Osm největších astronomických událostí roku 2025

Od nových exoplanetárních sousedů a slábnoucí temné energie až po nejlepší důkazy o životě na Marsu a mezihvězdnou kometu, o které všichni mluví, byl rok 2025 nabitý astronomickým vzrušením a odhaleními. Rok 2025 byl vzrušujícím rokem, co se týče astronomických objevů. Vědci získali dosud nejlepší důkazy o minulém životě na Marsu, objevili mezihvězdnou kometu prolétající naší Sluneční soustavou, našli stopy po možných blízkých exoplanetách a mnoho dalšího. Zde je osm nejpozoruhodnějších vesmírných příběhů za uplynulých 12 měsíců.

Nová mezihvězdná kometa
Vrcholem druhé poloviny roku 2025 byla bezpochyby kometa 3I/ATLAS, která je teprve třetím mezihvězdným objektem objeveným při průletu Sluneční soustavou.

Chilská složka systému Asteroid Terrestrial-impact Last Alert System (ATLAS) 1. července spatřila mezihvězdného vetřelce, jak se plíží mezi hvězdami souhvězdí Střelce, a rychle se ukázalo, že jeho trajektorie je silně hyperbolická. Místo aby obíhal kolem Slunce jako komety Sluneční soustavy, pouze jí prolétal – a pohyboval se rychleji než kterákoliv kometa, která kdy byla pozorována. Její abnormálně vysoká rychlost 58 kilometrů za sekundu nám napověděla, že tento rychlý objekt, který se stal známým jako 3I/ATLAS, pravděpodobně putoval mezihvězdným prostorem a byl ovlivňován gravitační impulsy od blízkých hvězd už od doby, kdy naše Sluneční soustava ještě neexistovala.

V září se 3I/ATLAS pohybovala za Sluncem, což znemožňovalo pozemským dalekohledům sledovat její pohyb až do jejího opětovného objevení v polovině listopadu. Místo toho se NASA a Evropská kosmická agentura ESA obrátily na své flotily kosmických sond, které měly lepší výhled na kometu během konjunkce se Sluncem.

Zatím jsme se dozvěděli, že 3I/ATLAS je kometa a že všechny její vlastnosti byly u komet pozorovány již dříve. Její chemické složení je v podstatě podobné kometám Sluneční soustavy, což je samo o sobě zásadní objev. Existuje však několik rozdílů – konkrétně mírně vyšší poměr oxidu uhličitého k vodě a o něco více niklu než železa, což odráží chemické složení její původní hvězdné soustavy.

Kromě běžného kometárního ohonu má 3I/ATLAS také „protichvost“ – krátký ohon namířený ke Slunci. Protichvosty jsou často optickým klamem, ale u 3I/ATLAS je skutečný. Astronomové budou 3I/ATLAS sledovat i v roce 2026 v naději, že se dozvědí více o jejím složení, ale jedna věc je jasná: Je to kometa, ne mimozemská loď.

Zrození supermasivních černých děr
Jakmile v roce 2022 začal vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) pořizovat hloubkové snímky vesmíru, rychle začal v pozadí nacházet „malé červené tečky“. Astronomové nevěděli, co to je. Zpočátku si mysleli, že by tečky mohly být trpasličí galaxie nebo husté hvězdokupy v raném vesmíru, ale byly tak jasné, že standardní model kosmologie nedokázal vysvětlit, jak mohly vzniknout, což vedlo kritiky k domněnce, že kosmologie je narušena.

Spektra malých červených teček však nevypadala jako spektra hvězd. V září astronomové navrhli odpověď: Malé červené tečky jsou „hvězdy černých děr“ – supermasivní černé díry, které se zrodily uvnitř obrovského, hustého oblaku plynu necelou miliardu let po Velkém třesku.

Tyto rostoucí supermasivní černé díry mohly vzniknout buď přímým gravitačním kolapsem obrovského plynného mračna, nebo sloučením myriád černých děr o hvězdné velikosti, které vznikly kolapsem jádra hmotných hvězd v husté hvězdokupě skryté uvnitř plynného mračna.

Nikdo neočekával, že tyto černé díry budou vytvořeny jako zcela nový druh objektů, takže se jedná o zásadní vývoj v našem chápání černých děr, galaxií, které se kolem nich nakonec vytvořily, a raného vesmíru obecně.

