Webbův teleskop se zaměřil na pozůstatek supernovy 1987A

Astronomové využívající vesmírný teleskop Jamese Webba začali studovat SNR 1987A, jeden z nejznámějších pozůstatků exploze supernovy. Supernova SN 1987A byla poprvé pozorována 23. února 1987 na okraji Velkého Magellanova mračna, asi 163 000 světelných let daleko. Byla to první supernova pozorovaná pouhým okem od doby, kdy byl Johannes Kepler svědkem supernovy před více než 400 lety.

Publikovaný snímek SNR 1987A v úvodu článku byl pořízen kamerou Near-Infrared Camera (NIRCam) na palubě Webbova teleskopu. Uprostřed tvoří materiál vyvržený ze supernovy tvar klíčové dírky (keyhole). Hned nalevo a napravo jsou slabé srpky, které nově objevil Webbův teleskop. Za nimi rovníkový prstenec, vytvořený z materiálu vyvrženého desítky tisíc let před výbuchem supernovy, obsahuje jasné horké skvrny. Mimo to je patrná difuzní emise a dva slabé vnější prstence.

Vzhledem ke své relativní blízkosti k Zemi je zbytek SN 1987A zdaleka nejlépe prozkoumaným pozůstatkem supernovy všech dob. Nová pozorování z Webbovy kamery NIRCam poskytují zásadní vodítko k pochopení toho, jak se supernova vyvíjela v průběhu času, aby tvarovala svůj zbytek. „Nový Webbův snímek odhaluje centrální strukturu jako klíčovou dírku,“ řekli astronomové vyhodnocující snímek z Webbova teleskopu.

„Toto centrum je plné shluků plynu a prachu vyvrženého výbuchem supernovy. Prach je tak hustý, že ani blízké infračervené světlo, které Webbův teleskop detekuje, jím nemůže proniknout a formuje temnou ´díru´ v klíčové dírce. Jasný rovníkový prstenec obklopuje vnitřní klíčovou dírku a tvoří pás, který spojuje dvě slabá ramena vnějších prstenců ve tvaru přesýpacích hodin. Rovníkový prstenec, vytvořený z materiálu vyvrženého desítky tisíc let před výbuchem supernovy, obsahuje jasné horké skvrny, které se objevily, když prstenec zasáhla rázová vlna supernovy. Nyní se skvrny nacházejí i vně prstence s rozptýlenou emisí, která jej obklopuje.“

Zatímco tyto struktury byly v různé míře pozorovány Hubbleovým vesmírným teleskopem HST, Spitzerovým kosmickým dalekohledem a rentgenovou observatoří Chandra, jedinečná citlivost a prostorové rozlišení Webbova teleskopu odhalily nový rys v SNR 1987A – malé srpkovité struktury. „Předpokládá se, že tyto srpky jsou součástí vnějších vrstev plynu vystřeleného při výbuchu supernovy,“ uvedli astronomové.

„Jejich jas může být známkou zjasnění okraje; optického jevu, který je důsledkem trojrozměrného pohledu na expandující materiál. Jinými slovy, z našeho úhlu pohledu se zdá, že v těchto dvou srpcích je více materiálu, než ve skutečnosti může být.“

Před Webbovým teleskopem již vysloužilý Spitzerův dalekohled pozoroval SNR 1987A v infračervené oblasti po celou dobu jeho životnosti a poskytl klíčová data o tom, jak se jeho emise vyvíjely v průběhu času.

Nikdy však nebyl schopen pozorovat zbytek supernovy s takovou jasností a podrobnostmi. Navzdory desetiletím studia od prvního objevu supernovy existuje několik záhad, které zůstávají, zejména kolem neutronové hvězdy, která měla vzniknout po výbuchu supernovy. Stejně jako Spitzer bude i Webbův teleskop časem pokračovat v pozorování SNR 1987A.

Zdroj: https://www.sci.news/astronomy/webb-supernova-1987a-remnant-12230.html a https://www.nasa.gov/feature/goddard/2023/webb-reveals-new-structures-within-iconic-supernova

autor: František Martinek