Enceladus: záporné ionty a kladné informace

Astronomové pracující se sondou Cassini, která zkoumá planetu Saturn a její systém, získali definitivní důkazy o přítomnosti kapalné vody na měsíci Enceladus. Nelze vyloučit určitou pravděpodobnost života pod ledovým povrchem měsíce.

Astronomové získali důkazy o přítomnosti záporně nabitých iontů vody v gejzírech, pozorovaných na Enceladu. Jejich zjištění na základě analýzy dat, pořízených při průletu výtryskem v roce 2008 (informovali o tom v časopise Icarus), poskytla důkazy o přítomnosti kapalné vody. Nabízí se rovněž závěr, že pod povrchem měsíce mohou existovat některé ingredience umožňující život. Přístroj CAPS (Cassini Plasma Spectrometer – plazmový spektrometr) na palubě sondy Cassini, který shromažďoval tato data, rovněž objevil další druhy záporně nabitých iontů včetně uhlovodíků.

„Tyto krátkodobě existující ionty jsou dostatečným důkazem existence podpovrchové kapalné vody. A kde existuje voda, uhlík a energie, znamená to, že tam jsou přítomny hlavní ingredience potřebné pro život,“ říká Andrew Coates (University College London’s Mullard Space Science Laboratory), hlavní autor článku. Data byla získána při průletu sondy gejzírem na Enceladu 12. 3. 2008.

Enceladus tak doplňuje Zemi, Titan a komety, které rovněž obsahují záporně nabité ionty. Záporný iont kyslíku byl objeven v ionosféře Země již na počátku kosmického věku. Na zemském povrchu jsou záporné ionty vody přítomny v místech, kde probíhá pohyb vody, jako jsou například vodopády nebo tříštící se mořské vlny.

Plazmový spektrometr na sondě Cassini, původně zkonstruovaný k pořizování dat v prostředí Saturnova magnetického pole, měřil hustotu, rychlost a teplotu iontů a elektronů, které pronikly do přístroje. Od objevu výtrysků vody na Enceladu byl tento přístroj rovněž využíván k analýze vzorků materiálu z pozorovaných výtrysků.

Již na počátku své mise objevila sonda Cassini na povrchu měsíce Enceladus gejzíry, vyvrhující vodní páru a ledové částice nad jeho povrch. Následně pak astronomové zjistili, že tyto produkty vody převládají v magnetosféře Saturnu a vytvářejí rozsáhlý planetární prstenec E.

Na Titanu stejný přístroj detekoval mimořádně velké ionty uhlovodíků, jejichž hmotnost 13 800krát převyšuje hmotnost vodíku. Velké ionty uhlovodíků nebo nitrilů byly zaznamenány v nejnižších vrstvách atmosféry, když sonda Cassini prolétala ve vzdálenosti 950 km od povrchu Titanu. To naznačuje, že těžké ionty jsou zdrojem husté mlhy podobné smogu, která zakrývá většinu povrchu před pozorováním. Částice mlhy mohou představovat organickou sloučeninu (kterou Carl Sagan označoval jako „tholiny“), která byla uvařena z  prebiotických chemických látek v místní laboratoři z plynů atmosféry Titanu a které mají načervenalou barvu. Tholiny, které mohou vznikat v atmosféře Titanu, padají na povrch měsíce a vytvářejí zrnka „písku“ pro tvorbu pozorovaných dun, které dominují velké části povrchu v rovníkové oblasti. Teplota se na povrchu Titanu pohybuje kolem -180 °C.

Nový objev zvyšuje naše znalosti o detailním chemickém složení gejzírů na Enceladu a atmosféře Titanu, což umožňuje lépe porozumět prostředí mimo naši Zemi, kde mohou existovat prebiotická či život udržující prostředí.

Zdroj: http://www.physorg.com/news184855776.html

autor: František Martinek