Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Pracovníci ESO se podělili o úžasné snímky slunečních úkazů.
Cerro Paranal, domovina ESO a VLT, je jistě jedním z nejvhodnějších pozorovacích stanovišť na světě. Snímky zelených a modrých záblesků Slunce či tzv. gegenscheinu, pořízené zaměstnanci ESO na Paranalu, jsou toho důkazem.
Zemská atmosféra funguje jako obří hranol, který rozkládá sluneční světlo. Při jedinečných atmosférických podmínkách, jež můžeme pravidelně nalézt i na Paranalu, tak můžeme spatřit tzv. zelené a modré záblesky zapadajícího Slunce. Jev je na Evropské jižní observatoři natolik populární, že se zde při západu Slunce zaměstnanci pravidelně scházejí s nadějí, že zelený záblesk uvidí.
Zelené a modré záblesky trvají pouze okamžik. Atmosféra musí být klidná a pohled na Slunce nezahalen žádnými mraky. Na Paranalu panují takovéto podmínky často. Hora je vysoká 2635 m n. m. a obloha jasná více jak 300 dní v roce. Stojí zde VLT se svými čtyřmi 8,2 metrovými dalekohledy a dalšími čtyřmi 1,8 metrovými pomocnými dalekohledy. Všechny dalekohledy tvoří dohromady nejmodernější optický dalekohled světa.
Stéphane Guisard, zaměstnanec ESO, loví zelené záblesky již několik let a povedlo se mu je zachytit již při mnoha příležitostech. Uvedený obrázek je součástí jeho obsáhlé sbírky. „Zachytit zelený záblesk je nejnáročnější, pokud je Slunce stále nad obzorem a hraje všemi barvami,“ říká Guisard. Jeho kolegovi Guillaume Blanchardovi se povedl ještě unikátnější kousek. Během vánočních svátků byl jedním z mála, kdo vytrval v tradici a přišel pozorovat západ Slunce. Dostalo se mu tak příležitosti zvěčnit modrý záblesk svým amatérským dalekohledem. Zálibu ve fotografování má rovněž další za zaměstnanců ESO Yuri Beletsky. Dává však přednost noční obloze. V příznivých pozorovacích podmínkách může pořizovat jedinečné snímky. Na jednom takovém zachytil velice zajímavý úkaz, který rovněž souvisí se Sluncem, tzv. zodiakální světlo a gegenschein (německý výraz pro protisvit).
Jak zodiakální světlo, tak gegenschein jsou odrazem slunečního světla od meziplanetárního prachu. Úkazy jsou natolik slabé, že jsou pozorovatelné pouze z míst bez světelného znečištění. Většina meziplanetárního prachu Sluneční soustavy leží v rovině ekliptiky. Ekliptika je rovinou, poblíž které obíhjí planety Sluneční soustavy. Zodiakální světlo a gegenschein lze proto pozorovat právě poblíž této roviny. Přesněji: zodiakální světlo pozorujeme v blízkosti Slunce a gegenschein při pohledu na oblohu opačným směrem, než se právě Slunce nachází. Každá z malých částic prachu, jež pochází z komet a asteroidů, se chová jako malý měsíc, který odráží světlo naší mateřské hvězdy. „Kdybychom mohli pohlédnout zblízka na jednotlivé částice prachu, potom by částice uprostřed gegenscheinu vypadaly jako malé úplňky. Ostatní částice by vypadaly jako malé měsíční srpky,“ vysvětluje astronom Colin Snodgrass. „Nicméně ani VLT nemůže jednotlivé částice prachu pozorovat. Namísto toho vidíme na snímcích společný efekt všech částic dohromady v podobě odraženého slunečního světla.“
Galerie snímků: http://www.eso.org/public/outreach/press-rel/pr-2008/phot-12-08.html
Zdroj: http://www.eso.org/public/outreach/press-rel/pr-2008/pr-12-08.html
autor: Tomáš Mohler