužku a obsahuje seznam účastníků i její program. „Takových knih jsme vedli několik současně,“ říká odborný pracovník hvězdárny Radek Kraus. „Jedny byly vyhrazeny pro běžné návštěvníky, další jsme používali při zvláštních příležitostech, jakými byly semináře a mimořádná pozorování.“
Do samostatné knihy se zapisovali významní hosté – herci, spisovatelé, malíři nebo i ministerští úředníci, kteří observatoř poctili svou návštěvou. „Častým hostem býval známý popularizátor astronomie Jiří Grygar, který tady pořádal přednášky a účastnil se cyklistických jízd astronomů. Herec a architekt David Vávra u nás natáčel jeden z dílů televizního cyklu Šumná města. Poté, co si prohlédl model telluria, prohlásil, že konečně může dětem vysvětlit pohyb Země a Měsíce,“ vypráví Kraus.
Svůj podpis v roce 1959 připojil také malíř Josef Hapka, rodák z nedalekého Podolí a otec hudebního skladatele a zpěváka Petra Hapky. „Když 15. února 1961 nastalo zatmění Slunce, zavítali k nám zpravodajové převážně západních médií. Posledním VIP hostem byl před deseti lety americký astronaut Andrew Feustel, který si odsud odnesl dar v podobě dřevěného modelu autíčka jako symbolickou připomínku své motoristické vášně,“ prozrazuje odborný pracovník hvězdárny.
Zajímavé jsou i vzkazy řadových hostů, někdy doprovázené kresbami a malůvkami. A nebylo jich málo – vždyť 29. července 2009 hvězdárna přivítala miliontého návštěvníka! „Zprvu lidé vyjadřovali své dojmy z návštěvy. Časem ale přibývalo pubertálních vzkazů, které s astronomií nesouvisely, i podpisů, v nichž se vydávali za někoho jiného. Třeba za Johna Lennona, legendárního francouzského lyžaře Jeana Claudea Killyho nebo Karla Gotta,“ usmívá se Kraus.
Kvůli těmto vzkazům hvězdárna návštěvní knihy v 90. letech uložila do archivu a od zápisů svých hostů upustila. „Možná by stálo za to tradici obnovit. Alespoň o prázdninách, kdy návštěvnost bývá nejvyšší,“ míní Kraus. „Mnohé vzkazy byly podnětné a vypovídaly nejen o návštěvnících, ale také o akcích, které jsme pořádali,“ poukazuje odborný pracovník hvězdárny.
autor: Josef Beneš
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí