Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Byla zahájena stavba nové budovy Kulturně-kreativního centra (KKC), která vyroste na místě někdejších garáží u ulice J. K. Tyla. Ty už byly srovnány se zemí a nyní se pokračuje v budování hlubokých základů. KKC nabídne především mládeži prostor pro tradiční i netradiční vzdělávací akce. Nejen mládež bude mít zde, v KKC vybaveném adekvátně zařízenými prostory nejen učeben a pracoven, ale také laboratoří možnost se experimentálně i prakticky na vědě a výzkumu podílet. Objekt by měl začít sloužit veřejnosti od konce roku 2025.
Hvězdárnu zde můžete sledovat pod jménem astro_hvm a mít tak sice méně odbornou, ale zato přístupnější formu informování nejširší veřejnosti o naší činnosti jako na dlani.
Mezi dalšími objevy, které rover Curiosity učinil, je to, že zvlněné skalní textury naznačují, že v oblasti starověkého Marsu existovala jezera, o které vědci očekávali, že bude sušší. Když vozítko Curiosity loni na podzim dorazilo k místu obsahujícímu sírany, vědci si mysleli, že viděli poslední důkaz, že tuto oblast Marsu kdysi pokrývala jezera. Je to proto, že se zde horninové vrstvy vytvořily v sušším prostředí než v oblastech prozkoumaných v rámci mise dříve. Předpokládá se, že zdejší sírany zde zůstaly, když oblast postupně vysychala.
Tým vědců kolem Curiosity byl tedy překvapen, když objevil dosud nejjasnější důkaz mise o pradávných vodních vlnách, které se tvořily v jezerech. Před miliardami let vlny na hladině mělkého jezera rozvířily sediment na dně jezera a časem vytvořily zvlněné textury zanechané v hornině. „Toto je nejlepší důkaz vody a vln, který jsme během celé mise viděli,“ řekl Ashwin Vasavada, projektový vědec Curiosity v laboratoři Jet Propulsion Laboratory NASA v jižní Kalifornii. „Prozkoumali jsme tisíce stop jezerních nánosů a nikdy jsme neviděli takový jasný důkaz – a teď jsme ho našli na místě, o kterém jsme očekávali, že bude suché.“
Vrstvy historie
Od roku 2014 rover Curiosity stoupá na úpatí hory Mount Sharp vysoké 5 kilometrů, která byla kdysi protkaná jezery a potoky, které by poskytovaly bohaté prostředí pro mikrobiální život, pokud vůbec nějaký na rudé planetě vznikl.
Mount Sharp se skládá z vrstev, přičemž nejstarší je na úpatí hory a nejmladší nahoře. Jak rover stoupá, postupuje podél marťanské časové osy, což umožňuje vědcům studovat, jak se Mars vyvinul z planety, která byla ve své dávné minulosti více podobná Zemi, s teplejším klimatem a dostatkem vody, do mrazivé pouště, kterou je dnes.
Po „vyšplhání“ téměř 800 metrů nad úpatí hory našla Curiosity tyto zvlněné skalní textury zachované v tom, čemu se přezdívá „Marker Band“ – tenké vrstvě tmavé skály, která vyčnívá ze zbytku Mount Sharp. Tato horninová vrstva je tak tvrdá, že Curiosity z ní přes několik pokusů nedokázala vyvrtat vzorek. Není to poprvé, co Mars nebyl ochoten sdílet vzorek. Vědci budou v následujícím týdnu hledat měkčí horninu. Ale i když nikdy nezískají vzorek z tohoto neobvyklého pásu skály, existují další místa, která chtějí prozkoumat.
Marťanské stopy
Daleko před Marker Bandem vědci vidí další vodítko k historii starověké vody na Marsu v údolí jménem Gediz Vallis. Vítr zde vyhloubil údolí, ale kanál, který jím prochází a začíná výše na Mount Sharp, byl pravděpodobně erodován malou říčkou. Vědci se domnívají, že se zde také vyskytly mokré sesuvy půdy, které poslaly na dno údolí balvany a trosky velikosti auta.
Protože výsledná hromada trosek leží na všech ostatních vrstvách v údolí, je to jednoznačně jeden z nejmladších útvarů na Mount Sharp. Curiosity zahlédla tyto trosky v Gediz Vallis Ridge v loňském roce dvakrát, ale mohla je prozkoumat pouze z dálky. Tým kolem roveru doufá, že bude mít další příležitost si je prohlédnout později v tomto roce.
Dalším vodítkem v rámci Marker Bandu, který tým fascinoval, je neobvyklá skalní textura pravděpodobně způsobená nějakým druhem pravidelného cyklu počasí nebo klimatu, jako jsou prachové bouře. Nedaleko zvlněných textur jsou skály tvořené vrstvami, které jsou pravidelné ve svém rozestupu a tloušťce. Tento druh rytmického vzoru ve vrstvách hornin na Zemi často pramení z atmosférických událostí, které se dějí v pravidelných intervalech. Je možné, že opakující se vzorce v těchto marťanských horninách vyplynuly z podobných událostí, které naznačovaly změny ve starověkém klimatu rudé planety.
„Vlny, pády trosek a pravidelně se opakující vrstvy, to vše nám říká, že příběh o mokrém až suchém Marsu nebyl jednoduchý,“ řekl Ashwin Vasavada. „Starověké klima Marsu mělo úžasnou složitost, podobně jako to pozemské.“
Zdroj: https://scitechdaily.com/nasas-curiosity-rover-discovers-surprise-clues-to-ancient-water-on-mars/ a https://www.jpl.nasa.gov/news/nasas-curiosity-finds-surprise-clues-to-mars-watery-past
autor: František Martinek