V rámci semináře Kosmonautika, raketová technika a kosmické technologie na naší hvězdárně přednášela mladá a nadějná studentka VUT a jedna z 26 vybraných účastníků mise Zero-G. Právě na této misi měla Tereza možnost zažít stav beztíže. Jaké to bylo, kolikrát ho vlastně zažila, ale taky čemu se ve volném čase věnuje člověk snící o vývoji satelitů, se dočtete zde.
Na počátku listopadu hvězdárna slavnostně otevřela novou budovu. Ta vyrostla na místě bývalých garáží v rámci projektu, jehož součástí byly největší změny v areálu hvězdárny za posledních zhruba 60 let. Cílem projektu Kulturní a kreativní centrum – Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. spolufinancovaným Evropskou unií a Národním plánem obnovy bylo vybudování nového regionálního kreativního centra atraktivního nejen pro návštěvníky, zejména studenty, ale také pro partnery i z jiných regionů, otevírající dveře další spolupráci a inovacím a prohloubení mezisektorové spolupráce nejen v regionu.
Z české hvězdárny až pod hvězdnaté nebe chilských And. Cesta, která propojuje dvě polokoule jediným cílem: zachytit stopu minulosti Sluneční soustavy – a právě jejich zachycení a analýza spojují evropské nebe s chilskými výšinami. Nová síť kamer a spektrografů sleduje meteory, které nám odhalují chemické složení dávných těles a možná i samotný původ planet. Za technickým pokrokem se skrývají měsíce příprav, testování a náročná instalace v nesnadných podmínkách Jižní Ameriky. Jak se český tým vydal naproti vesmíru a proč je jižní obloha pro výzkum taktéž důležitá?

Zatímco sonda putuje prostorem, rozbíhají se přípravy k možnému prodloužení mise. Právě k tomuto účelu sonda vesmírné agentury NASA, s názvem New Horizons, již dvakrát zaměřila objekt s označením 1994 JR1. Víme o něm, že je zhruba 145 kilometrů široký a obíhá Slunce ve vzdálenosti přesahující 3 miliardy kilometrů. Členové vědeckého týmu pak použili tato pozorování k odhalení nových údajů o onom pozůstatku z počátků formování Sluneční soustavy.
Údaje byly pořízeny palubním přístrojem k pořizování snímků na velkou vzdálenost s označením LORRI v rozmezí mezi 7. – 8. dubnem 2016, ze vzdálenosti okolo 111 milionů kilometrů. Byl tak překonán dosavadní rekord sondy co se týče nejbližšího zobrazení tohoto tělesa z listopadu 2015, kdy bylo detekováno ze vzdálenosti 280 milionů kilometrů.
Simon Porter, člen vědeckého týmu New Horizons ze Southwest Research Institutu v Boulderu ve státě Colorado, říká, že získaná pozorování obsahují několik cenných poznatků. „Zkombinování listopadových a dubnových pozorování dovoluje určit polohu JR1 s přesností na 1000 kilometrů, tedy mnohem přesněji než u jakéhokoli jiného malého tělesa Kuiperova pásu“. Zvýšení přesnosti údajů o oběžné dráze tak dovoluje vědeckému týmu vyvrátit teorii vzniklou několik let nazpět, přisuzující tělesu JR1 status kvazi-oběžnice Pluta.
Z bližších dubnových pozorování se týmu také podařilo určit rotační periodu (snímek v úvodu). Porovnáváním změn intenzity odráženého světla od povrchu JR1 stanovili dobu jedné otočky na hodnotu 5,4 hodin. „Je docela rychlá na těleso Kuiperova pásu“, říká člen týmu John Spencer ze stejného institutu. „Všechno je to součást nadšení z prozkoumávání nových míst a poznávání dosud neviděného.“
Spencer dodává, že tato pozorování jsou skvělým tréninkem k možným blízkým průletům okolo dalších dvaceti prastarých těles Kuiperova pásu, k nimž může dojít v průběhu několika příštích let, pokud NASA schválí prodloužení mise. Sonda New Horiznos prolétla kolem Pluta 14. června 2015, kdy pořídila první podrobná pozorování jak samotného Pluta, tak i jeho rodiny pěti známých měsíců. Nyní pokračuje na kursu k velmi těsnému průletu kolem dalšího tělesa Kuiperova pásu s označením 2014 MU69, kam dorazí 1. ledna 2019.
Zdroj: http://www.nasa.gov/feature/new-horizons-collects-first-science-on-a-post-pluto-object
autor: Tomáš Pečiva
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí