Obloha v létě

Mnoho zajímavých objektů je na obloze pozorovatelných pravidelně, nejlépe v určité části roku. Proto pozorovatelé používají termíny jako jarní – letní – podzimní a zimní obloha. O co tedy jde. S tím, jak naše Žemě obíhá kolem Slunce, naskýtá se nám pozorovatelům v každém období roku pohled do jiné části hvězdných hlubin ve směru opačném, než se nachází Slunce. V následujícím přehledu souhvězdí a zajímavých objektů v jednotlivých ročních obdobích budeme používat časových orientačních bodů – kolem jarní (20. března) a podzimní (22. září) rovnodennosti, letního (21. června) a zimního (21. prosince) slunovratu. Na základě nich si ukážeme přibližný vzhled hvězdné oblohy v daných obdobích včetně vybraných zajímavých objektů.

Letní obloha je část nebeské klenby, která je nejlépe pozorovatelná kolem půlnoci v době letního slunovratu v nadhlavníku a při pohledu směrem k jihu (objekty kulminují – jsou nejvýše). Na jaře tuto část oblohy vidíme stejně před východem Slunce, na podzim pak krátce po setmění.

Mléčná dráha se klene vysoko v hadhlavníku (díváme přímo do roviny naší galaxie), obloha je bohatá na galaktické objekty jako hvězdokupy a difúzní mlhoviny – země zaslíbená pro majitele dalekohledů. 

Na letní obloze naleznete známý Velký vůz (část souhvězdí Velké Medvědice – Uma) nad západním obzorem. Dominantními souhvězdími jsou Labuť (Cyg), Lyra (Lyr) a Orel (Aql). Nejjasnější stálice těchto souhvězdí Deneb, Vega a Altair tvoří takzvaný letní trojúhelník. Kromě již zmíněných souhvězdí naleznete nad západním obzorem ještě jarnho Pastýře (Boo) a jasný Arkturus, nad jihem pak Hada (Ser) a Hadonoše (Oph), vysoko nad jihem nalevo od Lyry souhvězdí Herkula (Her) a Severní koruny (CrB), nad východem se již objevuje Pegas (Peg) a nad severovýchodem Andromeda a Cassiopea, klenoty podzimu. Úplně v nadhlavníku se vine Drak (Dra).

Zajímavé objekty viditelné pouhým okem 

• Pozorujete-li noční temnou oblohu (mimo dosah pouličního osvětlení a dalšího civilizačního balastu) není nic působivějšího než mléčná dráha, pás difúzního světla táhnoucí se přes nebeskou klenbu, ve skutečnosti tvořený miliardami vzdálených hvězd Galaxie. Z našich zeměpisných šířek se však zdaleka nedíváme do jejího středu, ten se pro nás jen nízko nad jižním obzorem v souhvězdí Střelce. Navíc je stíněn oblaky mezihvězdného plynu, říká se, že pokud by tomu tak nebylo, zářil by asi jako Měsíc v úplňku. Máme však dobrý výhled na spirální ramena nad vašimi hlavami.
• Hvězdný oblak v souhvězdí Štítu (Sct) je nápadné zhuštění v Mléčné dráze, které naleznete nad jižním obzorem pod souhvězdím Orla (Aql).
• Kulová hvězdokupa M 13 v Herkulovi (Her) – kulové hvězdokupy patří k nejstarším částem galaxií obecně, obsahují ty nejstarší hvězdy, které astronomové znají. Jedná se o skupiny až milionů hvězd, které tvoří kulově symetrický útvar – hvězdokupu. M13 je součástí naší Galaxie, jako celek obíhá kolem jejího středu podobně jako planety kolem Slunce. Vzhledem k velké vzdálenosti těchto objektů (řádově 10 000 světelných let) je na obloze vidíme malé a kompaktní – pouhým okem připomínají hvězdy, již malým dalekohledem odlišíte, že se ve skutečnosti jedná o mlhavou skvrnu, středně velký dalekohled již rozliší jednotlivé stálice hvězdokupy a pohled velkým dalekohledem je prý jeden z nejlepších pozorovatelských zážitků vůbec.