Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Byla zahájena stavba nové budovy Kulturně-kreativního centra (KKC), která vyroste na místě někdejších garáží u ulice J. K. Tyla. Ty už byly srovnány se zemí a nyní se pokračuje v budování hlubokých základů. KKC nabídne především mládeži prostor pro tradiční i netradiční vzdělávací akce. Nejen mládež bude mít zde, v KKC vybaveném adekvátně zařízenými prostory nejen učeben a pracoven, ale také laboratoří možnost se experimentálně i prakticky na vědě a výzkumu podílet. Objekt by měl začít sloužit veřejnosti od konce roku 2025.
Hvězdárnu zde můžete sledovat pod jménem astro_hvm a mít tak sice méně odbornou, ale zato přístupnější formu informování nejširší veřejnosti o naší činnosti jako na dlani.
Superbublina ve Velkém Magellanově oblaku
14.02.2013
Publikovaný kompozitní snímek ukazuje superbublinu DEM L50 (N186), která se nachází ve vzdálenosti 160 000 světelných roků od Země. Je součástí blízké nepravidelné galaxie – Velkého Magellanova mračna. Superbubliny jsou nalézány v oblastech, kde se v období uplynulých několika miliónů roků zformovaly velmi hmotné hvězdy. Tyto hmotné hvězdy intenzivně září a okolní materiál vypuzují pryč vysokou rychlostí. Jejich vývoj velmi rychle spěje do stadia exploze supernovy. Hvězdný vítr a rázová vlna po explozi supernovy vytvoří v okolním plynu obrovské dutiny označované jako superbubliny.
Na úvodním obrázku je rentgenové záření, které bylo detekováno kosmickou observatoří Chandra X-ray Observatory, znázorněno růžovou barvou. Data z průzkumu v optickém oboru v rámci programu Magellanic Cloud Emission Line Survey (MCELS) jsou znázorněna oranžovou, zelenou a modrou barvou. Data z programu MCELS byla získána pomocí dalekohledu Curtis Schmidt Telescope o průměru 0,9 m, který je vlastnictvím University of Michigan a který se nachází na Cerro Tololo Inter-American Observatory (CTIO). Bublina DEM L50 má přibližně eliptický tvar. Pozůstatek po výbuchu supernovy s názvem SNR N186 D se nachází na severním (horním) okraji snímku bubliny – viz horní žlutá šipka.
Podobně jako další superbublina ve Velkém Magellanově oblaku s názvem N44 vyzařuje DEM L50 přibližně 20krát více rentgenového záření, než astronomové očekávali podle standardních modelů pro vývoj superbublin. Dřívější studie publikovaná v roce 2011 ukazuje, že zde existují dva oddělené zdroje silné emise rentgenového záření: rázová vlna vytvořená supernovou stlačující stěnu superbubliny a horký materiál vypařující se ve stěně superbubliny.
Snímek vlevo byl pořízen ve viditelném světle pomocí dalekohledu Curtis Schmidt Telescope o průměru 0,9 m. Snímek vpravo vznikl na základě dat v oboru rentgenového záření, která získala družice Chandra X-ray Observatory během pozorovacího intervalu v délce 10,5 hodiny.
Výzkum objektu DEM L50 pomocí družice Chandra byl prováděn pod vedením Anne E. Jaskot(ové), University of Michigan, Ann Arbor. Na výzkumu se rovněž podíleli Dave Strickland (Johns Hopkins University, Baltimore), Sally Oey (University of Michigan), You-Hua Chu (University of Illinois) a Guillermo Garcia-Segura (Instituto de Astronomia-UNAM, Ensenada, Mexico).
Zdroj: http://chandra.harvard.edu/photo/2013/deml50/
autor: František Martinek
Těšíme se na Vaši návštěvu.
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské MeziříčíPříspěvková organizace Zlínského kraje. Telefon: 571 611 928, Mobil: 777 277 134, E-mail: info@astrovm.cz
Jak chráníme Vaše osobní údaje | Nastavení cookies | Vyrobil: WebConsult.cz