Starověké říční systémy odhalují, že Mars byl vlhčí, než jsme si mysleli

Objev více než 15 000 kilometrů starých říčních koryt na Marsu naznačuje, že rudá planeta mohla být kdysi mnohem vlhčí, než se dosud předpokládalo. Vědci zkoumali fluviální řečiště, známé také jako inverzní kanály, napříč Noachis Terra – oblastí v jižní části Marsovy vysočiny. Předpokládá se, že se vytvořily, když sedimenty usazené řekami ztvrdly a později byly obnaženy, když okolní materiál erodoval.

Podobné hřbety byly nalezeny v celé řadě terénů na Marsu. Jejich přítomnost naznačuje, že v této oblasti Marsu byla kdysi rozšířena tekoucí voda, jejímž zdrojem byly s největší pravděpodobností srážky.
Nový výzkum, který vedl Adam Losekoot – doktorand na Open University, financovaný britskou vesmírnou agenturou – byl představen na Národním astronomickém setkání Královské astronomické společnosti 2025 v Durhamu.

Dvě východo-západní větve FSR (fluvial sinuous ridge) zachovávají oblast, kde se řeka rozdělila a poté znovu spojila (mimo snímek). Dolní větev je silně erodovaná a poměrně rozlehlá, horní větev je užší, ale zřetelněji zachovaná. Mohly být obnaženy po různě dlouhou dobu, prošly různými geologickými procesy nebo představují různá období říční činnosti. Uvnitř hřbetu jsou zbytky výplňového materiálu a meandr, kde se větev stáčí zpět k dolnímu úseku. Mezi oběma větvemi je jakási mezera, může se jednat o podloží z tvrdšího materiálu nebo kráter, který byl vyplněn stejným materiálem jako FSR.

Zjištění naznačují, že povrchová voda mohla být na Noachis Terra stabilní během Noachian-Hesperian období geologických a klimatických změn před přibližně 3,7 miliardami let.

Noachis Terra nebyla studována tak rozsáhle jako jiné oblasti Marsu, částečně proto, že obsahuje jen málo údolních sítí, což jsou rozvětvené erozní prvky, které se tradičně používají k odvození historických srážek a odtoku. Studie se místo toho zaměřuje na fluviální hřebeny jako alternativní formu důkazů dávné povrchové vody.

„Studium Marsu, zejména neprobádané oblasti, jako je Noachis Terra, je opravdu vzrušující, protože jde o prostředí, které se z velké části nezměnilo po miliardy let. Je to časová schránka, která zaznamenává základní geologické procesy způsobem, který na Zemi prostě není možný,“ řekl Adam Losekoot.

Losekoot a jeho tým použili data ze tří orbitálních přístrojů: kamery Context Camera (CTX), laserového výškoměru Mars Orbiter Laser Altimeter (MOLA) a kamery High Resolution Imaging Science Experiment (HiRISE). Tyto soubory dat umožnily týmu zmapovat polohu, délku a morfologii hřebenových systémů na rozsáhlém území.

Mnohé z nich se jeví jako izolované hřebeny, jiné tvoří systémy táhnoucí se stovky kilometrů a vystupující desítky metrů nad okolní terén. Široké rozložení a tvar těchto hřbetů naznačují, že se pravděpodobně formovaly po geologicky významné období za relativně stabilních povrchových podmínek. Prostorové rozložení a rozsah těchto prvků naznačují, že zdrojem vody byly srážky.

„Naše práce je novým důkazem, který naznačuje, že Mars byl kdysi mnohem složitější a aktivnější planetou než nyní, což je velmi vzrušující,“ řekl Losekoot.

Skutečnost, že hřbety tvoří rozsáhlé vzájemně propojené systémy, naznačuje, že vodní podmínky musely být relativně dlouhodobé, což znamená, že Noachis Terra zažívala teplé a vlhké podmínky po geologicky relevantní období.

Tato zjištění zpochybňují dosavadní teorie, podle nichž byl Mars obecně chladný a suchý, s několika údolími vytvořenými vodou z tajícího ledovce v ojedinělých krátkých obdobích oteplení.

Zdroj: https://www.ras.ac.uk/news-and-press/research-highlights/ancient-river-systems-reveal-mars-was-wetter-we-thought

autor: František Martinek