Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Slunce je těleso téměř ideálního kulového tvaru, jaký kdy byl doposud změřen. Kdybychom jeho průměr zmenšili na velikost plážového míče, pak bude mít tvar koule, jejíž největší a nejmenší průměr se bude lišit méně, než je tloušťka lidského vlasu.
Slunce se otáčí rychlostí zhruba jednou za 28 dnů a protože nemá pevný povrch, mělo by být nepatrně zploštělé. Toto velmi malé zploštění bylo v uplynulých 50 letech zjišťováno pomocí nejrůznějších přístrojů za účelem studia rotace Slunce, především rotace podpovrchových vrstev, které nemůžeme přímo pozorovat.
Nyní Jeff Kuhn a Isabelle Scholl (Institute for Astronomy, University of Hawaii, Manoa), Rock Bush (Stanford University) a Marcelo Emilio (Universidade Estadual de Ponta Grossa, Brazílie) použili přístroj Helioseismic and Magnetic Imager (HMI) na palubě sluneční družice NASA s názvem Solar Dynamics Observatory (start 11. 2. 2010) k získání odpovědi na tuto otázku, která podle nich již bude definitivní.
Protože na oběžné dráze kolem Země nepřekáží kosmickým observatořím v pozorování atmosféra, která by deformovala obraz Slunce, byli astronomové schopni získat pomocí přístroje HMI dokonalé snímky vhodné na určení tvaru slunečního kotouče, a to s nevídanou přesností. Výsledky měření naznačují, že pokud by bylo Slunce zmenšeno na kouli o průměru jeden metr, jeho rovníkový průměr by byl pouze o 17 milióntin metru větší než polární průměr ve směru sever-jih, tj. mezi severním a jižním pólem, kterými prochází rotační osa.
Zjistili rovněž, že zploštění Slunce bylo pozoruhodně konstantní po celou dobu měření a příliš malé na to, aby se dalo předpovědět na základě rotace povrchu Slunce. Z toho vyplývá, že ostatní podpovrchové síly, jako je například sluneční magnetismus nebo přítomné turbulence mohou mít mnohem větší vliv, než se doposud předpokládalo.
Jeff Kuhn, vedoucí týmu a hlavní autor článku publikovaného v Science Express, říká: „Dlouhé roky jsme věřili tomu, že nám naše proměnlivá měření sdělovala, že se Slunce mění; nicméně tyto nové výsledky říkají něco jiného. Zatímco téměř všechno se na Slunci mění v souladu s jedenáctiletým cyklem výskytu slunečních skvrn, jeho tvar zcela určitě ne.“
Tato práce byla podpořena grantem NASA uděleným Stanford University a University of Hawaii.
Zdroj: http://phys.org/news/2012-08-sun-perfectly-baffles-scientists.html
autor: František Martinek