Z české hvězdárny až pod hvězdnaté nebe chilských And. Cesta, která propojuje dvě polokoule jediným cílem: zachytit stopu minulosti Sluneční soustavy – a právě jejich zachycení a analýza spojují evropské nebe s chilskými výšinami. Nová síť kamer a spektrografů sleduje meteory, které nám odhalují chemické složení dávných těles a možná i samotný původ planet. Za technickým pokrokem se skrývají měsíce příprav, testování a náročná instalace v nesnadných podmínkách Jižní Ameriky. Jak se český tým vydal naproti vesmíru a proč je jižní obloha pro výzkum taktéž důležitá?
V prvním prázdninovém týdnu si vám dovoluji nabídnout malé ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu, které již řadu let působí na naší hvězdárně.
Stát se vystudovaným astronomem nebo astrofyzikem bylo na počátku vzniku hvězdáren v 50. letech spíše snem než realitou. Veřejný vzdělávací systém tehdy nabízel pouze dvě cesty, jak se k astronomii či astrofyzice přiblížit – ani jedna z nich však nebyla příliš vhodná pro praktickou práci na hvězdárně."
U příležitosti inaugurace dalekohledu VST (VLT Survey Telescope) byl 6. prosince 2012 v Neapoli (Itálie) zveřejněn působivý nový snímek mlhoviny Carina pořízený tímto přístrojem. S obsluhou dalekohledu při fotografování tohoto objektu pomáhal 5. června 2012 během své návštěvy observatoře Paranal prezident Chilské republiky Sebastián Piñera.
Astronomové využili trojici dalekohledů na observatořích ESO v Chile ke sledování neobvyklého úkazu – zákrytu vzdálené hvězdy trpasličí planetou Makamake. Tato pozorování poprvé umožnila hledat u tohoto objektu známky atmosféry. Makemake je zmrzlý svět s oběžnou dráhou ležící daleko ve vnější části Sluneční soustavy. Předpokládalo se, že by mohla mít atmosféru, podobně jako Pluto. Jak se však ukázalo, není to pravda. Vědcům se rovněž podařilo poprvé určit hustotu Makemake. Výsledky byly publikovány 22. listopadu v odborném časopise Nature.
Tento pestrobarevný snímek zachycující kulovou hvězdokupu označenou NGC 6362 byl pořízen kamerou WFI (Wide Field Imager) umístěnou na teleskopu MPG/ESO o průměru primárního zrcadla 2,2 m. V kombinaci s novým záběrem centrální části této hvězdokupy pořízeným Hubblovým vesmírným teleskopem (NASA/ESA) poskytuje snímek opravdu úžasný pohled na tento nepříliš známý objekt. Kulové hvězdokupy jsou většinou složeny z desítek tisíc velmi starých hvězd, ale mohou obsahovat také hvězdy, které vypadají překvapivě mladé.