Již tradičně se minimálně jednou za rok na naší hvězdárně objeví studenti předmětu SLO/PA Univerzity Palackého v Olomouci, Společné laboratoře optiky UP a FZÚ AV ČR. Stejně tomu bylo i letos, ale přece jen ta letošní stáž byla něčím výjimečná… světe div se, vyšlo nám počasí! A čím vším se studenti u nás zabývali? Hlavními tématy byly astronomické přístroje, astronomická pozorování a jejich zpracování.
Také valašskomeziříčská hvězdárna se v pátek 15. 3. 2024 zapojila do celorepublikového Dne hvězdáren a planetárií, aby veřejnosti představila práci těchto pracovišť, jejich význam a přínosy. Připravili jsme bohatý program od odpoledních až do večerních hodin, kdy si mohli trpěliví návštěvníci prohlédnout nejen našeho nejbližšího nebeského souputníka, ale také největší planetu Sluneční soustavy Jupiter. Odpolední programy byl určený zejména dětem a v podvečer jsme veřejnosti slavnostně představili dva nové nafukovací modely těles nebeských, Slunce a naší planety Země.
Klub nadaných dětí funguje na hvězdárně od roku 2019. Klub se každý nový školní rok otevírá pro nové zájemce, výjimkou byl hned první ročník, který se kvůli covidovým omezením protáhl na roky dva.
Ve školním roce 2023/2024 klub navštěvuje 8 chlapců ve věku 8-10 let se svým jedním rodičem.
Mezi dalšími objevy, které rover Curiosity učinil, je to, že zvlněné skalní textury naznačují, že v oblasti starověkého Marsu existovala jezera, o které vědci očekávali, že bude sušší. Když vozítko Curiosity loni na podzim dorazilo k místu obsahujícímu sírany, vědci si mysleli, že viděli poslední důkaz, že tuto oblast Marsu kdysi pokrývala jezera. Je to proto, že se zde horninové vrstvy vytvořily v sušším prostředí než v oblastech prozkoumaných v rámci mise dříve. Předpokládá se, že zdejší sírany zde zůstaly, když oblast postupně vysychala.
Tým vědců kolem Curiosity byl tedy překvapen, když objevil dosud nejjasnější důkaz mise o pradávných vodních vlnách, které se tvořily v jezerech. Před miliardami let vlny na hladině mělkého jezera rozvířily sediment na dně jezera a časem vytvořily zvlněné textury zanechané v hornině. „Toto je nejlepší důkaz vody a vln, který jsme během celé mise viděli,“ řekl Ashwin Vasavada, projektový vědec Curiosity v laboratoři Jet Propulsion Laboratory NASA v jižní Kalifornii. „Prozkoumali jsme tisíce stop jezerních nánosů a nikdy jsme neviděli takový jasný důkaz – a teď jsme ho našli na místě, o kterém jsme očekávali, že bude suché.“
Vrstvy historie
Od roku 2014 rover Curiosity stoupá na úpatí hory Mount Sharp vysoké 5 kilometrů, která byla kdysi protkaná jezery a potoky, které by poskytovaly bohaté prostředí pro mikrobiální život, pokud vůbec nějaký na rudé planetě vznikl.
Mount Sharp se skládá z vrstev, přičemž nejstarší je na úpatí hory a nejmladší nahoře. Jak rover stoupá, postupuje podél marťanské časové osy, což umožňuje vědcům studovat, jak se Mars vyvinul z planety, která byla ve své dávné minulosti více podobná Zemi, s teplejším klimatem a dostatkem vody, do mrazivé pouště, kterou je dnes.
Po „vyšplhání“ téměř 800 metrů nad úpatí hory našla Curiosity tyto zvlněné skalní textury zachované v tom, čemu se přezdívá „Marker Band“ – tenké vrstvě tmavé skály, která vyčnívá ze zbytku Mount Sharp. Tato horninová vrstva je tak tvrdá, že Curiosity z ní přes několik pokusů nedokázala vyvrtat vzorek. Není to poprvé, co Mars nebyl ochoten sdílet vzorek. Vědci budou v následujícím týdnu hledat měkčí horninu. Ale i když nikdy nezískají vzorek z tohoto neobvyklého pásu skály, existují další místa, která chtějí prozkoumat.
Marťanské stopy
Daleko před Marker Bandem vědci vidí další vodítko k historii starověké vody na Marsu v údolí jménem Gediz Vallis. Vítr zde vyhloubil údolí, ale kanál, který jím prochází a začíná výše na Mount Sharp, byl pravděpodobně erodován malou říčkou. Vědci se domnívají, že se zde také vyskytly mokré sesuvy půdy, které poslaly na dno údolí balvany a trosky velikosti auta.
Protože výsledná hromada trosek leží na všech ostatních vrstvách v údolí, je to jednoznačně jeden z nejmladších útvarů na Mount Sharp. Curiosity zahlédla tyto trosky v Gediz Vallis Ridge v loňském roce dvakrát, ale mohla je prozkoumat pouze z dálky. Tým kolem roveru doufá, že bude mít další příležitost si je prohlédnout později v tomto roce.
Dalším vodítkem v rámci Marker Bandu, který tým fascinoval, je neobvyklá skalní textura pravděpodobně způsobená nějakým druhem pravidelného cyklu počasí nebo klimatu, jako jsou prachové bouře. Nedaleko zvlněných textur jsou skály tvořené vrstvami, které jsou pravidelné ve svém rozestupu a tloušťce. Tento druh rytmického vzoru ve vrstvách hornin na Zemi často pramení z atmosférických událostí, které se dějí v pravidelných intervalech. Je možné, že opakující se vzorce v těchto marťanských horninách vyplynuly z podobných událostí, které naznačovaly změny ve starověkém klimatu rudé planety.
„Vlny, pády trosek a pravidelně se opakující vrstvy, to vše nám říká, že příběh o mokrém až suchém Marsu nebyl jednoduchý,“ řekl Ashwin Vasavada. „Starověké klima Marsu mělo úžasnou složitost, podobně jako to pozemské.“
Zdroj: https://scitechdaily.com/nasas-curiosity-rover-discovers-surprise-clues-to-ancient-water-on-mars/ a https://www.jpl.nasa.gov/news/nasas-curiosity-finds-surprise-clues-to-mars-watery-past
autor: František Martinek