Již tradičně se minimálně jednou za rok na naší hvězdárně objeví studenti předmětu SLO/PA Univerzity Palackého v Olomouci, Společné laboratoře optiky UP a FZÚ AV ČR. Stejně tomu bylo i letos, ale přece jen ta letošní stáž byla něčím výjimečná… světe div se, vyšlo nám počasí! A čím vším se studenti u nás zabývali? Hlavními tématy byly astronomické přístroje, astronomická pozorování a jejich zpracování.
Také valašskomeziříčská hvězdárna se v pátek 15. 3. 2024 zapojila do celorepublikového Dne hvězdáren a planetárií, aby veřejnosti představila práci těchto pracovišť, jejich význam a přínosy. Připravili jsme bohatý program od odpoledních až do večerních hodin, kdy si mohli trpěliví návštěvníci prohlédnout nejen našeho nejbližšího nebeského souputníka, ale také největší planetu Sluneční soustavy Jupiter. Odpolední programy byl určený zejména dětem a v podvečer jsme veřejnosti slavnostně představili dva nové nafukovací modely těles nebeských, Slunce a naší planety Země.
Klub nadaných dětí funguje na hvězdárně od roku 2019. Klub se každý nový školní rok otevírá pro nové zájemce, výjimkou byl hned první ročník, který se kvůli covidovým omezením protáhl na roky dva.
Ve školním roce 2023/2024 klub navštěvuje 8 chlapců ve věku 8-10 let se svým jedním rodičem.
Mnoho zajímavých objektů je na obloze pozorovatelných pravidelně, nejlépe v určité části roku. Proto pozorovatelé používají termíny jako jarní – letní – podzimní a zimní obloha. O co tedy jde. S tím, jak naše Žemě obíhá kolem Slunce, naskýtá se nám pozorovatelům v každém období roku pohled do jiné části hvězdných hlubin ve směru opačném, než se nachází Slunce. V následujícím přehledu souhvězdí a zajímavých objektů v jednotlivých ročních obdobích budeme používat časových orientačních bodů – kolem jarní (20. března) a podzimní (22. září) rovnodennosti, letního (21. června) a zimního (21. prosince) slunovratu. Na základě nich si ukážeme přibližný vzhled hvězdné oblohy v daných obdobích včetně vybraných zajímavých objektů.
Podzimní obloha je část nebeské klenby, která je nejlépe pozorovatelná kolem půlnoci v době podzimní rovnodennosti v nadhlavníku a při pohledu směrem k jihu (objekty kulminují – jsou nejvýše). Na konci léta tuto část oblohy vidíme stejně před východem Slunce, v zimě pak krátce po setmění. Nebeská klenba v tomto období zdaleka není tak výrazná jako v létě či zimě.
Mléčná dráha se sice táhle přes celou oblohu vysoko nad obzorem stočená oproti létu o 90°, díváme se však na její nejřidší části, ty zajímavější zapadají spolu s dominantami léta.
Na podzimní obloze chybí orientační útvary obdobné letnímu trojúhelníku, dominantním seskupením je souhvězdí Pegas (Peg) a jeho tělo, které tvoří nápadný obdélník, na něj vlevo navazuje Andromeda (And), a vedle ní nad východem Perseus (Per). Nejnápadnějším souhvězdím podzimu je Kasiopea (Cas), která má vysoko v nadhlavníku nezaměnitelný tvar „w“, nalevo od ní naleznete méně nápadné souhvězdí Kefea (Cep) ve tvaru domečku se střechou směřující k Polárce. Souhvězdí nad jihem jsou méně nápadná, nachází se zde Ryby (Psc), Vodnář (Aqr) a Velryba (Cet).
Mezi Velrybou a Andromedou pak naleznete malé souhvězdí tvořené jen několika hvězdami – Berana (Ari). Nad východním obzorem se již objevují souhvězdí typická pro zimu (Vozka, Býk, Blíženci a Orion) s velmi jasnými hvězdami.
Velký vůz (část souhvězdí Velké Medvědice – Uma) naleznete nízko nad severním obzorem.
Poměrně jasnou hvězdu můžete nalézt také velmi nízko nad jižním obzorem, je to Fomalhaut ze souhvězdí Jižní ryby, který má deklinaci -30°, což znamená, že maximálně vystoupí nad obzor v našich zeměpisných šířkách jen 10° vysoko.