Stačí být ve správný čas na správném místě, a i pozorný amatér se může stát svědkem fascinující podívané. A když sledovaný úkaz navíc doloží kamerovým záznamem, může svým dílem přispět k bližšímu poznání nebeských objektů. Pozorování zákrytů hvězd je zkrátka vzrušující astronomická disciplína, a proto není divu, že Petr Zelený se jí věnuje bezmála třicet let.
Astronomický kroužek probíhá od října prostřednictvím online konferencí. V uvedeném formátu jeho činnost probíhala i v jarních měsících. Tato komunikace není pro vzdělávací činnost zcela ideálním prostředkem, ale snažíme se jednak systematicky pokračoval v již započaté činnosti a zároveň chceme zachovat vazby a kontakty, které v kroužku máme.
Odborný pracovník naší hvězdárny Ladislav Šmelcer se zhlédl v proměnných hvězdách. Už téměř čtvrt století patří k jejich zaníceným pozorovatelům. Svého času byl předsedou Sekce proměnných hvězd a exoplanet při České astronomické společnosti, nyní je jejím místopředsedou a pořadatelem celostátního praktika. Téma tajuplných vesmírných těles prolíná celým následujícím rozhovorem.
Mnoho zajímavých objektů je na obloze pozorovatelných pravidelně, nejlépe v určité části roku. Proto pozorovatelé používají termíny jako jarní – letní – podzimní a zimní obloha. O co tedy jde. S tím, jak naše Žemě obíhá kolem Slunce, naskýtá se nám pozorovatelům v každém období roku pohled do jiné části hvězdných hlubin ve směru opačném, než se nachází Slunce. V následujícím přehledu souhvězdí a zajímavých objektů v jednotlivých ročních obdobích budeme používat časových orientačních bodů – kolem jarní (20. března) a podzimní (22. září) rovnodennosti, letního (21. června) a zimního (21. prosince) slunovratu. Na základě nich si ukážeme přibližný vzhled hvězdné oblohy v daných obdobích včetně vybraných zajímavých objektů.
Podzimní obloha je část nebeské klenby, která je nejlépe pozorovatelná kolem půlnoci v době podzimní rovnodennosti v nadhlavníku a při pohledu směrem k jihu (objekty kulminují – jsou nejvýše). Na konci léta tuto část oblohy vidíme stejně před východem Slunce, v zimě pak krátce po setmění. Nebeská klenba v tomto období zdaleka není tak výrazná jako v létě či zimě.
Mléčná dráha se sice táhle přes celou oblohu vysoko nad obzorem stočená oproti létu o 90°, díváme se však na její nejřidší části, ty zajímavější zapadají spolu s dominantami léta.
Na podzimní obloze chybí orientační útvary obdobné letnímu trojúhelníku, dominantním seskupením je souhvězdí Pegas (Peg) a jeho tělo, které tvoří nápadný obdélník, na něj vlevo navazuje Andromeda (And), a vedle ní nad východem Perseus (Per). Nejnápadnějším souhvězdím podzimu je Kasiopea (Cas), která má vysoko v nadhlavníku nezaměnitelný tvar „w“, nalevo od ní naleznete méně nápadné souhvězdí Kefea (Cep) ve tvaru domečku se střechou směřující k Polárce. Souhvězdí nad jihem jsou méně nápadná, nachází se zde Ryby (Psc), Vodnář (Aqr) a Velryba (Cet).
Mezi Velrybou a Andromedou pak naleznete malé souhvězdí tvořené jen několika hvězdami – Berana (Ari). Nad východním obzorem se již objevují souhvězdí typická pro zimu (Vozka, Býk, Blíženci a Orion) s velmi jasnými hvězdami.
Velký vůz (část souhvězdí Velké Medvědice – Uma) naleznete nízko nad severním obzorem.
Poměrně jasnou hvězdu můžete nalézt také velmi nízko nad jižním obzorem, je to Fomalhaut ze souhvězdí Jižní ryby, který má deklinaci -30°, což znamená, že maximálně vystoupí nad obzor v našich zeměpisných šířkách jen 10° vysoko.