Na počátku ledna tohoto roku organizovala hvězdárna pro členy astronomického kroužku školní kolo astronomické olympiády v kategorii EF (8. a 9. třída.). Za necelých 60 minut museli její účastníci odpovědět na cca 20 otázek a vypočítat několik příkladů. Tak například museli znát termíny jako radiant, atmosférická refrakce anebo Langrandeův bod. Matematicky pak měli zvládnout např. výpočet rychlosti vzdalování hvězdy.
Od září 2022 bude Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. nabírat nové zájemce do Klubu nadaných dětí, který zde funguje pod záštitou Dětské mensy již od roku 2019.
Ve školním roce 2022/2023 otevíráme klub pro děti, které budou v tomto školním roce navštěvovat 3. – 5. třídu ZŠ.
Touha prozkoumat stratosféru a její vliv nejen na živé organismy stojí za projektem s názvem Společně na hranici vesmíru. Jeho cílem je vytvořit, podpořit a udržet malé vývojové a výzkumné týmy složené z techniků a výzkumníků z obou stran česko-slovenské hranice. Projekt jsme začali realizovat v listopadu 2020 a i přes nepřízeň okolních podmínek, úspěšně pokračuje.
Mezi dalšími objevy, které rover Curiosity učinil, je to, že zvlněné skalní textury naznačují, že v oblasti starověkého Marsu existovala jezera, o které vědci očekávali, že bude sušší. Když vozítko Curiosity loni na podzim dorazilo k místu obsahujícímu sírany, vědci si mysleli, že viděli poslední důkaz, že tuto oblast Marsu kdysi pokrývala jezera. Je to proto, že se zde horninové vrstvy vytvořily v sušším prostředí než v oblastech prozkoumaných v rámci mise dříve. Předpokládá se, že zdejší sírany zde zůstaly, když oblast postupně vysychala.
Tým vědců kolem Curiosity byl tedy překvapen, když objevil dosud nejjasnější důkaz mise o pradávných vodních vlnách, které se tvořily v jezerech. Před miliardami let vlny na hladině mělkého jezera rozvířily sediment na dně jezera a časem vytvořily zvlněné textury zanechané v hornině. „Toto je nejlepší důkaz vody a vln, který jsme během celé mise viděli,“ řekl Ashwin Vasavada, projektový vědec Curiosity v laboratoři Jet Propulsion Laboratory NASA v jižní Kalifornii. „Prozkoumali jsme tisíce stop jezerních nánosů a nikdy jsme neviděli takový jasný důkaz – a teď jsme ho našli na místě, o kterém jsme očekávali, že bude suché.“
Vrstvy historie
Od roku 2014 rover Curiosity stoupá na úpatí hory Mount Sharp vysoké 5 kilometrů, která byla kdysi protkaná jezery a potoky, které by poskytovaly bohaté prostředí pro mikrobiální život, pokud vůbec nějaký na rudé planetě vznikl.
Mount Sharp se skládá z vrstev, přičemž nejstarší je na úpatí hory a nejmladší nahoře. Jak rover stoupá, postupuje podél marťanské časové osy, což umožňuje vědcům studovat, jak se Mars vyvinul z planety, která byla ve své dávné minulosti více podobná Zemi, s teplejším klimatem a dostatkem vody, do mrazivé pouště, kterou je dnes.
Po „vyšplhání“ téměř 800 metrů nad úpatí hory našla Curiosity tyto zvlněné skalní textury zachované v tom, čemu se přezdívá „Marker Band“ – tenké vrstvě tmavé skály, která vyčnívá ze zbytku Mount Sharp. Tato horninová vrstva je tak tvrdá, že Curiosity z ní přes několik pokusů nedokázala vyvrtat vzorek. Není to poprvé, co Mars nebyl ochoten sdílet vzorek. Vědci budou v následujícím týdnu hledat měkčí horninu. Ale i když nikdy nezískají vzorek z tohoto neobvyklého pásu skály, existují další místa, která chtějí prozkoumat.
Marťanské stopy
Daleko před Marker Bandem vědci vidí další vodítko k historii starověké vody na Marsu v údolí jménem Gediz Vallis. Vítr zde vyhloubil údolí, ale kanál, který jím prochází a začíná výše na Mount Sharp, byl pravděpodobně erodován malou říčkou. Vědci se domnívají, že se zde také vyskytly mokré sesuvy půdy, které poslaly na dno údolí balvany a trosky velikosti auta.
Protože výsledná hromada trosek leží na všech ostatních vrstvách v údolí, je to jednoznačně jeden z nejmladších útvarů na Mount Sharp. Curiosity zahlédla tyto trosky v Gediz Vallis Ridge v loňském roce dvakrát, ale mohla je prozkoumat pouze z dálky. Tým kolem roveru doufá, že bude mít další příležitost si je prohlédnout později v tomto roce.
Dalším vodítkem v rámci Marker Bandu, který tým fascinoval, je neobvyklá skalní textura pravděpodobně způsobená nějakým druhem pravidelného cyklu počasí nebo klimatu, jako jsou prachové bouře. Nedaleko zvlněných textur jsou skály tvořené vrstvami, které jsou pravidelné ve svém rozestupu a tloušťce. Tento druh rytmického vzoru ve vrstvách hornin na Zemi často pramení z atmosférických událostí, které se dějí v pravidelných intervalech. Je možné, že opakující se vzorce v těchto marťanských horninách vyplynuly z podobných událostí, které naznačovaly změny ve starověkém klimatu rudé planety.
„Vlny, pády trosek a pravidelně se opakující vrstvy, to vše nám říká, že příběh o mokrém až suchém Marsu nebyl jednoduchý,“ řekl Ashwin Vasavada. „Starověké klima Marsu mělo úžasnou složitost, podobně jako to pozemské.“
Zdroj: https://scitechdaily.com/nasas-curiosity-rover-discovers-surprise-clues-to-ancient-water-on-mars/ a https://www.jpl.nasa.gov/news/nasas-curiosity-finds-surprise-clues-to-mars-watery-past
autor: František Martinek