V rámci semináře Kosmonautika, raketová technika a kosmické technologie na naší hvězdárně přednášela mladá a nadějná studentka VUT a jedna z 26 vybraných účastníků mise Zero-G. Právě na této misi měla Tereza možnost zažít stav beztíže. Jaké to bylo, kolikrát ho vlastně zažila, ale taky čemu se ve volném čase věnuje člověk snící o vývoji satelitů, se dočtete zde.
Na počátku listopadu hvězdárna slavnostně otevřela novou budovu. Ta vyrostla na místě bývalých garáží v rámci projektu, jehož součástí byly největší změny v areálu hvězdárny za posledních zhruba 60 let. Cílem projektu Kulturní a kreativní centrum – Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. spolufinancovaným Evropskou unií a Národním plánem obnovy bylo vybudování nového regionálního kreativního centra atraktivního nejen pro návštěvníky, zejména studenty, ale také pro partnery i z jiných regionů, otevírající dveře další spolupráci a inovacím a prohloubení mezisektorové spolupráce nejen v regionu.
Z české hvězdárny až pod hvězdnaté nebe chilských And. Cesta, která propojuje dvě polokoule jediným cílem: zachytit stopu minulosti Sluneční soustavy – a právě jejich zachycení a analýza spojují evropské nebe s chilskými výšinami. Nová síť kamer a spektrografů sleduje meteory, které nám odhalují chemické složení dávných těles a možná i samotný původ planet. Za technickým pokrokem se skrývají měsíce příprav, testování a náročná instalace v nesnadných podmínkách Jižní Ameriky. Jak se český tým vydal naproti vesmíru a proč je jižní obloha pro výzkum taktéž důležitá?
Nový výzkum vedený astronomy z Havajské univerzity naznačuje, že náš vesmír může rotovat – ale jen velmi pomalu. Při utváření vesmíru vytváří gravitace rozsáhlou pavučinovou strukturu vláken, která spojuje galaxie a kupy galaxií podél neviditelných mostů dlouhých stovky milionů světelných let. Tato síť je známá jako kosmická pavučina.
„Abychom parafrázovali řeckého filozofa Hérakleita z Efesu, který řekl Panta Rhei – vše plyne, vše je v pohybu, napadlo nás, že by možná mohlo být Panta Kykloutai – vše se otáčí,“ řekl István Szapudi, astronom z Astronomického ústavu Havajské univerzity. Současné modely říkají, že vesmír se rozpíná rovnoměrně ve všech směrech, bez známek rotace. Tato představa odpovídá většině toho, co astronomové pozorují.
Nevysvětluje však takzvané Hubbleovo napětí – dlouholetý nesouhlas mezi dvěma způsoby měření rychlosti rozpínání vesmíru. Jedna metoda se zaměřuje na vzdálené explodující hvězdy nebo supernovy, aby změřila vzdálenost galaxií, a udává rychlost rozpínání vesmíru za posledních několik miliard let. Druhá metoda využívá reliktní záření z období Velkého třesku a udává rychlost rozpínání velmi raného vesmíru, tedy asi před 13 miliardami let. Každá z těchto metod udává jinou hodnotu rychlosti rozpínání.
Szapudi a jeho kolegové vyvinuli matematický model vesmíru. Nejprve se model řídil standardními pravidly. Pak přidali nepatrnou rotaci. Tato malá změna znamenala velký rozdíl.
„K našemu překvapení jsme zjistili, že náš model s rotací řeší paradox, aniž by byl v rozporu se současnými astronomickými měřeními,“ řekl Szapudi. „A co víc, je kompatibilní s dalšími modely, které předpokládají rotaci. Proto se možná opravdu všechno otáčí. Nebo Panta Kykloutai!“
Podle modelu týmu by se vesmír mohl otáčet jednou za 500 miliard let – příliš pomalu na to, aby se to dalo snadno zjistit, ale dostatečně rychle na to, aby to ovlivnilo rozpínání vesmíru v čase.
„Tato myšlenka neporušuje žádné známé fyzikální zákony,“ uvedli astronomové. „A mohla by vysvětlit, proč se měření rozpínání vesmíru tak úplně neshodují. Dalším krokem je proměnit teorii v plnohodnotný počítačový model – a najít způsoby, jak si všimnout známek tohoto pomalého kosmického otáčení.“
Výsledky výzkumu se objevily v časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.
Zdroj: https://www.sci.news/astronomy/rotating-universe-13846.html
autor: František Martinek
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí