Z české hvězdárny až pod hvězdnaté nebe chilských And. Cesta, která propojuje dvě polokoule jediným cílem: zachytit stopu minulosti Sluneční soustavy – a právě jejich zachycení a analýza spojují evropské nebe s chilskými výšinami. Nová síť kamer a spektrografů sleduje meteory, které nám odhalují chemické složení dávných těles a možná i samotný původ planet. Za technickým pokrokem se skrývají měsíce příprav, testování a náročná instalace v nesnadných podmínkách Jižní Ameriky. Jak se český tým vydal naproti vesmíru a proč je jižní obloha pro výzkum taktéž důležitá?
V prvním prázdninovém týdnu si vám dovoluji nabídnout malé ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu, které již řadu let působí na naší hvězdárně.
Stát se vystudovaným astronomem nebo astrofyzikem bylo na počátku vzniku hvězdáren v 50. letech spíše snem než realitou. Veřejný vzdělávací systém tehdy nabízel pouze dvě cesty, jak se k astronomii či astrofyzice přiblížit – ani jedna z nich však nebyla příliš vhodná pro praktickou práci na hvězdárně."
Na svazích marťanských hor a v jejich kráterech se nacházejí útvary, které vypadají jako proudy medu, pokryté prachem a zamrzlé na místě. Tyto struktury jsou ve skutečnosti ledovce, které se plíží vpřed téměř nepostřehnutelným tempem. Vědci se léta domnívali, že jsou z velké části složeny z hornin s jen omezeným množstvím ledu.
Výzkum prováděný v posledních dvou desetiletích ukázal, že některé z těchto ledovců jsou ve skutečnosti tvořeny převážně ledem, pouze s tenkou povrchovou vrstvou prachu a hornin. Nová studie publikovaná v časopise Icarus nyní odhaluje, že se to neomezuje jen na několik málo lokalit – ledovce po celém Marsu obsahují více než 80 % vodního ledu. Tento objev naznačuje, že ledovcové usazeniny planety jsou v globálním měřítku pozoruhodně čisté, což nabízí nový vhled do klimatické historie Marsu a poukazuje na potenciální zdroj pro budoucí průzkum.
Studii vedl Yuval Steinberg, nedávný absolvent Weizmannova institutu vědy v Izraeli. Jeho spoluautoři Oded Aharonson a Isaac Smith jsou vedoucími vědci v Planetary Science Institute v Tucsonu a akademickými příslušníky Weizmannova institutu vědy a York University.
„Tato studie zdůrazňuje, jak programy NASA rozvíjejí vědu nejen ve Spojených státech, ale také oslovují studenty po celém světě,“ řekl Aharonson.
Nahlížení pod závoj prachu
Na obrázku publikovaném v úvodu článku je příklad ledovce na Marsu pokrytého prachem. Nový výzkum těchto útvarů naznačuje, že jsou čistší, než se dříve myslelo, což má důsledky pro pochopení celkové vodní bilance Marsu a využití zdrojů při budoucích pilotovaných misích.
Když vědci zkoumali dřívější studie, zjistili, že analýza ledovců pokrytých úlomky horniny a prachem byla nekonzistentní a obtížně porovnatelná.
„Výzkumníci na různých místech používali různé techniky a výsledky nebylo možné snadno porovnávat,“ vysvětlil Smith. „Jedno z míst v naší studii nebylo nikdy studováno a na dvou z pěti lokalit, které jsme použili, byla dříve provedena pouze částečná analýza.“
Aby se tento problém vyřešil, tým vyvinul standardizovaný přístup ke zkoumání ledovců pokrytých prachem. Zaměřil se na dvě klíčová měření: dielektrickou vlastnost (která odráží, jak rychle radarové vlny procházejí materiálem) a tangens ztrát (který udává, kolik této energie je materiálem absorbováno). Tyto hodnoty umožňují odhadnout poměr ledu a hornin v ledovci – což nelze určit pouze povrchovým pozorováním, protože prach a horniny často zakrývají to, co leží pod nimi.
Globální srovnání marťanských ledovců
Identifikovali také další oblast na Marsu, kde by SHARAD, což je zkratka pro přístroj SHAllow RADar na palubě sondy Mars Reconnaissance Orbiter, mohl provádět tyto analýzy. To jim poskytlo celkem pět lokalit rozmístěných po celé rudé planetě, což umožnilo globální srovnání.
Na mapě je vyznačeno pět lokalit, které tým zkoumal z hlediska čistoty ledovců. Skutečnost, že tyto různorodé lokality obsahovaly podobně vysoký poměr ledu a hornin, naznačuje, že Mars zažil buď jedno rozsáhlé zalednění, nebo více zalednění s podobnými vlastnostmi, uvádí tým.
S překvapením zjistili, že všechny ledovce, a to i na opačných polokoulích, mají téměř stejné vlastnosti.
„To je důležité, protože nám to říká, že mechanismy vzniku a uchování jsou pravděpodobně všude stejné,“ řekl Smith. „Z toho můžeme usoudit, že Mars zažil buď jedno rozsáhlé zalednění, nebo více zalednění, která měla podobné vlastnosti. A tím, že jsme poprvé spojili tato místa a techniky, jsme byli schopni sjednotit naše chápání těchto typů ledovců.“
Znalost minimálního „zašpinění“ těchto ledovců prospívá k vědeckému pochopení procesů, které je tvoří a uchovávají. Navíc pomáhá při plánování budoucího pilotovaného průzkumu Marsu, kdy se využívání místních zdrojů, jako je voda, stává kritickým.
Dále tým vyhledá další ledovce, aby doplnil své globální srovnání a upevnil své chápání těchto prachem pokrytých záhad.
Zdroj: https://scitechdaily.com/new-research-shows-mars-is-far-icier-than-we-thought/
autor: František Martinek