Naši hvězdárnu navštívil dne 15. 5. 2025 Pavel Gabzdyl, přední popularizátor astronomie a největší fanoušek Měsíce. Mimo to, že nám přednesl krásnou přednášku Kosmická střelnice, jsme ho stihli i vyzpovídat.
Vznik hvězdárny ve Valašském Meziříčí byl úzce spjat s činností místních amatérských astronomů... . Projekt byl úspěšně dokončen v roce 1955 a stal se výsledkem úsilí, v němž hrála roli také jejich aktivní účast v České astronomické společnosti.
Hned v prvních dnech roku 2025 jsme dosáhli v rámci projektu velké modernizace Hvězdárny Valašské Meziříčí dalšího významného cíle. Po více než deseti letech můžeme změnit první příčku ve velikosti primárního zrcadla našeho největšího dalekohledu - od počátku roku 2025 patří půlmetrovému zrcadlovému dalekohledu typu Newton.
Tým oceánografů ze Scripps Institution of Oceanography ve spolupráci s kolegou z Chungnam National University a dalším z University of Hawaii zmapoval 19 000 dosud neznámých podmořských sopek ve světových oceánech pomocí radarových satelitních dat. Ve svém článku publikovaném v časopise Earth and Space Science skupina vědců popisuje, jak použili radarová družicová data k měření hromadění mořské vody, aby našli a zmapovali podmořské sopky, a vysvětluje, proč je důležité, aby to bylo provedeno.
Dno oceánu, stejně jako masy suché pevniny, představuje širokou škálu terénu. A stejně jako na suché zemi, prvky, které skutečně vynikají, jsou hory – v oceánu se jim říká podmořské hory. A stejně jako na souši mohou být vytvořeny tlakem tektonických desek proti sobě nebo výbuchem sopek. V současné době je zmapována pouze jedna čtvrtina mořského dna, což znamená, že nikdo neví, kolik podmořských hor existuje nebo kde by mohly být. To může být pro ponorky problém – americké ponorky se dvakrát srazily s podmořskými horami, což ohrozilo taková plavidla a jejich posádku. Ale nevědět, kde se podmořské hory nacházejí, představuje další problém. Zabraňuje oceánografům vytvářet modely zobrazující proudění oceánské vody po celém světě.
V tomto novém úsilí si výzkumný tým dal za úkol objevit a zmapovat co nejvíce podmořských hor a k tomu použil data z radarových satelitů. Takové satelity samozřejmě nemohou ve skutečnosti vidět podmořské hory, místo toho měří nadmořskou výšku mořské hladiny, která se mění v důsledku změn gravitační síly související s topografií mořského dna. Právě při tom našli 19 000 dříve neznámých podmořských hor.
Ve svém článku tým poznamenává, že další důležité důvody pro mapování dna oceánu zahrnují věci, jako je pomoc při těžbě na mořském dně – podmořské hory ukrývají obrovské množství minerálů vzácných zemin. Kompletnější mapy podmořských hor by také pomohly geologům lépe zmapovat tektonické desky a geomagnetické pole planety. Některé podmořské hory také poskytují útulek obrovskému množství mořského života.
Ale co je nejdůležitější, mají velmi silný vliv na proudění hlubokomořských oceánů. Jak proudy narážejí do podmořských hor, jsou vytlačovány vzhůru, nesou s sebou chladnější vodu a neznámým způsobem se mísí. Mapování takových proudů se stalo důležitějším, protože oceány absorbují více tepla a oxidu uhličitého z atmosféry a tání sladkovodních vod v důsledku probíhajících klimatických změn.
Zdroj: https://phys.org/news/2023-04-radar-satellite-reveals-previously-unknown.html
autor: František Martinek