Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Byla zahájena stavba nové budovy Kulturně-kreativního centra (KKC), která vyroste na místě někdejších garáží u ulice J. K. Tyla. Ty už byly srovnány se zemí a nyní se pokračuje v budování hlubokých základů. KKC nabídne především mládeži prostor pro tradiční i netradiční vzdělávací akce. Nejen mládež bude mít zde, v KKC vybaveném adekvátně zařízenými prostory nejen učeben a pracoven, ale také laboratoří možnost se experimentálně i prakticky na vědě a výzkumu podílet. Objekt by měl začít sloužit veřejnosti od konce roku 2025.
Hvězdárnu zde můžete sledovat pod jménem astro_hvm a mít tak sice méně odbornou, ale zato přístupnější formu informování nejširší veřejnosti o naší činnosti jako na dlani.
Astronomové používající vesmírný teleskop Jamese Webba (JWST) zveřejnili úžasné nové snímky mlhoviny v Orionu, difuzní mlhoviny nacházející se přibližně 1350 světelných let daleko v souhvězdí Orionu. Úvodní obrázek z Webbovy kamery NIRCam ukazuje mlhovinu v Orionu, její hvězdy a mnoho dalších objektů v bezprecedentním vysokém rozlišení v oboru blízkého infračerveného záření. Mnoho mladých hvězd je obklopeno hustými disky plynu a prachu, kde se mohou vytvářet planety. V jiných případech jsou tyto disky ničeny intenzivním ultrafialovým zářením a silným větrem z nejhmotnějších hvězd v oblasti.
Mlhovinu v Orionu lze vidět pouhým okem jako rozmazanou skvrnu obklopující hvězdu Theta Orionis v oblasti meče pod pásem souhvězdí Orion. Mlhovina byla známá od počátků astronomie jako hvězda, ale je tak význačná, že byla poprvé zaznamenána jako protáhlá mlhovina v roce 1610, pouhý rok po prvním použití dalekohledu Galileo Galileim.
Podrobné popisy mlhoviny se začaly objevovat později v 17. století a od té doby je oblíbeným cílem každého, kdo má dalekohled. Mlhovina v Orionu, známá také jako NGC 1976, Messier 42, M42, LBN 974 a Sharpless 281, zabírá na obloze asi 24 světelných let. Objekt starý pouze 2 miliony let je ideální laboratoří pro studium mladých hvězd a stálic, které se teprve tvoří (protohvězd). Nabízí pohled na to, co se mohlo dít, když se před 4,6 miliardami let zrodilo Slunce.
„V jádru mlhoviny v Orionu je mladá hvězdokupa hvězd představujících lichoběžník (Trapez), z nichž nejhmotnější osvětlují okolní plyn a prach svým intenzivním ultrafialovým zářením, zatímco protohvězdy se dnes nadále formují v molekulárním mračnu OMC-1 za nimi,“ řekli astronomové z týmu Webbova teleskopu.
„Mlhovina je pokladnicí pro astronomy studující formování a raný vývoj hvězd s bohatou rozmanitostí jevů a objektů, včetně výronů a planetotvorných disků kolem mladých hvězd; hnědé trpaslíky; volně se pohybující planetární hmotné objekty a fotodisociační oblasti – oblasti, kde záření z hmotných hvězd zahřívá, tvaruje a ovlivňuje chemii plynu.“
Další snímek z Webbova přístroje NIRCam, tentokrát z dlouhovlnného kanálu, odhaluje plyn, prach a molekuly v mlhovině v Orionu s bezprecedentní citlivostí v infračervené oblasti, ale s nižším prostorovým rozlišením než na snímku s krátkou vlnovou délkou. Dutina je většinou vyplněna ionizovaným plynem, který je zde zobrazen fialově, zatímco v okolí je směs prachu a molekulárního plynu znázorněna v červené, hnědé a zelené barvě. Jasný záliv vlevo nahoře je erodován hmotnými hvězdami a je zde mnoho sloupů plynu a prachu.
Nové zobrazení bylo získáno pomocí kamery Near-Infrared Camera (NIRCam) a byly z něj vytvořeny dvě mozaiky, každá z kanálů s kratší a delší vlnovou délkou. Celkem 2 400 jednotlivých snímků pořízených přes pět krátkovlnných filtrů NIRCam bylo zkombinováno, aby se vytvořil plně krátkovlnný barevný kompozitní pohled, zatímco 712 jednotlivých snímků v šesti dlouhovlnných filtrech NIRCam bylo zkombinováno pro získání dlouhovlnného snímku.
„Jsou to jedny z největších dosud pozorovaných Webbových mozaik a vzhledem k vysokému rozlišení a velké ploše byly začleněny do ESASky, aby umožnily snadné prozkoumání nepřeberného množství zajímavých astronomických zdrojů v nich obsažených,“ uvedli astronomové. „Krátkovlnná mozaika maximalizuje Webbovo úhlové rozlišení, aby odhalila krásné detaily v discích a výronech, zatímco dlouhovlnná mozaika ukazuje spletitou síť prachu a organických sloučenin nazývaných polycyklické aromatické uhlovodíky.“
Zdroj: https://www.sci.news/astronomy/webb-orion-nebula-12324.html
autor: František Martinek