Poslední roky jsou na Hvězdárně Valašské Meziříčí ve znamení velkých změn v základní infrastruktuře celého areálu. Zatím většina změn probíhala tak trochu skrytě, ať už proto, že se jednalo o opravy či úpravy interiérů nebo proto, že byla skryta za hradbou stromů. První velkou změnou bylo vybudování nového objektu Kulturního a kreativního centra na ulici J. K. Tyla a nyní se dostáváme do další etapy, která je svou povahou velmi zřetelná. Jedná se o komplexní revitalizaci oplocení a areálu hvězdárny.
Po měsících plánování a testování kamerové sítě přišla chvíle, kdy se teorie proměnila v realitu. V květnu 2025 dorazilo vybavení dvou observačních stanic na chilské observatoře La Silla a El Sauce a český tým čekala instalace. Jak probíhalo samotné sestavování přístrojů v náročných podmínkách pouště Atacama, s jakými výzvami se naši pracovníci setkali, co všechno bylo potřeba udělat, aby se kamery i spektrografy rozběhly naplno, ale také jak na La Silla vaří? Nahlédněte s námi do zákulisí vědecké mise, která míří ke hvězdám – doslova.
V rámci semináře Kosmonautika, raketová technika a kosmické technologie na naší hvězdárně přednášela mladá a nadějná studentka VUT a jedna z 26 vybraných účastníků mise Zero-G. Právě na této misi měla Tereza možnost zažít stav beztíže. Jaké to bylo, kolikrát ho vlastně zažila, ale taky čemu se ve volném čase věnuje člověk snící o vývoji satelitů, se dočtete zde.
Nový výzkum vedený astronomy z Havajské univerzity naznačuje, že náš vesmír může rotovat – ale jen velmi pomalu. Při utváření vesmíru vytváří gravitace rozsáhlou pavučinovou strukturu vláken, která spojuje galaxie a kupy galaxií podél neviditelných mostů dlouhých stovky milionů světelných let. Tato síť je známá jako kosmická pavučina.
„Abychom parafrázovali řeckého filozofa Hérakleita z Efesu, který řekl Panta Rhei – vše plyne, vše je v pohybu, napadlo nás, že by možná mohlo být Panta Kykloutai – vše se otáčí,“ řekl István Szapudi, astronom z Astronomického ústavu Havajské univerzity. Současné modely říkají, že vesmír se rozpíná rovnoměrně ve všech směrech, bez známek rotace. Tato představa odpovídá většině toho, co astronomové pozorují.
Nevysvětluje však takzvané Hubbleovo napětí – dlouholetý nesouhlas mezi dvěma způsoby měření rychlosti rozpínání vesmíru. Jedna metoda se zaměřuje na vzdálené explodující hvězdy nebo supernovy, aby změřila vzdálenost galaxií, a udává rychlost rozpínání vesmíru za posledních několik miliard let. Druhá metoda využívá reliktní záření z období Velkého třesku a udává rychlost rozpínání velmi raného vesmíru, tedy asi před 13 miliardami let. Každá z těchto metod udává jinou hodnotu rychlosti rozpínání.
Szapudi a jeho kolegové vyvinuli matematický model vesmíru. Nejprve se model řídil standardními pravidly. Pak přidali nepatrnou rotaci. Tato malá změna znamenala velký rozdíl.
„K našemu překvapení jsme zjistili, že náš model s rotací řeší paradox, aniž by byl v rozporu se současnými astronomickými měřeními,“ řekl Szapudi. „A co víc, je kompatibilní s dalšími modely, které předpokládají rotaci. Proto se možná opravdu všechno otáčí. Nebo Panta Kykloutai!“
Podle modelu týmu by se vesmír mohl otáčet jednou za 500 miliard let – příliš pomalu na to, aby se to dalo snadno zjistit, ale dostatečně rychle na to, aby to ovlivnilo rozpínání vesmíru v čase.
„Tato myšlenka neporušuje žádné známé fyzikální zákony,“ uvedli astronomové. „A mohla by vysvětlit, proč se měření rozpínání vesmíru tak úplně neshodují. Dalším krokem je proměnit teorii v plnohodnotný počítačový model – a najít způsoby, jak si všimnout známek tohoto pomalého kosmického otáčení.“
Výsledky výzkumu se objevily v časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.
Zdroj: https://www.sci.news/astronomy/rotating-universe-13846.html
autor: František Martinek
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí