Poslední roky jsou na Hvězdárně Valašské Meziříčí ve znamení velkých změn v základní infrastruktuře celého areálu. Zatím většina změn probíhala tak trochu skrytě, ať už proto, že se jednalo o opravy či úpravy interiérů nebo proto, že byla skryta za hradbou stromů. První velkou změnou bylo vybudování nového objektu Kulturního a kreativního centra na ulici J. K. Tyla a nyní se dostáváme do další etapy, která je svou povahou velmi zřetelná. Jedná se o komplexní revitalizaci oplocení a areálu hvězdárny.
Po měsících plánování a testování kamerové sítě přišla chvíle, kdy se teorie proměnila v realitu. V květnu 2025 dorazilo vybavení dvou observačních stanic na chilské observatoře La Silla a El Sauce a český tým čekala instalace. Jak probíhalo samotné sestavování přístrojů v náročných podmínkách pouště Atacama, s jakými výzvami se naši pracovníci setkali, co všechno bylo potřeba udělat, aby se kamery i spektrografy rozběhly naplno, ale také jak na La Silla vaří? Nahlédněte s námi do zákulisí vědecké mise, která míří ke hvězdám – doslova.
V rámci semináře Kosmonautika, raketová technika a kosmické technologie na naší hvězdárně přednášela mladá a nadějná studentka VUT a jedna z 26 vybraných účastníků mise Zero-G. Právě na této misi měla Tereza možnost zažít stav beztíže. Jaké to bylo, kolikrát ho vlastně zažila, ale taky čemu se ve volném čase věnuje člověk snící o vývoji satelitů, se dočtete zde.


Kosmická plastika na úchvatném záběru
Pozoruhodný záběr, který dnes zveřejnila Evropská jižní observatoř, zachycuje hvězdokupu NGC 346 s mlhovinou. Ta představuje nejjasnější místo zrodu nových hvězd v sousední galaxii – Malém Magellanově mračnu vzdáleném od nás 210 tisíc světelných let směrem do souhvězdí Tukana. Intenzivní záření a hvězdný vítr, vysílané do okolního prostoru mladými hmotnými hvězdami, rozfukují zářící plyn mimo hvězdokupu a vytvářejí jemnou mlhovinu připomínající pavučinu.
Stejně jako mnoho jiných krásných astronomických objektů je i mlhovina NGC 346 takříkajíc 'v pohybu' a neustále se mění. Jelikož ze zbylé hmoty se až dosud tvoří nové hvězdy, svým zažehnutím vždy nastartují další etapu rozptylování plynu a na tváři tohoto zářícího objektu vymodelují nové jemné vrásky.
NGC 346 zabírá oblast širokou asi 200 světelných let, tedy prostor zhruba 50krát rozsáhlejší, než je mezi naším Sluncem a jeho nejbližším hvězdným sousedem, Proximou Centauri. Astronomové tento objekt označují jako otevřenou hvězdokupu mimo jiné proto, že všichni členové této skupiny vznikli z původně jediného oblaku hmoty. Mlhovině, která hvězdokupu obklopuje, říkáme emisní, což znamená, že mezihvězdný plyn je hvězdami zahříván a následkem toho sám svítí.
Mnoho hvězd v této hvězdokupě je velmi mladých (v kosmickém měřítku samozřejmě), jejich věk je odhadován jen na několik milionů let (eso 0834). Silný hvězdný vítr vytvářený hmotnými hvězdami stlačuje okolní plyn a představuje tak rozhodující proces k nastartování dalších epizod hvězdotvorby, vedoucích k postupnému zrodu nových hvězd. Zhuštěný materiál totiž v některých místech začne samovolně kolabovat prostřednictvím vlastní gravitace, dokud není natolik hustý a horký, aby zrodil hvězdu ozařující zbytky plynu a prachu. Ve hvězdami přeplněné oblasti, jako je NGC 346 s vysokým počtem mladých nedávno zformovaných hvězd, je výsledkem nádherný astronomický objekt, cíl jako stvořený pro naše dalekohledy.
Hvězdokupa NGC 346 se nachází v Malém Magellanově mračnu, což je trpasličí galaxie vzdálená od nás asi 210 tisíc světelných let. Je to jeden z malých kosmických sousedů naší mnohem větší Galaxie. Malé Magellanovo mračno i jeho větší dvojče (Velké Magellanovo mračno) jsou viditelné pouhým okem z jižní polokoule a astronomům slouží jako laboratoř pro studium dynamiky formování hvězd mimo Galaxii.
Tento obrázek byl pořízen pomocí kamery WFI (Wide Field Imager) na dalekohledu MPG/ESO o průměru zrcadla 2,2 m (La Silla, Chile) a astronomům přináší důležité informace o historii zrodu a vývoje hvězd. Jsou na něm totiž patrné střípky informace, jak vývoj hvězd průběžně mění vzhled svého kosmického okolí.
Zdroj
Další Informace
ESO (Evropská jižní observatoř) je hlavní mezinárodní astronomickou organizací Evropy a patří k nejproduktivnějším astronomickým observatořím světa. Je podporována 14 členskými státy, kterými jsou: Belgie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních astronomických zařízení, která umožní významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli při propagaci a organizaci mezinárodní spolupráce na poli astronomického výzkumu. ESO v současnosti provozuje tři observatoře světově úrovně: La Silla, Paranal a Chajnantor, které se nacházejí na poušti Atacama v Chile. Na Paranalu se nachází VLT (Very Large Telescope = Velmi velký dalekohled) – nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle a VISTA, největší přehlídkový dalekohled pro infračervenou oblast na světě. Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob – teleskopu ALMA budovaného na planině Chajnantor. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 42 metrů. Měl by pracovat v infračerveném i viditelném oboru záření a stane se největším dalekohledem světa.
Kontakty
Henri Boffin; ESO ePOD, Garching, Germany; Phone: +49 89 3200 6222; E-mail: hboffin (at) eso.org
Překlad: Jiří Srba, Hvězdárna Valašské Meziříčí
Národní kontakt: Pavel Suchan +420 267 103 040; suchan@astro.cz
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí