Odraz dokonalosti

ESO 005/11 tisková zpráva

Ústředním motivem tohoto snímku je mlhovina Messier 78 (M 78). Hvězdy, které toto nádherné divadlo způsobují, však tentokrát zůstaly v pozadí. Jejich jasné modré světlo rozptylují prachové částice v mlhovině. Záběr byl pořízen pomocí kamery WFI (Wide Field Imager) a dalekohledu MPG/ESO, který se nachází na observatoři La Silla v Chile. Originální soubor snímků tohoto objektu si ke zpracování vybral také celkový vítěz soutěže ESO ‘Hidden Treasures 2010’ Igor Chekalin.

Objekt M 78 je dokonalým příkladem reflexní mlhoviny, kde ultrafialové záření hvězd není natolik intenzivní, aby dostatečně ionizovalo a rozzářilo plyn. Jejich světlo je pouze rozptylováno prachovými částicemi mlhoviny. Přesto lze mlhovinu M 78 dobře pozorovat i v malém dalekohledu; jedná se totiž o jednu z nejjasnějších reflexních mlhovin na obloze. Nachází se asi 1600 světelných let od nás směrem do souhvězdí Orion a naleznete ji severně od nejvýchodnější hvězdy Orionova pásu.

Tento snímek mlhoviny M 78 pořízený dalekohledem MPG/ESO o průměru zrcadla 2,2 m na observatoři La Silla byl složen z dat, která v archivu ESO vybral Igor Chekalin a která mu přinesla vítězství v této prestižní soutěži. [1]

Světle modrá barva, kterou vidíte na obrázku, přesně odpovídá dominantní barvě mlhoviny. Modré odstíny jsou u reflexních mlhovin obvyklé, neboť díky mechanismům rozptylu záření na malých prachových částicích jsou kratší vlnové délky modrého záření rozptylovány více než delší vlny červeného světla.

Kromě zářící mlhoviny obsahuje snímek i řadu dalších pozoruhodných detailů. Z levého horního do pravého dolního rohu snímku se táhne mohutný pás prachu zcela odstiňující světlo hvězd v pozadí. V pravém dolním rohu si můžete všimnout také řady narůžovělých útvarů, které vznikají díky tzv. jetům – tj. materiálu vyvrhovanému mladými hvězdami, které se nedávno zrodily a jsou stále ponořeny hluboko v mlhovině.

Hlavními zdroji světla ozařujícími mlhovinu M 78 jsou dvě jasné hvězdy s katalogovým označením HD 38563A a HD 38563B. Najdeme zde však celou řadu dalších stálic včetně asi 45 velmi mladých (jen 10 milionů let starých) hvězd s nízkou hmotností. V jejich nitrech je zatím příliš nízká teplota na zažehnutí termojaderné fůze a tyto zárodky jsou označovány jako hvězdy typu T Tauri. Jejich studium je významné pro pochopení raných stádií vývoje hvězd a formování planetárních systémů.

Je pozoruhodné, jak se celý komplex mlhovin v posledních několika desetiletích nápadně změnil. V únoru 2004 pořídil zkušený amatérský astronom Jay McNeil snímek této oblasti pomocí teleskopu o průměru jen 75 mm a byl překvapen, že v místech, kde dříve nic podobného nebylo, nalezl novou jasnou mlhovinu (jedná se o nápadný vějířovitý útvar ve spodní části naší fotografie). Objekt je dnes znám jako McNeilova mlhovina a jedná se pravděpodobně o velmi rychle se měnící reflexní mlhovinu kolem mladé hvězdy.

Tento barevný snímek byl složen z mnoha jednotlivých záběrů pořízených přes modrý, žlutozelený, červený a H-alfa filtr (zobrazující záření vodíku). Celková doba expozice pro jednotlivé filtry byla 9; 9; 17,5 a 15,5 minuty.
 

Zdroj

Poznámky

[1] Igor Chekalin z Ruska vybral surová data pro tento záběr M 78 z archivu ESO v rámci soutěže ‘Hidden Treasures’ (eso1102). Snímky zručně zpracoval a jeho práce získala první cenu (Flickr link). Tým expertů ESO na zpracování obrazu použil původní data v plném rozlišení a výsledek můžete vidět v záhlaví článku.
Další informace

ESO (Evropská jižní observatoř) je hlavní mezinárodní astronomickou organizací Evropy a patří k nejproduktivnějším astronomickým observatořím světa. Je podporována 15 členskými státy, kterými jsou: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních astronomických zařízení, která umožní významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli při propagaci a organizaci mezinárodní spolupráce na poli astronomického výzkumu. ESO v současnosti provozuje tři observatoře světově úrovně: La Silla, Paranal a Chajnantor, které se nacházejí na poušti Atacama v Chile. Na Paranalu se nachází VLT (Very Large Telescope = Velmi velký dalekohled) – nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle a VISTA, největší přehlídkový dalekohled pro infračervenou oblast na světě. Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob – teleskopu ALMA budovaného na planině Chajnantor. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 42 metrů. Měl by pracovat v infračerveném i viditelném oboru záření a stane se největším dalekohledem světa.
 

Kontakty

Richard Hook; ESO, La Silla, Paranal, E-ELT and Survey Telescopes Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel: +49 89 3200 6655; Cell: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Překlad: Jiří Srba
Národní kontakt: Viktor Votruba +420 267 103 040; votruba@physics.muni.cz

autor: Jiří Srba