Stačí být ve správný čas na správném místě, a i pozorný amatér se může stát svědkem fascinující podívané. A když sledovaný úkaz navíc doloží kamerovým záznamem, může svým dílem přispět k bližšímu poznání nebeských objektů. Pozorování zákrytů hvězd je zkrátka vzrušující astronomická disciplína, a proto není divu, že Petr Zelený se jí věnuje bezmála třicet let.
Astronomický kroužek probíhá od října prostřednictvím online konferencí. V uvedeném formátu jeho činnost probíhala i v jarních měsících. Tato komunikace není pro vzdělávací činnost zcela ideálním prostředkem, ale snažíme se jednak systematicky pokračoval v již započaté činnosti a zároveň chceme zachovat vazby a kontakty, které v kroužku máme.
Odborný pracovník naší hvězdárny Ladislav Šmelcer se zhlédl v proměnných hvězdách. Už téměř čtvrt století patří k jejich zaníceným pozorovatelům. Svého času byl předsedou Sekce proměnných hvězd a exoplanet při České astronomické společnosti, nyní je jejím místopředsedou a pořadatelem celostátního praktika. Téma tajuplných vesmírných těles prolíná celým následujícím rozhovorem.
Do vesmíru byla vypuštěna již v roce 1978. Jednalo se o první kosmickou sondu ke studiu nepřetržitého toku slunečního větru směřujícího k naší planetě. K tomuto účelu byla navedena na stabilní oběžnou dráhu kolem Lagrangeova libračního bodu L1 mezi Zemí a Sluncem, ve vzdálenosti 1,5 miliónu km od Země. Monitorování slunečního větru pomáhá vědcům lépe pochopit vzájemné vztahy soustavy Slunce-Země, které mohou rovněž ovlivnit družice na dráze kolem Země.
V roce 1984 byl sondě ISEE-3 (International Sun-Earth Explorer-3) svěřen nový úkol, přičemž byla přejmenována na International Cometary Explorer (ICE). V září 1985 prolétla ohonem komety Giacobini-Zinner, čímž se stala první kosmickou sondou, která se přiblížila ke kometě a získala nová data z bezprostřední blízkosti. Byla rovněž nasměrována k Halleyově kometě, kterou zpovzdálí sledovala v březnu 1986. V období 1991 až 1997 se nacházela příliš daleko pro uskutečnění spolehlivého spojení. Nyní se znovu blíží k Zemi. K nejbližšímu setkání dojde v srpnu 2014, načež znovu zamíří do meziplanetárního prostoru.
Toto je ve stručnosti příběh sondy NASA a ESA s názvem ISEE-3. Signály z komunikačního systému naznačují, že sonda je stále v provozuschopném stavu, avšak vědci a technici zatím přesně neví, v jaké kondici jsou jednotlivé přístroje. Tyto signály rovněž informují o tom, že se sonda stále nachází na stejné dráze kolem Slunce a pohybuje se poněkud rychleji než Země.
Mise ISEE-3 byla v době startu nejmodernější sondou. Ke komunikaci využívala frekvenční pásmo S, což je část oblasti mikrovln elektromagnetického spektra. V té době byla tato frekvence rezervována pro vojenskou leteckou a kosmickou komunikaci. Dnes je již komunikace v pásmu S zastaralá. Sonda ISEE-3, která shromažďovala data o slunečním větru každých 40 minut, byla nahrazena satelity s vědeckou aparaturou pracující 10 000krát rychleji.
Sonda ISEE-3 otevřela nové možnosti vědeckého výzkumu. Ačkoliv ji předstihl vědecký pokrok, zůstala pro vědecké a technické pracovníky, kteří ji vymysleli, vypustili a řídili, starou dobrou kosmickou sondou. Dnes někteří technici zkoumají, zda by byla uskutečnitelná komunikace se sondou ISEE-3 znovu skoro po dvaceti letech a chtějí zjistit, zda je v pořádku, případně vyslat příkaz k jejímu návratu do oblasti Lagrangeova libračního centra L1.
Související článek: Probudí se sonda ISEE-3 znovu k životu?
Zdroj: http://phys.org/news/2014-04-isee-earth.html
autor: František Martinek