Z české hvězdárny až pod hvězdnaté nebe chilských And. Cesta, která propojuje dvě polokoule jediným cílem: zachytit stopu minulosti Sluneční soustavy – a právě jejich zachycení a analýza spojují evropské nebe s chilskými výšinami. Nová síť kamer a spektrografů sleduje meteory, které nám odhalují chemické složení dávných těles a možná i samotný původ planet. Za technickým pokrokem se skrývají měsíce příprav, testování a náročná instalace v nesnadných podmínkách Jižní Ameriky. Jak se český tým vydal naproti vesmíru a proč je jižní obloha pro výzkum taktéž důležitá?
V prvním prázdninovém týdnu si vám dovoluji nabídnout malé ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu, které již řadu let působí na naší hvězdárně.
Stát se vystudovaným astronomem nebo astrofyzikem bylo na počátku vzniku hvězdáren v 50. letech spíše snem než realitou. Veřejný vzdělávací systém tehdy nabízel pouze dvě cesty, jak se k astronomii či astrofyzice přiblížit – ani jedna z nich však nebyla příliš vhodná pro praktickou práci na hvězdárně."


Astronomové využívající spektrograf HARPS, nejlepší zařízení svého druhu na světě, objevili planetární systém obsahující minimálně pět planet u Slunci podobné hvězdy HD 10180. Existuje však možnost, že v soustavě jsou ještě další dvě tělesa, z nichž jedno může být exoplanetou s dosud nejnižší známou hmotností. Systém by tedy mohl být podobný Sluneční soustavě a to nejen počtem planet, ale také jejich pravidelným uspořádáním.
“Pravděpodobně jsme nalezli exoplanetární systém s dosud největším počtem planet,” říká Christophe Lovis, vedoucí autor článku oznamujícího výsledky. “Tento  významný objev je známkou, že vstupujeme do nové éry výzkumu exoplanet –  od objevování jednotlivých těles ke studiu komplexních planetárních  systémů. Sledování pohybů planet v této soustavě odhaluje složité  vzájemné gravitační působení a umožňuje nám nahlédnout do scénáře  dlouhodobé evoluce systému.”   
Členové výzkumného týmu  použili spektrograf HARPS ve spojení s 3,6 m dalekohledem na observatoři  La Silla v Chile. Po dobu šesti let studovali hvězdu slunečního typu s  označením HD 10180, která se nachází 127 světelných let od nás směrem do  jižního souhvězdí Hydrus (Malý vodní had, Hyi). HARPS je díky  bezkonkurenční stabilitě měření a vysoké přesnosti v současnosti  neúspěšnějším ‘lovcem exoplanet’ na světě. 
Díky 190 jednotlivým  měřením provedeným spektrografem HARPS se astronomům podařilo detekovat  jemné pohyby hvězdy směrem k nám a od nás způsobené gravitačním  působením pěti či více planet. Pětice nejsilnějších poruch je způsobena  planetami o hmotnosti srovnatelné s Neptunem – 13krát až 25krát  hmotnějšími než Země [1].  Všechny tyto planety ale obíhají kolem hvězdy v krátkých periodách od 6  do 600 dní a nacházejí se ve vzdálenosti od 0,06 do 1,4 AU od centrální  hvězdy. 
“Máme také dobrý důvod věřit, že v systému se nacházejí ještě další dvě planety,”  říká Lovis. Jedna by mohla být podobná Saturnu (s hmotností minimálně  65 Zemí a obíhající s periodou 2 200 dní) a druhá by mohla být dosud  nejlehčí objevenou exoplanetou při hmotnosti 1,4 Země. Planeta  pravděpodobně obíhá velmi blízko hvězdy, ve vzdálenosti, která  představuje jen asi 2% vzdálenosti Slunce a Země. Rok na této planetě  trvá pouhých 1,18 pozemského dne.  
“Tento objekt způsobuje  pohyb hvězdy rychlostí jen 3 km/h, což je méně než rychlost běžné chůze,  a takový pohyb se samozřejmě velmi špatně měří,” říká člen týmu  Damien Ségransan. Pokud bude tento objev potvrzen, pak se bude jednat o  druhý známý případ horké kamenné planety, podobné nedávno nalezené  exoplanetě Corot-7b (eso0933).
Nově  objevený planetární systém je unikátní hned z několika důvodů.  Především je zde mnohem 'hustější populace' planet v blízkosti hvězdy. V  prostoru, který ve Sluneční soustavě ohraničuje oběžná dráha planety  Mars, obíhá v tomto systému přinejmenším pět hmotných planet o velikosti  Neptunu [2].  Druhou zvláštností je, že systém pravděpodobně nemá plynného obra  podobného Jupiteru. Zdá se také, že všechny planety mají téměř kruhové  dráhy. 
   
Astronomové zatím znají jen 15 soustav s nejméně třemi  planetami a největší počet pěti planet (z toho dvou plynných obrů) byl  dosud nalezen kolem hvězdy 55 Cancri. “Soustavy s planetami o nízké  hmotnosti podobné té kolem HD 10180 jsou pravděpodobně poměrně obvyklé,  ale způsob jejich vzniku a vývoje je zatím záhadou,” říká Lovis.  
 
Na  základě těchto nových pozorování i archivních dat k jiným  exoplanetárním systému vědci nalezli ekvivalent Titius-Bodeovy řady,  která platí ve Sluneční soustavě: vzdálenosti planet jsou pravidelné a  je možné je popsat jednoduchým vztahem. [3] “To může být typickou vlastností procesu formování takových planetárních systémů,” říká člen týmu Michael Mayor.
   
Dalším  důležitou informací, kterou astronomové získali při studiu těchto  systémů, je přímý vztah hmotnosti a chemického složení mateřské hvězdy k  celkové hmotnosti planetární soustavy. Zatímco všechny velmi hmotné  systémy planet byly nalezeny u hmotných hvězd nebo hvězd s vysokou  metalicitou (vysokým obsahem prvků těžších než vodík), čtveřice soustav s  nejnižší hmotností se nachází u hvězd s nízkou metalicitou či u málo  hmotných hvězd [4]. Tyto poznatky velmi dobře podporují současné teoretické modely. 
   
Objev  byl oznámen na mezinárodním kolokviu 'Detekce a dynamika transitujících  exoplanet', které se koná na observatoři Haute-Provence ve Francii.
Poznámky 
[1] Použitím metody měření  radiálních rychlostí hvězdy je možné zjistit pouze dolní mez hmotnosti  planety, neboť odhad hmotnosti také závisí na sklonu oběžné dráhy k  rovině zorného paprsku, a ten je obecně neznámý. Odhadnutá minimální  hmotnost je však většinou velmi blízká reálné hmotnosti planety.
[2]  Průměrná hmotnost planety ve vnitřní části systému HD 10180 je 20krát  vyšší než hmotnost Země, zatímco v naší Sluneční Soustavě je to jen 0,5  Země.
[3] Titiusova–Bodeova řada je empirický  poznatek, který říká, že velké poloosy drah planet Sluneční soustavy  jsou dány jednoduchým vztahem (máme-li řadu čísel x=0,3,6,12,… pak  a=x/10+0,4 [AU], čili 0,4 AU pro Merkur, 0,7 AU pro Venuši, 1 AU pro  Zemi, 1,6 AU pro Mars, atd.). Tato formule dobře předpovídá polohy  planet až po Saturn (včetně polohy pásma asteroidů či trpasličí planety  Ceres) a naopak selhává u vzdálených těles, především u Neptunu.
[4]  Podle pravidla používaného v astronomii jsou ‘kovy’ všechny prvky těžší  než vodík a hélium. Až na minimální množství některých lehčích prvků  byly ve vesmíru všechny ostatní kovy vytvořeny teprve početnými  generacemi hvězd. Kamenné planety jsou z tohoto pohledu tvořeny z  'kovů'.
Další informace
Výzkum je prezentován v článku, který byl odeslán k publikaci v časopise Astronomy and Astrophysics pod názvem “The  HARPS search for southern extra-solar planets. XXVII. Up to seven  planets orbiting HD 10180: probing the architecture of low-mass  planetary systems” autorů C. Lovis a kol.). 
Složení týmu:  C. Lovis, D. Ségransan, M. Mayor, S. Udry, F. Pepe a D. Queloz  (Observatoire de Genève, Université de Genève, Švýcarsko), W. Benz  (Universität Bern, Švýcarsko), F. Bouchy (Institut d’Astrophysique de  Paris, Francie), C. Mordasini (Max-Planck-Institut für Astronomie,  Heidelberg, Německo), N. C. Santos (Universidade do Porto, Portugalsko),  J. Laskar (Observatoire de Paris, Francie), A. Correia (Universidade de  Aveiro, Portugalsko), J.-L. Bertaux (Université Versailles  Saint-Quentin, Francie) a G. Lo Curto (ESO).
ESO (Evropská jižní  observatoř) je hlavní mezinárodní astronomickou organizací Evropy a  patří k nejproduktivnějším astronomickým observatořím světa. Je  podporována 14 členskými státy, kterými jsou: Belgie, Česká republika,  Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko,  Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl  vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních astronomických zařízení,  která umožní významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli při  propagaci a organizaci mezinárodní spolupráce na poli astronomického  výzkumu. ESO v současnosti provozuje tři observatoře světově úrovně: La  Silla, Paranal a Chajnantor, které se nacházejí na poušti Atacama v  Chile. Na Paranalu se nachází VLT (Very Large Telescope = Velmi velký  dalekohled) – nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném  světle a VISTA, největší přehlídkový dalekohled pro infračervenou oblast  na světě. Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického  projektu všech dob – teleskopu ALMA budovaného na planině Chajnantor. V  současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu  (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 42 metrů. Měl by  pracovat v infračerveném i viditelném oboru záření a stane se největším  dalekohledem světa.
Odkazy
další informace: Exoplanet Press Kit
Kontakty
Christophe Lovis; Observatoire de l’Université de Genève; Switzerland; Cell: +41 787 280 354; Email: christophe.lovis@unige.ch
Damien Ségransan; Observatoire de l’Université de Genève; Switzerland; Tel: +41 223 792 479; Email: damien.segransan@unige.ch
Francesco Pepe; Observatoire de l’Université de Genève; Switzerland; Tel: +41 223 792 396; Email: francesco.pepe@unige.ch 
Richard Hook; La Silla, Paranal, E-ELT & Survey Telescopes Press Officer; Garching bei München, Germany; Tel: +49 89 3200 6655; Email: rhook@eso.org
Překlad: Jiří Srba, Hvězdárna Valašské  Meziříčí
Národní kontakt: Viktor Votruba +420 267 103 040;  votruba@physics.muni.cz
autor: Jiří Srba
          Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí