Co se doopravdy děje uvnitř Jupitera?

Jupiterova atmosféra a oblaka fascinují pozorovatele vesmíru po staletí, protože jejich vícebarevné, vířivé vrstvy lze snadno pozorovat výkonnými dalekohledy na Zemi. Kosmická sonda NASA s názvem Juno však posunula laťku v našem chápání atmosférických útvarů Jupitera na vyšší úroveň a odhalila je v dechberoucích detailech. Patří sem snímky mohutných bouřek s blesky, mraků pohlcujících jiné mraky, polárních vírů a silných tryskových proudů. Navzdory kráse a úžasnosti Jupitera si vědci stále lámou hlavu nad procesy probíhajícími hluboko uvnitř jeho atmosféry, které vedou k těmto neuvěřitelným útvarům.

Tým vědců z NASA a akademické obce nyní poskytl nové poznatky o vnitřních mechanismech Jupiterovy atmosféry a jejich zjištění byla publikována 8. ledna 2026 v časopise The Planetary Science Journal. Prostřednictvím série počítačových modelů určených k simulaci vnitřních mechanismů Jupitera se tým primárně zaměřil na zkoumání obsahu kyslíku v Jupiterově atmosféře.

Po použití kombinace chemického a hydrodynamického modelu tým zjistil, že Jupiter obsahuje přibližně jedenapůlkrát více kyslíku než Slunce. Tým navíc zjistil, že cirkulační vzorce v Jupiterově atmosféře jsou mnohem pomalejší, než se dříve předpokládalo. Objev vyššího než očekávaného obsahu kyslíku na Jupiteru by mohl vědcům pomoci vymezit modely formování a vývoje planet, a to jak pro planety ve Sluneční soustavě, tak i mimo ni.

„Toto je dlouhodobá debata v planetárních studiích,“ řekl Jeehyun Yang, postdoktorandský výzkumník na University of Chicago a hlavní autor studie. „Je to důkaz toho, jak nejnovější generace výpočetních modelů může transformovat naše chápání jiných planet.“

Množství kyslíku v atmosféře Jupitera je téměř zanedbatelné ve srovnání s vodíkem a heliem, které z velké části tvoří největší planetu Sluneční soustavy. Tato zjištění však zásadně mění naše chápání Jupitera, složení a chování jeho atmosféry. Jupiter nejenže pomáhá vědcům lépe pochopit, jak se naše Sluneční soustava formovala a vyvíjela, ale často se používá i jako analogie pro exoplanety typu plynných obrů.

Od svého příletu do Jupiterova systému 4. července 2016 sonda Juno zásadně změnila naše chápání největší planety Sluneční soustavy a zároveň poskytla vynikající snímky. Patří mezi ně objev, že Jupiterovy póly vykazují několik vírů, na rozdíl od jednoho velkého víru na Saturnu, a také zjištění, že Jupiteru potenciálně chybí pevné skalnaté jádro a místo toho má „rozmazané“ jádro složené z těžkých prvků smíchaných s vodíkem.

Juno navíc získala neuvěřitelné snímky a shromáždila průlomová data týkající se čtyř galileovských měsíců Jupitera: Io, Europy, Ganymeda a Kallisto. Patří mezi ně snímky extrémní sopečné aktivity na Io, zjištění, že tloušťka ledové skořápky Europy se na povrchu liší, potvrzení, že Ganymed má vlastní magnetické pole, a zjištění, že Kallisto má vnitřní aktivitu, přestože je tvořen převážně ledem.

Mise sondy Juno byla prodloužena do září 2025 s plány pokračovat ve výzkumu, dokud jí nedojdou pohonné látky nebo dokud nepřestane fungovat. V tomto okamžiku NASA plánuje úmyslně nechat sondu Juno vniknout do Jupiterovy atmosféry, aby se zabránilo kontaminaci galileovských měsíců pozemskými mikroby. Podobné „odchody do důchodu“ byly použity u sondy Galileo na Jupiteru a sondy Cassini u Saturnu v září 2003, respektive 2017.

Jaké nové poznatky o nitru Jupitera vědci učiní v nadcházejících letech a desetiletích? Co může nitro Jupitera vědcům i nadále ukázat o formování a vývoji planet, a konkrétně o exoplanetách? Kolik dalších dat Juno shromáždí před koncem své mise? Ukáže až čas.

Zdroj: https://www.universetoday.com/articles/whats-really-going-on-inside-jupiter-new-models-offer-clues

autor: František Martinek