Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Byla zahájena stavba nové budovy Kulturně-kreativního centra (KKC), která vyroste na místě někdejších garáží u ulice J. K. Tyla. Ty už byly srovnány se zemí a nyní se pokračuje v budování hlubokých základů. KKC nabídne především mládeži prostor pro tradiční i netradiční vzdělávací akce. Nejen mládež bude mít zde, v KKC vybaveném adekvátně zařízenými prostory nejen učeben a pracoven, ale také laboratoří možnost se experimentálně i prakticky na vědě a výzkumu podílet. Objekt by měl začít sloužit veřejnosti od konce roku 2025.
Hvězdárnu zde můžete sledovat pod jménem astro_hvm a mít tak sice méně odbornou, ale zato přístupnější formu informování nejširší veřejnosti o naší činnosti jako na dlani.
Hvězdný průvodce by mohl informovat o téměř polovině naší mateřské Galaxie jako o neznámé zóně. Jedná se především o tu část naší Galaxie za galaktických středem, která je téměř nepozorovatelná a o které toho víme opravdu velmi málo. A to i přesto, že Mléčná dráha je jednou z dobře zmapovaných spirálních galaxií v blízkém vesmíru. Zaplnit tato prázdná místa, jak se zdá, by mohly hvězdy vyvržené z rodných hvězdokup. S jejich pomocí bude snad možné vytvořit první přesnější mapu celé naší Galaxie.
Mladé hvězdokupy, které vznikly v naší Galaxii a oblaka plynného vodíku, mohou pomoci vystopovat tvary spirálních ramen Mléčné dráhy. Astronomové si jsou poměrně jisti tím, že naše Galaxie má spirální strukturu (viz obrázek). Pozorování pohybu hvězd ukázala, že se v jejím středu musí nacházet superhmotná černá díra.
Avšak určit, jak rychle spirální ramena rotují či dokonce spočítat, kolik jich je, je poměrně složité. Částečně proto, že my sami se nacházíme v jednom z galaktických ramen a nejsme schopni pohlédnout na Galaxii z vnějšku. Kromě toho veškerá hmota za galaktickým centrem je ukryta za hustou „hradbou“ z hvězd a prachu, která zakrývá velkou část naší Galaxie.
„Je poměrně obtížné pozorovat její skutečnou strukturu,“ říká Manuel Silva (University of Lisabon, Portugalsko). „Jsem vskutku poněkud nervózní z toho, že neznáme naši vlastní Galaxii dostatečně dobře.“
Připravovaná evropská kosmická observatoř GAIA, jejíž start je naplánován na konec tohoto roku, bude určovat polohy a vzdálenosti zhruba jedné miliardy hvězd naší Galaxie. Na jejich základě bude sestavena trojrozměrná prostorová mapa v nevídaných detailech. Avšak ani složitá družice GAIA nebude schopna proniknout svým „pohledem“ skrz materiál, který nám brání ve výhledu na objekty za centrem Galaxie. Částečné informace můžeme odvodit na základě předpokladu jisté symetrie s pozorovatelnou částí.
Místo pokusu o prohlédnutí skrz tuto hustou oblast Manuel Silva se svými spolupracovníky předpokládá, že by bylo možné pozorovat stovky uprchlých hvězd, které se pohybují vysoko nad i pod galaktickou rovinou. Tyto hvězdy se zrodily ve hvězdokupách uvnitř Mléčné dráhy, avšak záhy byly vyvrženy v důsledku gravitačního ovlivnění jinými hvězdami. Velmi přesná měření jejich rychlosti, stáří a vzdálenosti by mohly astronomům umožnit vystopovat zpětně dráhu těchto hvězdných uprchlíků až k jejich místu zrození, které se může nacházet dokonce i na opačné straně Galaxie.
„Máme takovou představu, že tyto uprchlé hvězdy jsou něco jako signální světlice ukazující polohu spirálních ramen podobně, jako když se někdo ztratí uprostřed hustého lesa a vystřelí vzhůru světlici, která tak ukáže jeho polohu vnějším pozorovatelům,“ vysvětluje Manuel Silva.
Jeho tým tak již zjistil původ přibližně 40 uprchlých hvězd pozorovaných astronomickou družicí Hipparcos, které se nacházejí ve vzdálenosti přibližně 1 000 až 100 000 světelných roků nad galaktickou rovinou. Ačkoliv žádná z těchto hvězd nemá původ na opačné straně Galaxie, tato metoda se osvědčila, protože výsledky jsou v souladu s dřívějšími studiemi, které mapovaly hvězdokupy v pozorovatelné části naší Galaxie.
„Myšlenka je to dobrá a zajímavá,“ říká Jacques Lepine (University of São Paulo, Brazílie), který se nepodílel na nové studii. Porovnáním pozorování uprchlých hvězd s pohledem družice GAIA bude jistě užitečné, dodává Lepine. „Je dobré, že budeme mít odlišné pozorovací metody, budeme tak moci porovnat jejich závěry. Pokud budou výsledky podobné, budeme jim moci důvěřovat.“
Jacques Vallée (Canadian National Research Council, Victoria, Britská Kolumbie) souhlasí, že zkouška tohoto konceptu bude působivá. Avšak to jej podle jeho slov nezastaví v tom, aby fantazíroval o jednodušších způsobech: „Přál bych si mít přátele na planetách obíhajících kolem uprchlých hvězd v galaktickém halo, kteří by mi poslali fotografii části Galaxie, kterou my nemůžeme pozorovat.“
autor: František Martinek