Temná energie oslabuje
První kompletní data z přístroje Dark Energy Spectroscopic Instrument (DESI), nejmodernějšího zařízení na dalekohledu Mayall na Kitt Peak v Arizoně, přinesla šokující zprávu: Zdá se, že temná energie, která je zodpovědná za zrychlující se rozpínání vesmíru, slábne.

To bylo v přímém rozporu s hlavní hypotézou, která tvrdila, že temná energie je kosmologická konstanta, a proto se nemění. I když nové poznatky zatím nedosahují úrovně jistoty potřebné k tomu, aby si astronomové byli jisti správností výsledků, jsou značně zajímavé.

V roce 2024 některé předběžné výsledky z DESI naznačily, že se síla temné energie v čase mění. Poté, v březnu 2025, byla zveřejněna data z prvních tří let pozorování přístroje DESI, která zahrnovala 13,1 milionu galaxií, 1,6 milionu kvasarů a asi 4 miliony hvězd v relativně blízkých galaxiích a vytvořila tak největší a nejpřesnější 3D mapu vesmíru, jaká kdy byla vytvořena.

Výsledky ukázaly, že před 4,5 miliardami let se zdálo, že temná energie začala slábnout. Navíc během předchozích 9 miliard let byla temná energie silnější, než kdokoliv očekával. Tato supermocná temná energie, nazývaná fantomová temná energie, odkazuje na exotickou fyziku. Proč by se fantomová temná energie ve dvou třetinách historie vesmíru změnila do slábnoucí formy, je naprostou záhadou. Za předpokladu, že zjištění z DESI jsou správná, změnilo by to způsob, jakým vnímáme minulost a budoucnost vesmíru. Prozatím to prohlubuje záhadu temné energie.

Rok biosignatur
Některé z nejzajímavějších a nejkontroverznějších signálů, že nejsme ve vesmíru sami, vyšly najevo v roce 2025, a to díky objevům na planetách blízkých i vzdálených.

Dosud nejlepší důkaz o minulém životě na Marsu se objevil v září 2025 díky roveru Perseverance agentury NASA. Tento důkaz měl podobu světle červených skvrn obklopených tmavým materiálem. Tyto „leopardí skvrny“ nejsou na horninách na Zemi neobvyklé a většinou vznikají jedním ze dvou způsobů: Buď vystavením horkým, kyselým podmínkám, které v této části kráteru Jezero však nebyly přítomny, nebo biologickým působením. Organické molekuly byly také objeveny v jílových sedimentech uvnitř horniny, ačkoliv Perseverance tyto molekuly nedokázal identifikovat. Tento objev je dosud nejpřesvědčivějším důkazem toho, že v kráteru Jezero mohl před 3,5 miliardami let existovat mikrobiální život.

Novější biosignatura byla potenciálně nalezena astronomy na exoplanetě K2-18 b pomocí JWST. V roce 2023 tým objevil známky plynu dimethylsulfidu, spolu s metanem a kyslíkem. Tým se domnívá, že tento nález naznačuje, že K2-18 b je tzv. „hyceanská“ planeta – svět s neuvěřitelně hlubokým globálním oceánem vody, obklopený hustou atmosférou bohatou na vodík. Tým si myslí, že dimethylsulfid by mohl být biosignaturou na hyceanském světě, stejně jako to může být na Zemi, ale počáteční detekce byla velmi nejistá. V březnu 2025 JWST předložil silnější důkazy o existenci dimethylsulfidu na K2-18 b.

Přesto je mnoho astronomů k tomuto objevu stále skeptických. Někteří argumentují proti konceptu hyceánských světů; poukazují na to, že signál je velmi slabý, a zdůrazňují možnost, že dimethylsulfid může vznikat i abioticky.

Noví exoplanetární sousedé
V roce 2025 astronomové učinili významné kroky v rozšiřování inventáře exoplanet kolem nejbližších hvězd: Alfa Centauri-Proxima Centauri a Barnardova hvězda.

Astronomové si dříve mysleli, že našli planety v obou systémech, ale pokaždé důkazy neobstály. Poté, v roce 2024, byl v datech z dalekohledu Very Large Telescope (VLT) v Chile odhalen silný kandidát na malou, kamennou planetu obíhající kolem Barnardovy hvězdy. V březnu 2025 bylo toto pozorování potvrzeno jako skutečné, spolu s pozorováním tří menších exoplanet. Nejhmotnější z kvarteta má třetinovou hmotnost Země, zatímco nejmenší má pětinovou hmotnost naší planety. Bohužel žádná z nich se nenachází v obyvatelné zóně, ale další planety v mírnějších oblastech nebyly vyloučeny.

A pak, v srpnu, pozorování JWST přinesla dosud nejpřesvědčivější důkazy o planetě obíhající kolem Alfa Centauri A. Odhaduje se, že exoplaneta má hmotnost podobnou hmotnosti Saturnu, a proto se očekává, že se jedná o plynného obra. Je zajímavé, že pokud je tento svět skutečný, musí mít vysoce eliptickou dráhu, která může být výsledkem jeho zařazení do binární soustavy.

Mléčná dráha a Andromeda – nejistá budoucnost

Naše Galaxie – Mléčná dráha a Andromeda M31 se nakonec nemusí v příštích 10 miliardách let srazit. Nový výzkum publikovaný v roce 2025 zjistil, že existuje 50% šance, že se tyto dvě galaxie minou. Vzhledem k tomu, jak gravitace Velkého Magellanova oblaku přitahuje Mléčnou dráhu a jak gravitace galaxie Trojúhelník přitahuje Andromedu, vědci pomocí řady simulací upřesnili, jak blízko se galaxie v Andromedě a Mléčná dráha dostanou.

Zjistili, že kritická vzdálenost je 650 000 světelných let. Pokud se k sobě obě galaxie přiblíží na menší vzdálenost, srazí se v určitém okamžiku během příštích 10 miliard let. Pokud je jejich nejbližší přiblížení větší než 650 000 světelných let, nedojde ke kontaktu. Podle simulací jsou obě možnosti stejně pravděpodobné.

Nejhmotnější pozorovaná černá díra

V roce 2025 astronomové možná objevili nejhmotnější černou díru, jaká kdy byla pozorována. Tato ultrahmotná černá veledíra, která má hmotnost 36 miliard Sluncí, se nachází v srdci jedné z nejhmotnějších galaxií ve vesmíru, zvané Cosmic Horseshoe (Kosmická podkova), protože funguje jako gravitační čočka, která ohýbá světlo vzdálenější galaxie do Einsteinova prstence s tvarem podkovy.

Byly potvrzeny i další hmotné černé díry, ale autoři nového výzkumu poukázali na to, že hmotnosti těchto dalších černých děr byly měřeny nepřímo, takže jejich hmotnosti jsou pouze odhady. Hmotnost černé díry v Kosmické podkově byla naproti tomu měřena přímo a přesněji sledováním pohybu skupin hvězd kolem ní, přitahovaných gravitací černé díry. To jistě zastíní superhmotnou černou díru Sagittarius A* v naší Galaxii o hmotnosti 4,1 milionu Sluncí.

První světlo dalekohledu Vera C. Rubin Observatory
Po více než čtvrtstoletí plánování a více než 10 letech výstavby spatřila v létě 2025 observatoř Vera C. Rubin v Chile, vybavená 8,4metrovým dalekohledem Simonyi Survey Telescope, první světlo – a její snímky oblohy byly vynikající.

Dalekohled je navržen pro průzkumy s vysokým rozlišením, se zaměřením na studium temné hmoty a temné energie. Dvě oblasti oblohy byly využity pro první světlo, aby se demonstrovaly schopnosti dalekohledu. Jednou z nich byla mohutná hvězdokupa v Panně, jejíž galaxie nebyly nikdy tak jasně vidět v tak širokém vesmírném prostoru, a k tomu 10 milionů slabých galaxií v pozadí. Druhý snímek zachytil mlhoviny Trifid a Laguna, dvě oblasti, kde se v Mléčné dráze tvoří hvězdy.

Každou noc bude dalekohled pomocí své 3,2gigapixelové CCD kamery – největší, jaká kdy byla postavena – zachycovat 20 TB dat a denně vydávat 10 milionů upozornění na asteroidy, proměnné hvězdy, události slapových poruch a supernovy. Během svého prvního desetiletého průzkumu prostoru a času Legacy Survey of Space and Time (LSST) nashromáždí observatoř 60 petabajtů (60 000 TB) informací. Se všemi těmito daty by mohla Rubinova observatoř přinést tsunami bezprecedentních astronomických objevů.

Zdroj: https://www.space.com/astronomy/the-top-astronomical-discoveries-of-2025

autor: František Martinek