Po dvouleté přestávce organizuje hvězdárna pro děti a mládež astronomické tábory. Podobně jako v předchozích letech nabízíme pobytový tábor pro starší a odvážnější děti, které se nebojí vícedenního pobytu mimo domov, i tzv. příměstský tábor, kdy děti docházejí každý den na hvězdárnu. Obě akce jsou koncipovány jako vzdělávací, naším cílem však není děti zahlcovat informacemi, ale nabídnout jim smysluplnou rekreaci plnou her, zábavných úkolů, dobrovolných sportovních aktivit a především odpočinku pod hvězdnou oblohou při nočních pozorováních.
Poslední roky jsou na Hvězdárně Valašské Meziříčí ve znamení velkých změn v základní infrastruktuře celého areálu. Zatím většina změn probíhala tak trochu skrytě, ať už proto, že se jednalo o opravy či úpravy interiérů nebo proto, že byla skryta za hradbou stromů. První velkou změnou bylo vybudování nového objektu Kulturního a kreativního centra na ulici J. K. Tyla a nyní se dostáváme do další etapy, která je svou povahou velmi zřetelná. Jedná se o komplexní revitalizaci oplocení a areálu hvězdárny.
Po měsících plánování a testování kamerové sítě přišla chvíle, kdy se teorie proměnila v realitu. V květnu 2025 dorazilo vybavení dvou observačních stanic na chilské observatoře La Silla a El Sauce a český tým čekala instalace. Jak probíhalo samotné sestavování přístrojů v náročných podmínkách pouště Atacama, s jakými výzvami se naši pracovníci setkali, co všechno bylo potřeba udělat, aby se kamery i spektrografy rozběhly naplno, ale také jak na La Silla vaří? Nahlédněte s námi do zákulisí vědecké mise, která míří ke hvězdám – doslova.


Slabý mlhavý objekt letní oblohy, mlhovina Trifid, se nachází ve vzdálenosti několika tisíc světelných let a naleznete ji v souhvězdí Střelce (Sagittarius, Sgr). Představuje společný portrét těch nejranějších stádií formování hvězd od samotného počátku v temnotě mlhoviny až po jejich první světlo. Intenzivní záření a silný hvězdný vítr nově zrozených stálic promíchává plyn a prach v mlhovině a v budoucnu přispěje k samovolnému kolapsu temných pásů a formování další generace hvězd.
Mlhovinu Trifid poprvé pozoroval francouzský astronom Charles Messier v červnu 1764 a jako slabě zářící mlhavý útvar ji zaznamenal do svého katalogu nehvězdných objektů oblohy pod číslem 20. O 60 let později zaznamenal angličan John Herschel prachové pásy rozdělující mlhovinu na tři části a na základě tohoto pozorování ji nazval „Trifid“.
Nový snímek této mlhoviny byl pořízen pomocí kamery Wide-Field Imager připojené k teleskopu MPG/ESO o průměru primárního zrcadla 2,2 m, který se nachází na observatoři La Silla v severním Chile. Záběr zachycuje nápadně rozdílné části mlhoviny a to ve viditelném světle. V levém horním rohu září namodralým světlem reflexní mlhovina, ve které řídký plyn a prachové částice rozptylují světlo intenzivně zářících nových hvězd. Ty největší z nich svítí nejjasněji právě v modré části viditelného spektra. Složení záření mladých hvězd společně s fyzikálními vlastnostmi prachových částic a molekul, které rozptylují efektivněji právě modré světlo (stačí se podívat na denní oblohu na Zemi), jsou zodpovědné za azurovou barvu nejen této reflexní mlhoviny.
V dolní části snímku se nachází typická emisní mlhovina s načervenalým zbarvením. Plyn, převážně vodík, v centru mlhoviny je zahříván stovkami mladých hvězd a přijatou energii vyzáří na vlnové délce čáry H-alfa v červené oblasti spektra.
Plyn a prach v mlhovině Trifid tvoří také třetí známý typ mlhoviny a to mlhovinu temnou, která odstiňuje světlo zářících objektů v pozadí. Asi nejznámějším příkladem tohoto typu mlhoviny je Koňská hlava v Orionu (ESO Press Photo 02/02). V těchto tmavých partiích se pod neúprosnou silou gravitační přitažlivosti dále shlukují zbytky po minulých epizodách hvězdotvorby. Postupný nárůst hustoty, tlaku a teploty v centrech jednotlivých prachoplynových globulí nakonec povede k zážehu termonukleární reakce v jádrech dalších nových hvězd.
Ve spodní části načervenalé emisní mlhoviny se nachází zajímavý útvar, jakýsi prst ukazující ven z oblaku plynu přímo na centrální hvězdu, která dodává mlhovině Trifid nejvíce energie. Jedná se o příklad pomalu se rozptylující plynové globule (evaporating gaseous globule - „EGG“), které jsou pozorovatelné i v jiných místech zrodu nových hvězd, například v Orlí mlhovině. Na samotné špičce prstu odhalil Hubbleův kosmický dalekohled hustější shluk plynu, který odolává náporu záření masivní hvězdy a pravděpodobně skrývá zárodek malé hvězdy.
ESO (Evropská jižní observatoř) je mezinárodní evropskou organizací pro astronomii. Jejími členy (14) jsou: Belgie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních dalekohledů, jenž zpřístupní astronomům významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli v astronomickém výzkumu a mezinárodní spolupráci. V současnosti provozuje světově jedinečné observatoře, jež se nacházejí na poušti Atacama Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Paranalu ESO provozuje nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle – Velmi velký dalekohled (VLT). Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob – teleskopu ALMA. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 42 metrů. Bude pracovat ve viditelném a infračerveném oboru a stane se největším dalekohledem světa.
Kontakty
ESO La Silla - Paranal - ELT Press Officer: Henri Boffin - +49 89 3200 6222 - hbofin@eso.org
Překlad: Jiří Srba, Hvězdárna Valašské Meziříčí
Národní kontakt: Pavel Suchan +420 267 103 040 suchan@astro.cz
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí