Probudí se sonda ISEE-3 znovu k životu?

Američtí vědci navrhují „odvolat z výslužby“ starou kosmickou sondu ISEE-3 (International Sun/Earth Explorer 3), která byla vypuštěna před 35 roky (start 12. 8. 1978) a zapojit ji znovu do výzkumné práce. Pro ruskou agenturu RIA Novosti to sdělil Robert Farquhar, výkonný ředitel firmy KinetX, který se dříve zabýval výpočty drah této sondy i mnoha dalších sond NASA ve Sluneční soustavě.

„Pracujeme na tom, abychom získali finanční prostředky od NASA, i od jiných soukromých fondů či nadací. Avšak NASA je na tom s finančními prostředky docela bledě vzhledem k omezování rozpočtu. A tak spíše hledáme zdroje u soukromých společností,“ říká Robert Farquhar.

Sonda ISEE-3 byla jednou ze tří misí určených k výzkumu vztahů Slunce-Země, vlivu slunečního větru na magnetosféru a okolní prostředí Země. První dvě družice pracovaly na oběžných drahách kolem Země, sonda ISEE-3 se stala prvním umělým tělesem, které bylo navedeno do oblasti Lagrangeova libračního bodu L1 soustavy Slunce-Země, který se nachází ve vzdálenosti zhruba 1,5 miliónu kilometrů od Země, ve směru ke Slunci.

Sonda o startovní hmotnosti 479 kg (včetně 89 kg hydrazinu) je vybavena přístroji na realizaci 13 experimentů. Mezi nimi jsou například dva magnetometry a čtyři tyčové antény o délce 49 m k provádění rádiových experimentů a k detekci plazmových vln. Jediné, co jí snad schází, je kamera k pořizování snímků.

V roce 1982 sonda zahájila svůj „druhý život“ – byla přejmenována na ICE (International Cometary Explorer). Z libračního bodu L1 byla postupně vyvedena na heliocentrickou dráhu s cílem výzkumu komety Giacobini-Zinner. Dne 11. září roku 1985 sonda úspěšně proletěla ohonem komety, a to ve vzdálenosti 7 862 km od jejího jádra. Později se zapojila i do výzkumu Halleyovy komety. Dne 28. března 1986 prolétla ve vzdálenosti 28 miliónů km od kometárního jádra a přispěla například měřením slunečního větru ovlivňujícího atmosféru komety.

V dalších letech se podílela na speciálních úkolech. Od roku 1991 například prováděla sledování výronů koronální hmoty (tzv. coronal mass ejections – CME) v koordinaci s pozemními dalekohledy, prováděla průběžný výzkum kosmického záření a v určitém období, kdy se nacházela ve stejné vzdálenosti od Slunce jako sonda ULYSSES, prováděla společná měření.

V květnu 1997 byla její mise oficiálně ukončena. Sonda však nebyla zcela vypnuta – v září 2008 s ní NASA uskutečnila rádiové spojení, přičemž bylo zjištěno, že všech 13 vědeckých přístrojů na její palubě je v provozuschopném stavu a v nádržích jsou ještě dostatečné zásoby pohonných hmot.

V srpnu 2014 se sonda ISEE-3 vrátí do blízkosti Země. Robert Farquhar společně s dalšími odborníky navrhují využít tohoto okamžiku a znovu uvést kosmického „veterána“ do aktivního života. Ve zdůvodnění uvádějí, že při poměrně nízkých finančních nákladech bude možné získat značný objem informací srovnatelný s výsledky, které by poskytla nová vědecká družice.

Robert Farquhar naznačuje, že existuje možnost nasměrovat sondu ISEE-3 ještě k jedné kometě – ke kometě Wirtanen, která se přiblíží k Zemi v prosinci 2018. Na toto období plánuje Čína vypustit ke kometě vlastní kosmickou sondu a současné sledování plynné obálky – kómy – dvěma kosmickými přístroji z různých míst by poskytlo astronomům velmi cenné údaje. Kromě toho existuje ještě jedna příležitost: v srpnu 2022 namířit sondu ISEE-3 ke třetí kometě, konkrétně ke kometě Schwassmann-Wachmann 3-C.

Zdroj: http://novosti-kosmonavtiki.ru/news/7305/ a http://solarsystem.nasa.gov/missions/profile.cfm?MCode=ISEEICE&Display=ReadMore

autor: František Martinek